Přeskočit na obsah

Tatjana Mariová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tatjana Mariová
Tatjana Mariová v Poitiers (2019)
Tatjana Mariová v Poitiers (2019)
StátNěmeckoNěmecko Německo
Datum narození8. srpna 1987 (37 let)
Místo narozeníBad Saulgau, Německo
BydlištěBad Saulgau, Německo
Výška172 cm
Profesionál od2006
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek5 167 667 USD
Tenisová raketaYonex
Dvouhra
Poměr zápasů664–523
Tituly3 WTA, 1 WTA 125, 17 ITF
Nejvyšší umístění42. místo (8. ledna 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2009, 2016, 2024)
French Open2. kolo (2016, 2017)
Wimbledonsemifinále (2022)
US Open2. kolo (2012, 2017, 2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů270–248
Tituly4 WTA, 15 ITF
Nejvyšší umístění54. místo (6. června 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2017)
French Open3. kolo (2016)
Wimbledončtvrtfinále (2018)
US Open3. kolo (2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2016)
Týmové soutěže
Fed Cupsemifinále (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240209a9. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tatjana Mariová (nepřechýleně Maria, rozená Malek, * 8. srpna 1987 Bad Saulgau) je německá profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála tři singlové a čtyři deblové turnaje. V sérii WTA 125 přidala jednu trofej z dvouhry. V rámci okruhu ITF získala sedmnáct titulů ve dvouhře a patnáct ve čtyřhře.[1]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v lednu 2024 na 42. místě a ve čtyřhře v červnu 2016 na 54. místě. Trénuje ji manžel Charles Edouard Maria, za něhož se provdala 8. dubna 2013.[2]

V německém fedcupovém týmu debutovala v roce 2009 baráží o Světovou skupinu proti Číně, v němž pomohla k celkové výhře 4:1 vítězstvím nad Sun Tchien-tchien. Do dubna 2024 v soutěži nastoupila ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 7–5 ve dvouhře a 5–2 ve čtyřhře.[3]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

K tenisu ji ve věku čtyř let přivedl otec Heinrich Malek (polsky: Henryk Małek), polský házenkář a reprezentant národního družstva, který se stal jejím prvním koučem a doprovázel ji na turnajích až do úmrtí v roce 2008. Ve svém rodišti Bad Saulgau vystudovala střední školu.

V Palm Beach Gardens na Floridě se 8. dubna 2013 provdala za svého trenéra a manažera Charlese Edouarda Mariu. Od té doby žijí ve West Palm Beach. Po Wimbledonu 2013 přerušila kariéru pro těhotenství a 20. prosince 2013 porodila dceru Charlottu. V dubnu 2020 oznámila, že očekává druhé dítě. Dcera Cecílie se narodila 2. dubna 2021.[4] Po návratu na okruhy byla jedinou dvojnásobnou matkou v profesionálním tenise, která se dokázala dvakrát vrátit a účastnit se vrcholných turnajů.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

První deblový titul na túře WTA získala na zářijovém Bell Challenge 2012 v Québecu, když spolu s Francouzkou Kristinou Mladenovicovou ve finále přehrály polsko-britský pár Alicja Rosolská a Heather Watsonová až v rozhodujícím supertiebreaku. Z červencového boje o deblový titul na Gastein Ladies 2009 v rakouském Bad Gasteinu odešla jako poražená finalistka, když po boku krajanky Andrey Petkovicové nestačily na českou dvojici Andrea Hlaváčková a Lucie Hradecká. Na nejvyšší grandslamové úrovni se probojovala do třetího kola ve Wimbledonu 2015. Druhá kola dvouhry si zahrála na Australian Open 2009 i 2016, ve Wimbledonu 2009 a také na newyorském US Open 2012.

Příjem na French Open 2023

V sezónách 2010 a 2011 se stala s družstvem TC Radolfzell vítězkou německé tenisové bundesligy. Roku 2013 reprezentovala po boku Tommyho Haase Německo na Hopmanově poháru, když nahradila Petkovicovou, která na turnaji odehrála pouze jeden set.

První singlovou trofej na okruhu WTA Tour získala ve 30 letech na travnatém Mallorca Open 2018. Do finále postoupila přes Lucii Šafářovou a Sofii Keninovou. V závěrečném duelu pak zdolala lotyšskou obhájkyni titulu Anastasiji Sevastovovou po dvousetovém průběhu. Před turnajem si zahrála pouze jedno kariérní semifinále na québeckém Coupe Banque Nationale 2017.[5] Na okruh se vrátila v srpnu 2021 po narození druhé dcery. Podruhé triumfovala z pozice kvalifikantky na bogotské antuce Copa Colsanitas 2022. Ve finále přehrála další brazilskou kvalifikantku Lauru Pigossiovou, které patřilo 212. místo světové klasifikace. Jako 237. hráčka žebříčku se Mariová stala nejníže postavenou finalistkou od 272. ženy v pořadí Bouchardové na Istanbul Cupu 2020 a nejníže figurující šampionkou od 299. hráčky světa Gasparjanové na Tashkent Open 2018. Jednalo se o první finále dvou kvalifikantek od Lyon Open 2021, premiérový přímý souboj o titul tenistek mimo Top 100 od Poland Open 2021 a historicky první finálový zápas dvou hráček mimo Top 200 od zavedení žebříčku v roce 1975.[6][7]

Do prvního singlového čtvrtfinále i semifinále grandslamu postoupila ve Wimbledonu 2022 z pozice 103. hráčky žebříčku. Cestou soutěží postupně vyřadila Srbku Aleksandru Krunićovou, turnajovou šestadvacítku Soranu Cîrsteaovou, řeckou světovou pětku Marii Sakkariovou a v osmifinále dvanáctou nasazenou Lotyšku Jeļenu Ostapenkovou, které odvrátila dva mečboly. Ve 34 letech se v rámci otevřené éry stala nejstarší debutantkou ve wimbledonském čtvrtfinále a teprve sedmou tenistkou ve věku 34 let či starší, jíž se podařilo postoupit do této fáze londýnského majoru.[8] Ve čtvrtfinále zdolala 22letou krajanku Jule Niemeierovou po třísetovém průběhu.

Finále na okruhu WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0)
International / WTA 250 (3–0 D; 4–4 Č)

Dvouhra: 3 (3–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 24. června 2018 Mallorca, Španělsko tráva Lotyšsko Anastasija Sevastovová 6–4, 7–5
Vítězka 2. 10. dubna 2022 Bogotá, Kolumbie antuka Brazílie Laura Pigossiová 6–3, 4–6, 6–2
Vítězka 3. 9. dubna 2023 Bogotá, Kolumbie (2) antuka USA Peyton Stearnsová 6–3, 2–6, 6–4

Čtyřhra: 8 (4–4)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 26. července 2009 Bad Gastein, Rakousko antuka Německo Andrea Petkovicová Česko Andrea Hlaváčková
Česko Lucie Hradecká
2–6, 4–6
Vítězka 1. 16. září 2012 Québec, Kanada tvrdý (h) Francie Kristina Mladenovicová Polsko Alicja Rosolská
Spojené království Heather Watsonová
7–6(7–5), 6–7(6–8), [10–7]
Finalistka 2. 6. října 2014 Ósaka, Japonsko tvrdý Španělsko Lara Arruabarrenová Japonsko Šúko Aojamová
Česko Renata Voráčová
1–6, 2–6
Finalistka 3. 19. července 2015 Båstad, Švédsko antuka Ukrajina Olga Savčuková Nizozemsko Kiki Bertensová
Švédsko Johanna Larssonová
5–7, 4–6
Vítězka 2. 11. dubna 2016 Bogotá, Kolumbie antuka Španělsko Lara Arruabarrenová Brazílie Gabriela Céová
Venezuela Andrea Gámizová
6–2, 4–6, [10–8]
Finalistka 4. 25. dubna 2016 Rabat, Maroko antuka Rumunsko Ioana Raluca Olaruová Švýcarsko Xenia Knollová
Srbsko Aleksandra Krunićová
3–6, 0–6
Vítězka 3. 3. března 2018 Acapulco, Mexiko tvrdý Spojené království Heather Watsonová USA Kaitlyn Christianová
USA Sabrina Santamariová
7–5, 2–6, [10–2]
Vítězka 4. 22. září 2019 Soul, Jižní Korea tvrdý Španělsko Lara Arruabarrenová USA Hayley Carterová
Brazílie Luisa Stefaniová
7–6(9–7), 3–6, [10–7]

Finále série WTA 125

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–1 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. červen 2023 Gaiba, Itálie tráva USA Ashlyn Kruegerová 6–3, 4–6, 5–7
Vítězka 1. srpen 2023 Barranquilla, Kolumbie tvrdý Francie Fiona Ferrová 6–1, 6–2

Čtyřhra: 0 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 23. listopadu 2015 Carlsbad, Spojené státy tvrdý Gruzie Oxana Kalašnikovová Paraguay Verónica Cepede Roygová
Brazílie Gabriela Céová
6–1, 4–6, [8–10]

Tituly na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra (17 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
č. datum turnaj dotace povrch soupeřka ve finále výsledek
1. 30. červenec 2006 Les Contamines, Francie 25 000 $ tvrdý Česko Sandra Záhlavová 6–3, 6–4
2. 13. srpen 2006 Hechingen, Německo 25 000 $ antuka Rumunsko Magda Mihalacheová 6–2, 6–3
3. 28. říjen 2007 Bratislava, Slovensko 100 000 $ tvrdý (h) Česko Petra Kvitová 6–2, 7–6(7)
4. 9. listopad 2008 Ismaning, Německo 50 000 $ koberec (h) Německo Kristina Barroisová 6–2, 6–3
5. 15. únor 2009 Stockholm, Švédsko 25 000 $ tvrdý (h) Maďarsko Anikó Kaprosová 6–3, 6–2
6. 2. květen 2009 Makarska, Chorvatsko 50 000 $ antuka Rumunsko Simona Halepová 6–1, 4–6, 6–4
7. 29. srpen 2009 Bronx, Spojené státy 100 000 $ tvrdý Německo Kristina Barroisová 6–1, 6–4
8. 7. srpna 2011 Hechingen, Německo 25 000 $ antuka Německo Sarah Gronertová 6–3, 6–4
9. 28. července 2014 Fort Worth, Spojené státy 10 000 $ tvrdý USA Hayley Carterová 6–1, 6–1
10. 13. října 2014 Makinohara, Japonsko 25 000 $ tráva Japonsko Šúko Aojamová 6–1, 6–2
11. 8. prosince 2014 Mérida, Mexiko 25 000 $ tvrdý Mexiko Victoria Rodríguezová 6–0, 6–3
12. 2. února 2015 Midland, Spojené státy 100 000 $ tvrdý (h) USA Louisa Chiricová 6–2, 6–0
13. 26. října 2015 Toronto, Kanada 50 000 $ tvrdý (h) Srbsko Jovana Jakšićová 6–3, 6–2
14. 5. února 2017 Midland, Spojené státy 100 000 $ tvrdý (h) Spojené království Naomi Broadyová 6–4, 6–7(6–8), 6–4
15. 30. června 2017 Southsea, Velká Británie 100 000 $ tráva Rumunsko Irina-Camelia Beguová 6–2, 6–2
16. únor 2022 Rome, Spojené státy 60 000 $ tvrdý (h) USA Alycia Parksová 6–4, 4–6, 6–2
17. leden 2023 Puné, Indie 40 000 $ tvrdý Uzbekistán Nigina Abduraimovová 6–1, 6–1

Čtyřhra (15 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
č. datum turnaj dotace spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
1. 11. května 2003 Varšava, Polsko 10 000 $ Německo Annette Kolbová Česko Barbora Machovská
Česko Ivana Pláteníková
6–3, 6–3
2. 27. dubna 2009 Makarska, Chorvatsko 50 000 $ Česko Renata Voráčová Česko Tereza Hladíková
Polsko Karolina Kosińská
6–4, 5–7, [10–6]
3. 17. října 2010 Joué-lès-Tours, Francie 50 000 $ Francie Irena Pavlovicová Francie Stéphanie Cohenová-Alorová
Tunisko Selima Sfarová
6–4, 5–7, [10–8]
4. 24. října 2010 Saint-Raphaël, Francie 50 000 $ Francie Sandra Klemenschitsová Španělsko Estrella Cabezaová Candelaová
Španělsko Laura Pousová Tiová
6–2, 6–4
5. 22. dubna 2011 Tessenderlo, Belgie 25 000 $ Německo Anna-Lena Grönefeldová Ukrajina Elina Svitolinová
Ukrajina Maryna Zanevská
7–5, 6–3
6. 3. července 2011 Toruň, Polsko 50 000 $ Francie Stéphanie Foretzová Rumunsko Edina Gallovitsová-Hallová
Slovinsko Andreja Klepačová
6–2, 7–5
7. 7. srpna 2011 Hechingen, Německo 25 000 $ Rakousko Sandra Klemenschitsová Německo Korina Perkovicová
Německo Laura Siegemundová
4–6, 6–2, [10–7]
8. 25. března 2012 Bath, Velká Británie 25 000 $ Lucembursko Stephanie Vogtová Francie Julie Coinová
Spojené království Melanie Southová
6–3, 3–6, [10–3]
9. 1. července 2012 Stuttgart, Německo 25 000 $ Rakousko Sandra Klemenschitsová Slovensko Lenka Juríková
Slovensko Zuzana Luknárová
6–3, 6–2
10. 21. dubna 2013 Dothan, Spojené státy 50 000 $ USA Julia Cohenová USA Irina Falconiová
USA Maria Sanchezová
6–4, 4–6, [11–9]
11. 9. června 2014 Essen, Německo 25 000 $ Německo Kristina Barroisová Belgie Ysaline Bonaventureová
Bulharsko Elica Kostovová
6–2, 6–2
12. 13. října 2014 Makinohara, Japonsko 25 000 $ Japonsko Miki Mijamurová Japonsko Makoto Ninomijová
Japonsko Mari Tanaková
6–3, 6–1
13. 20. října 2014 Hamamacu, Japonsko 25 000 $ Japonsko Miki Mijamurová Japonsko Makoto Ninomijová
Japonsko Mari Tanaková
5–7, 6–2, [10–5]
14. 1. prosince 2014 Mérida, Mexiko 25 000 $ Mexiko Renata Zarazúová USA Jan Abazová
Čínská Tchaj-pej Hsu Chieh-yu
7–6(7–1), 6–1
15. 8. prosince 2014 Mérida, Mexiko 25 000 $ Mexiko Renata Zarazúová Venezuela Andrea Gámizová
Rusko Valeria Savinychová
6–4, 6–1

Postavení na konečném žebříčku WTA

[editovat | editovat zdroj]
Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
Pořadí 651. 552. 284. 146. 88. 272. 68. 137. 191. 112. 258. 214. 68. 114. 46. 79. 90. 109. 279. 68. 57.
Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
Pořadí 560. 371. 245. 121. 372. 87. 101. 138. 80. 131. 107. 80. 65. 206. 87. 163. 165. 309. 542. 307.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tatjana Maria na anglické Wikipedii.

  1. Tatjana Mariová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240209a9. února 2024
  2. Tatjana Mariová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20240209a9. února 2024
  3. Tatjana Mariová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20240209a9. února 2024
  4. Nach Charlotte nun Cecilia: Nachwuchs im Hause Tatjana Maria. tennisnet.com [online]. 2021-04-05 [cit. 2022-07-04]. Dostupné online. (německy) 
  5. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Třicetiletá Mariaová na Mallorce slaví premiérový titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-24 [cit. 2018-06-25]. Dostupné online. 
  6. Pigossi upsets Osorio in Bogota; to meet Maria in all-qualifier final. Women's Tennis Association [online]. 2022-04-09 [cit. 2022-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-10. (anglicky) 
  7. Mother-of-two Maria outlasts Pigossi in Bogota for second career title. Women's Tennis Association [online]. 2022-04-10 [cit. 2022-04-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Maria saves match points, upsets Ostapenko to reach Wimbledon quarters. Women's Tennis Association [online]. 2022-07-03 [cit. 2022-07-04]. Dostupné online. (entřísetov) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]