Bynov: Porovnání verzí
m Cat-a-lot: Přesunuto do kategorie Vesnice v okrese Děčín |
Verze 14817466 uživatele Jan Kovář BK (diskuse) zrušena, Bynov je městská část |
||
| Řádek 166: | Řádek 166: | ||
{{Portály|Česko|Geografie}} |
{{Portály|Česko|Geografie}} |
||
[[Kategorie:Vesnice |
[[Kategorie:Vesnice okresu Děčín]] |
||
[[Kategorie:Sídla v Děčínské vrchovině]] |
[[Kategorie:Sídla v Děčínské vrchovině]] |
||
[[Kategorie:Části Děčína]] |
[[Kategorie:Části Děčína]] |
||
Verze z 22. 3. 2017, 01:14
Šablona:Infobox - sídlo Bynov (německy Bünauburg bei Bodenbach) je bývalá obec, v současnosti IX. místní část statutárního města Děčín (označovaná také jako Děčín IX-Bynov). Leží v údolí (průměrná nadmořská výška je 212 m n. m.; silnice na snímku v infoboxu je ale v pouhých 176 m n. m.) při Jílovském potoce (levý přítok Labe), 7 km na severovýchod od města Jílového a asi 4 km od centra Podmokel. Katastrální rozloha činí asi 1507 ha. V roce 2011 zde trvale žilo 3 932 obyvatel. PSČ je 405 05.
Na starých mapách se vyskytují varianty názvu Binburg a Pinburg.
Bynov je jedním z katastrálních území Děčína, na kterém se nachází i děčínská městská část Nová Ves.
Poloha
Bynov se rozkládá v severních Čechách v údolí Jílovského potoka podél důležité a v současnosti dosti frekventované silnice I/13 spojující Děčín a Teplice. Na severní i jižní straně, kde se nachází chráněná krajinná oblast České středohoří, obec obklopují zalesněné vrchy, které ji oddělují od ostatních čtvrtí města Děčína.
Historie
Bývalá obec Bynov se v pramenech připomíná poprvé mezi lety 1543 až 1547 jako majetek pánů z Bünau. Podle nich nese Bynov i své pojmenování. V té době tady stála středně velká vesnice s hamrem na železo a různou řemeslnou výrobou. V roce 1572 na místě řečeném „Bienweide“ majitel děčínského panství Günter z Bünau založil dvůr, při kterém nechal v letech 1591–1605 postavit nevelký jednopatrový renesanční zámek s mansardovou střechou a portálem, který nese alianční znak Güntera z Bünau a Margarety z Bredau s letopočtem 1605. Spolu se třemi světnicemi, komorami, dvěma svrchními sklepy a hospodářskými budovami se dochovaný zámek stal centrem nového panství a současnou dominantou. Stavba byla pravděpodobně dokončena až roku 1605. Výstavba zámku započala až po rozdělení podmokelského dominia po smrti jeho majitele Jindřicha mladšího z Bünau roku 1591. K novému panství patřily obce Bynov, Nová Ves, Bělá, Prosetín, Javory, Hliněná, Borek, Choratice a Dobkovice. Po smrti Güntera z Bünau se panství dostalo pod správu statku Šenštejn, ale roku 1626 se opět osamostatnilo. Spolu s ostatními majetky rytířů z Bünau, kteří byli protestanty a museli po bitvě na Bílé hoře odejít ze země, byl i Bynov v roce 1628 prodán Kryštofovi Šimonovi z Thunu. Samostatným statkem zůstal Bynov až do roku 1671, kdy se stal součástí děčínského fideikomisu. Zámek pak sloužil jako obydlí lesníka. Kolem roku 1820 byl opraven a v roce 1835 zde byla zřízena tkalcovna.
Po výstavbě Duchcovsko-podmokelské dráhy (1871), v době, kdy probíhala industrializace podmokelského regionu, se obec rozvinula ve velké a významné průmyslové středisko.
Po roce 1945 se Bynov spolu s Novou Vsí a ostatními okolními přilehlými obcemi stal součástí dvojměstí Děčín-Podmokly.
Úředním znakem obce do sloučení s městem Děčínem byla včela, používaná na veškerých obecních listinách.
Obyvatelstvo
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 389 | 376 | 435 | 804 | 1 132 | 1 181 | 1 356 | 1 171 | 1 345 | 1 370 | 861 | 4 897 | 4 476 | 3 932 |
| Domy | 49 | 52 | 53 | 70 | 98 | 109 | 150 | 216 | . | 240 | 160 | 230 | 237 | 247 |
| V roce 1970 zahrnuje místní část Nová Ves. Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Děčín. | ||||||||||||||
Průmysl
Bynovská firma WICO
Doprava
Do Bynova zajíždějí autobusové linky Dopravního podniku města Děčína číslo 2.
V Bynově se nachází i železniční stanice železniční trati Děčín – Oldřichov u Duchcova; od roku 2007 není na trati objednávána osobní doprava.
Historie dopravy v Bynově
Kolem roku 1900, poté, co zkrachoval návrh na zavedení tramvajové dopravy na trase od děčínského východního nádraží přes Podmokly a Jílové do Libouchce, se rozhodl jistý kladenský rodák, advokát Heinrich Hollerstein pro zavedení autobusové dopravy. Chtěl provozovat autobusy na trase mezi nádražím v Děčíně, Podmokly a Libouchcem se zajížďkou k nádraží v Podmoklech. Na tuto trasu si požádal i o koncesi, která byla vyřízena takřka obratem. Hollerstein plánoval provoz s 8 autobusy, přičemž vypravenost by činila 6 vozů. S jeho záměrem nesouhlasili zástupci železnic a podmokelští zastupitelé. Hollerstein mohl podnikat a nejpozději do léta 1902 hodlal zahájit provoz, a to nejen na již zmiňované trase do Libouchce, ale i na druhé lince z Děčína přes Oldřichov do Martiněvsi. Záměr nakonec nebyl uskutečněn.
Roku 1906 advokát Hollerstein svou koncesi předal obchodníkovi Friedrichu Leinweberovi, který založil Labskoměstský dopravní podnik EVU (německý název firmy). V říjnu 1924 vyjel první autobus do Oldřichova a ještě v témže měsíci si EVU podala žádost o povolení linky do Libouchce. Ta ale nakonec nebyla uvedena do provozu, protože proti EVU se postavil podmokelský soukromník Rehatschek, který si koncesi podal o několik měsíců dřív a provoz dané linky nakonec skutečně zahájil a provozoval do roku 1936. První autobusy společnosti EVU se podívaly do Bynova v roce 1938.
V březnu roku 1953 byl zahájen trolejbusový provoz na trati písmeno B Bynov – Staré Město a ukončen postupně v prosinci 1973.
V šedesátých letech dojížděly do Bynova nové přímé linky z Rozběles do závodů v Bynově a jeho okolí. Roku 1975 se změnila konečná „dvojky“ v oblasti Bynova, která se vzhledem k rozšíření bytové zástavby posunula od zámečku až na samou hranici s obcí Martiněves u „chlupárny“.
Školství
V Bynově se nachází základní škola, speciální základní škola a mateřská školka.
Pamětihodnosti
- Na levém břehu Jílovského potoka stojí renesanční bynovský zámek založený Günterem z Bünau a dokončený nejspíše roku 1605.[3]
- Boží muka u zámku
- Měšťanský dům čp. 75, ulice Vladimirská[4]
Odkazy
Reference
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 366, 367.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 283.
- ↑ ANDĚL, Rudolf, kolektiv. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Bynov, s. 67.
- ↑ Bynov – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-14]. Dostupné online.
Literatura
- Kolektiv autorů Děčínsko - turistický průvodce ČSSR, svazek 18 Praha: Olympia, 1984.
- Ottův slovník naučný 4. díl fotoreprint původního vydání z roku 1891
- sborník Z minulosti Děčínska a Českolipska IV. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství 1985
- ANDĚL, Rudolf, kolektiv. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Bynov, s. 67.
- W.W.Tomek Příběhy města a panství Děčínského Časopis českého muzea 15/1841
- Alfred Herr Heimatkreis Tetschen – Bodenbach Städte und Gemeinden druhé vydání 1993
- 50 let MHD v Děčíně 1950 – 2000
