Přeskočit na obsah

Silibinin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Silibinin
silibinin A
silibinin A
silibinin B
silibinin B
Obecné
Systematický název(2R,3R)-3,5,7-trihydroxy-2-[(2R*,3R*)-3-(4-hydroxy-3-methoxyfenyl)-2-(hydroxymethyl)-2,3-dihydrobenzo[b][1,4]dioxin-6-yl]chroman-4-on
Triviální názevsilibinin
Sumární vzorecC25H22O10
Identifikace
Registrační číslo CAS22888-70-6
PubChem31553
SMILESO=C4c5c(O)cc(O)cc5O[C@H]
(c2ccc1O[C@@H]([C@H](Oc1c2)c3ccc(O)c(OC)c3)CO)[C@H]4O
Vlastnosti
Molární hmotnost482,44 g/mol
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Varování[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Silibinin (též silybin) je hlavní účinnou složkou silymarinu, tedy standardizovaného extraktu ze semen ostropestřce mariánského (Silybum marianum). Je dostupný pod mnoha obchodními názvy (např. Flavobion, Silymarin AL aj.).

Jedná se o jeden z flavonolignanů, které tato semena resp. silymarin obsahují (dále obsahují isosilibinin, silikristin a silydianin). Samotný silibinin je směsí dvou diastereoizomerů silibininu A + silibininu B přítomných v přibližně stejném molárním poměru. Silibinin vykazuje ochranný účinek ve vztahu k jaterním buňkám (je hepatoprotektivem), který byl prokázán jak u živočichů (in vivo), tak in vitro.[2][3] K jeho uplatněním patří léčba důsledků otrav hepatotoxickými jedy (hepatotoxický = to, co je toxické, jedovaté vůči játrům) kam například patří cirhóza jater způsobená nadměrnou konzumací etanolu.[4] Injekční forma chemicky pozměněného silibininu (silibinin dihydrogen disuccinate disodium), je vyráběn pod názvem Legalon SIL. V současné době je registrována kontrolovaná randomizovaná studie, která by měla účinnost tohoto preparátu v léčbě otrav způsobených tzv. muchomůrkovými jedy (kupř. faloidin a amanitin - jedy obsažené např. v muchomůrce zelené) ověřit.[5] Dále bylo zjištěno, že in vitro silibinin má protirakovinové účinky, konkrétně proti lidským nádorovým buňkám adenokarcinomu prostaty, nádorů prsu, ektocervixu (tj. nádoru určité části děložního hrdla) a konečně proti nádorovým buňkám plic (způsobujících jak malobuněčné tak nemalobuněčné bujení).[6][7][8][9] Určitou zajímavostí je objevení neuroprotektivního účinku silibininu u myší.[10]

Farmakologie

[editovat | editovat zdroj]

Silibinin jako takový má omezenou rozpustnost ve vodě a má rovněž malou biologickou dostupnost (bioavailabilitu), což znamená, že pro dosažení přiměřeného účinku se musí podávat větší dávky. Tyto farmakokinetické nedostatky vedly k úvahám nad různými variantami silibininu. Například bylo zjištěno, že kombinace silibininu s lecitinem tj. fosfatidylcholinem zvyšuje desetinásobně biologickou dostupnost silibininu. Tento komplex (lecitin + silymarin) byl nazván Silipide.[11] Další dobře rozpustnou kombinací je silibinin + β-cyklodextrin.[12] Rovněž byl vyvinut silibininový glykosid, který má nejen lepší biodostupnost, ale také vykazuje lepší hepatoprotektivní efekt.[13]

Silymarin stejně jako jiné flavonoidy je schopen zabránit opouštění látek z buněk (tzv. efluxu) zprostředkovaného P-glykoproteinem,[14] přičemž tato modulace aktivity zmíněného P-glykoproteinu může hrát roli v ovlivnění biologické dostupnosti léčiv, pro něž je tento protein metabolickým substrátem. Bylo také pozorováno, že silymarin omezuje fungování enzymu cytochromu P450, a tak může způsobit zpomalené vylučování léčiv, které jsou tímto enzymem metabolizovány.[15]

Toxicita

[editovat | editovat zdroj]

Silibinin vykazuje obecně minimální toxicitu, naopak je v léčbě různých otrav využíván. Žádná úmrtí či jiné vážnější vedlejší účinky nebyly zaznamenány při orálně podávaných dávkách 20 g/kg u myší resp. 1 g/kg u psů. Medián smrtelné dávky (LD50) podávané intravenózně činil 400 mg/kg u myší, 385 mg/kg u krys, 140 mg/kg u králíků. Tyto hodnoty znamenají velmi nízkou toxicitu silibininu.[16]

Silibinin rovněž vykazuje velmi nízkou subakutní a chronickou toxicitu a žádný embryotoxický potenciál.[17][18]

Další možné využití

[editovat | editovat zdroj]

Nedávné studie prokázaly, že silibinin by mohl být pomocí v kontrole hladiny glukózy (glykemie) pro pacienty s cukrovkou II. typu[19]

Laboratorní experimenty potvrdily, že silibinin je schopen chránit myší jaterní buňky před vlivem jedu alfa-amanitinu, který se vyskytuje v muchomůrce zelené.

Biotechnologická produkce

[editovat | editovat zdroj]

K výrobě silibininu lze využít technik využívajích kalusovou kulturu, konkrétně se jako efektivní ukázala aplikace elicitorů v podobě substitučních variant pyrazinkarboxamidů. Tyto elicitory výrazně zvýšily produkci flavonolignanů v kalusové a suspenzní kultuře ostropestřce mariánského (Silybum marianum (L.).[20]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Silibinin na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Silibinin. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Al-Anati L, Essid E, Reinehr R, Petzinger E. Silibinin protects OTA-mediated TNF-alpha release from perfused rat livers and isolated rat Kupffer cells. Molecular Nutrition & Food Research. 2009, s. 460–6. DOI 10.1002/mnfr.200800110. PMID 19156713. 
  3. ↑ Jayaraj R, Deb U, Bhaskar AS, Prasad GB, Rao PV. Hepatoprotective efficacy of certain flavonoids against microcystin induced toxicity in mice. Environmental Toxicology. 2007, s. 472–9. DOI 10.1002/tox.20283. PMID 17696131. 
  4. ↑ Saller R, Brignoli R, Melzer J, Meier R. An updated systematic review with meta-analysis for the clinical evidence of silymarin. Forschende Komplementärmedizin (2006). 2008, s. 9–20. Dostupné online [cit. 2010-12-14]. DOI 10.1159/000113648. PMID 18334810. 
  5. ↑ Mitchell, T. Intravenous Milk thistle (silibinin-legalon) for hepatic failure induced by amatoxin/Amanita mushroom poisoning. (Clinical study). 2009. Dostupné online. 
  6. ↑ Mokhtari MJ, Motamed N, Shokrgozar MA. Evaluation of silibinin on the viability, migration and adhesion of the human prostate adenocarcinoma (PC-3) cell line. Cell Biology International. 2008, s. 888–92. Dostupné online. DOI 10.1016/j.cellbi.2008.03.019. PMID 18538589. 
  7. ↑ Bhatia N, Zhao J, Wolf DM, Agarwal R. Inhibition of human carcinoma cell growth and DNA synthesis by silibinin, an active constituent of milk thistle: comparison with silymarin. Cancer Letters. 1999, s. 77–84. DOI 10.1016/S0304-3835(99)00276-1. PMID 10660092. 
  8. ↑ Hogan FS, Krishnegowda NK, Mikhailova M, Kahlenberg MS. Flavonoid, silibinin, inhibits proliferation and promotes cell-cycle arrest of human colon cancer. Journal of Surgical Research. 2007, s. 58–65. Dostupné online. DOI 10.1016/j.jss.2007.03.080. PMID 17950073. 
  9. ↑ Sharma G, Singh RP, Chan DC, Agarwal R. Silibinin induces growth inhibition and apoptotic cell death in human lung carcinoma cells. Anticancer Research. 2003, s. 2649–55. PMID 12894553. 
  10. ↑ TOTA, S; KAMAT, PK; SHUKLA, R; NATH, C. Improvement of brain energy metabolism and cholinergic functions contributes to the beneficial effects of silibinin against streptozotocin induced memory impairment. Behavioural Brain Research. 2011, s. 207–15. DOI 10.1016/j.bbr.2011.02.041. PMID 21382422. 
  11. ↑ Kidd P, Head K. A review of the bioavailability and clinical efficacy of milk thistle phytosome: a silybin-phosphatidylcholine complex (Siliphos). Alternative Medicine Review : a Journal of Clinical Therapeutic. 2005, s. 193–203. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-28. PMID 16164374.  Archivovaná kopie. www.thorne.com [online]. [cit. 2013-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-28. 
  12. ↑ Voinovich D, Perissutti B, Grassi M, Passerini N, Bigotto A. Solid state mechanochemical activation of Silybum marianum dry extract with betacyclodextrins: Characterization and bioavailability of the coground systems. Journal of Pharmaceutical Sciences. 2009, s. 4119–29. DOI 10.1002/jps.21704. PMID 19226635. 
  13. ↑ Kosina P, Kren V, Gebhardt R, Grambal F, Ulrichová J, Walterová D. Antioxidant properties of silybin glycosides. Phytotherapy Research : PTR. 2002, s. S33–9. DOI 10.1002/ptr.796. PMID 11933137. 
  14. ↑ Zhou S, Lim LY, Chowbay B. Herbal modulation of P-glycoprotein. Drug Metabolism Reviews. 2004, s. 57–104. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. DOI 10.1081/DMR-120028427. PMID 15072439.  Archivovaná kopie. www.informapharmascience.com [online]. [cit. 2013-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-03. 
  15. ↑ Wu JW, Lin LC, Tsai TH. Drug-drug interactions of silymarin on the perspective of pharmacokinetics. Journal of Ethnopharmacology. 2009, s. 185–93. Dostupné online [cit. 2010-12-14]. DOI 10.1016/j.jep.2008.10.036. PMID 19041708. 
  16. ↑ Vogel G, Trost W, Braatz R, Odenthal KP, Brüsewitz G, Antweiler H, Seeger R. Pharmacodynamics, site and mechanism of action of silymarin, the antihepatoxic principle from Silybum mar. (L) Gaertn. 1. Acute toxicology or tolerance, general and specific (liver-) pharmacology. Arzneimittelforschung. 1975, s. 82–9. PMID 1173772. 
  17. ↑ Fraschini F, Demartini G, Esposti D. Pharmacology of Silymarin. Clinical Drug Investigation. 2002, s. 51–65. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-16. DOI 10.2165/00044011-200222010-00007. 
  18. ↑ Hahn G, Lehmann HD, Kürten M, Uebel H, Vogel G. On the pharmacology and toxicology of silymarin, an antihepatotoxic active principle from Silybum marianum (L.) gaertn. Arzneimittelforschung. 1968, s. 698–704. PMID 5755807. 
  19. ↑ Huseini HF, Larijani B, Heshmat R, Fakhrzadeh H, Radjabipour B, Toliat T, Raza M. The efficacy of Silybum marianum (L.) Gaertn. (silymarin) in the treatment of type II diabetes: a randomized, double-blind, placebo-controlled, clinical trial. Phytotherapy Research. 2006, s. 1036–9. DOI 10.1002/ptr.1988. PMID 17072885. 
  20. ↑ Substituted Pyrazinecarboxamides as Abiotic Elicitors of Flavolignan Production in Silybum marianum (L.) Gaertn Cultures in Vitro. Lenka Tůmová, Jiří Tůma, Klara Megušar, and Martin Doležal, Molecules, 2010, 15(1), pages 331-340

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Silibinin&oldid=23178266“