Přeskočit na obsah

Rudolf Otto Chotek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rudolf Otto hrabě Chotek
Dědičný člen uherské Sněmovny magnátů
Ve funkci:
1896 – 1918
Narození17. dubna 1870
Dolná Krupá
Úmrtí11. října 1921 (ve věku 51 let)
Dolná Krupá
Choť(1895) Irma Ráday de Ráda (1871–1945)
RodičeRudolf II. Chotek z Chotkova a Vojnína a Marie z Khevenhüller-Metsche
PříbuzníMarie Henrieta Chotková a Gabriela Chotková z Chotkova (sourozenci)
Profesearistokrat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Otto hrabě Chotek (Rudolf Otto Heřman Josef Maria říšský hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína, maďarsky Chotek Rezsö gróf) (17. dubna 1870 Dolná Krupá – 10. října 1921 Dolná Krupá) byl uherský šlechtic, politik a velkostatkář. Vlastnil rozsáhlý majetek v Horních Uhrách a Vojvodině, byl dědičným členem uherské Sněmovny magnátů. Zemřel na zámku Dolná Krupá jako poslední potomek uherské linie české rodiny Chotků.[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Kaštel v Dolné Krupé, hlavní sídlo uherské linie Chotků

Pocházel ze staré české šlechtické rodiny Chotků,[2] patřil k uherské linii, která od poloviny 19. století vlastnila velkostatky v Horních Uhrách a Vojvodině. Narodil se na zámku Dolná Krupá jako jediný syn hraběte Rudolfa Chotka (1822–1903) a jeho manželky Marie Antonie, rozené hraběnky Khevenhüller-Metschové (1838–1892), pro odlišení od otce bývá v pramenech a literatuře označován jako Rudolf II. Chotek.[3] Absolvoval gymnázium v Trnavě a poté se začal podílet na správě rodového majetku (Dolná Krupá, Futog).[4] V roce 1895 byl jmenován c. k. komořím[5] a v roce 1896 se stal dědičným členem uherské Sněmovny magnátů,[6] díky majetkům ve Vojvodině zasedal také na chorvatsko-slavonském zemském sněmu. V roce 1916 byl jmenován c. k. tajným radou,[7] byl též čestným rytířem Maltézského řádu. Společenským aktivitám se však spíše vyhýbal kvůli své uzavřené povaze a zdravotní indispozici (narodil se s rozštěpem rtu, nicméně již v dětství byl operován). Dědicem rodového majetku se stal po otcově smrti v roce 1903. Velkostatky Dolná Krupá a Futog zahrnovaly 15 500 hektarů půdy a patřila k nim řada hospodářských dvorů a průmyslových podniků, hodnota majetku byla počátkem 20. století vyčíslena na 7,5 miliónu korun.[8] Na rozdíl od svého otce však Rudolf II. nebyl dobrým hospodářem a na velkostatcích docházelo k postupnému úpadku. Rudolfovou vášní byl především lov a tomu podřizoval své další zájmy od chovu koní po budování sbírky loveckých zbraní.

Chotkův zámek ve Futogu

V roce 1895 se v Budapešti oženil s hraběnkou Irmou Rádayovou (1871–1945), c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže,[9] dcerou bývalého uherského ministra zeměbrany Gedeona Rádaye (1841–1883). Její mladší bratr Gedeon (1872–1937) byl po první světové válce v Maďarsku ministrem vnitra. Irma na rozdíl od svého manžela vůbec neuměla slovensky a její podíl na správě velkostatku se vyznačoval maďarizací trnavského regionu. Kromě zámku Dolná Krupá[10] pobývali také na zámku ve Futogu, často zajížděli také do lázní (Františkovy Lázně, Karlovy Vary). Manželé nebyli ve společnosti příliš oblíbení, i když se angažovali v charitě a veřejně prospěšných aktivitách (v roce 1911 Rudolf financoval přestavbu kostela sv. Ondřeje v Dolní Krupé). Za první světové války zřídili na vlastní náklady lazaret na zámku Dolní Krupá, kde Irma pracovala jako zdravotní sestra.

Rudolf II. Chotek zemřel na zámku Dolná Krupá ve věku 51 let následkem infarktu a pohřben byl v rodovém mauzoleu[11]poblíž dolnokrupského kostela sv. Ondřeje. Většinu majetku odkázal v závěti svým starším sestrám Marii Henrietě (1863–1946) a Gabriele, provdané Schönbornové (1868–1933). Rudolfova manželka Irma byla v poslední vůli odškodněna jen menšími položkami v mobiliáři, mimo jiné proto, že se mezitím stala dědičkou velkostatku Aspang v Dolním Rakousku a byla v podstatě finančně nezávislá. Irma se však se svými švagrovými pustila do soudního sporu, hned v roce 1921 nicméně z Dolní Krupé odjela. Nějakou dobu pobývala u manželových vzdálených příbuzných ve Veltrusech, kde se snažila zasahovat i do dědických záležitostí Arnošta Chotka[12] a později přesídlila na zděděný zámek Aspang.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 1999; Praha, 1999; 413 s. ISBN 80-85955-13-X
  2. ↑ Ottův slovník naučný, XII. díl; Praha, 1897 (reprint 1998); heslo Chotek z Chotkova a Vojnína, s. 370–373 ISBN 80-7185-157-4
  3. ↑ Rodokmen rodu Chotků dostupné online
  4. ↑ RISTOVSKÁ, Radoslava: Druhá polovica 19. storočia v hospodárských dejinách dolnokrupského velkostatku; Trnavská univerzita, Trnava, 2019; s. 20–21 ISBN 978-83-8111-153-9
  5. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 350 dostupné online
  6. ↑ Rudolf Chotek v Almanachu uherského parlamentu 1901–1903; s. 83–84 dostupné online
  7. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online
  8. ↑ Uherská linie Chotků na webu Zámku Veltrusy dostupné online
  9. ↑ Rodina Chotků in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1920; Gotha, 1920; s. 204 dostupné online
  10. ↑ Historie zámku Dolná Krupá dostupné online
  11. ↑ Mauzoleum Chotků na webu obce Dolná Krupá dostupné online
  12. ↑ NAČERADSKÁ, Petra: Poslední Chotkové ve Veltrusech; Národní památkový ústav, Praha, 2015; s. 61–62, 65 ISBN 978-80-7480-044-3

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
Chotkové z Chotkova a Vojnína
Rodový erb
Rodový erb
1. generace
Otto († po 1400)
2. generace
Jan († po 1474)
3. generace
Jindřich († před 1500)
4. generace
Jakub († po 1500)
5. generace
Petr († před 1537)
6. generace
Mikuláš • Václav († před 1568)
7. generace
Kryštof († asi 1589) • Jan (1519–1591) • Jiří (po 1520 – po 1589) • Zikmund (po 1521–1603)
8. generace
Adam (před 1553–1592) • Václav (1554–1612) • Adam
9. generace
Jiří († 1620) • Karel († 1638)
10. generace
Adam Jiří († po 1623) • Jan Václav (před 1627–1638) • Jiří Rudolf (1628–1673) • Vilém (po 1628–1674)
11. generace
Ignác Rudolf († po 1683) • Václav Antonín (1674–1754)
12. generace
Václav (1703–1725) • Jan Karel (1704–1787) • Rudolf (1706–1771)
13. generace
Marie Quidobaldina Brigita (1738–1810) • Jan Rudolf (1748–1824)
14. generace
Jan Nepomuk (1773–1824) • Josef (1776–1809) • Marie Aloisie (1777–11864) • Ferdinand Maria (1781–1836) • Karel* (1783–1868) • Terezie (1785–1872) • Heřman** (1786–1822)
15. generace
Jindřich (1802–1864) • Sidonie (1805–1890) • Hermína** (1815–1882) • Otto** (1816–1889) • Rudolf** (1822–1903) • Antonín* (1822–1883) • Emanuel* (1823–1843) • Bohuslav* (1829–1896)
16. generace
Rudolf Karel (1832–1894) • Emerich (1833–1911) • Ferdinand (1838–1913) • Isabella (1842–1857) • Arnošt (1844–1927) • Karolina (1846–1933) • Karel* (1853–1926) • Marie* (1855–1943) • Olga – M. Antoinetta* (1860–1934) • Wolfgang* (1860–1926) • Zdenka* (1861–1946) • Marie Pia* (1863–1935) • Henrietta** (1863–1946) • Karolina* (1865–1919) • Anna** (1865–1882) • Žofie* (1868–1914) • Gabriela** (1868–1933) • Rudolf Otto** (1870–1921) • Oktavie* (1873–1946) • Marie Antonie* (1874–1930) • Marie Henrieta* (1880–1964)
17. generace
Jan Nepomuk Rudolf (1865–1884) • Karel (Cary)* (1887–1970) • Antoinetta* (1888–1910) • Ada* (1890–1939)
Sídla
Pohřebiště
* velkobřezenská větev, ** uherská větev, tučně jsou vyznačeni Václav Antonín Chotek a majitelé majorátu (později velkostatku) Veltrusy
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rudolf_Otto_Chotek&oldid=24129998“