Původně vystudoval medicínu, ale novinářská práce (politický editor deníku Vorwärts v letech 1907–15, deníku Die Freiheit v letech 1918-1922) ho přivedla k marxistické teorii. Úzce spolupracoval s Otto Bauerem, Karlem Kautskym a Augustem Bebelem. Známá je jeho obhajoba marxismu proti prvním útokům Rakouské ekonomické školy (Eugena von Böhm-Bawerka). Jeho nejslavnější kniha Das Finanzkapital (Finanční kapitál) z roku 1910, která se vyrovnávala s tím, že koncentrace kapitálu nemá Marxem předpovídané důsledky, ovlivnila Vladimíra Iljiče Lenina při jeho tvorbě konceptu imperialismu. Základní teze Hilferdingova je, že banky v pozdním kapitalismu získávají kontrolu nad průmyslovými podniky a vytvářejí monopoly a kartely. Roku 1933 odešel do exilu ve švýcarskémCurychu. V této době připravil politický program pro německý sociálnědemokratický exil zvaný Pražský program. Později přesídlil do Paříže. Zde ho zastihl vpád německých vojsk, byl zatčen gestapem a umístěn do vazby, kde zemřel – byl nalezen oběšen. Jeho žena Margarete zemřela roku 1942 v koncentračním táboře v Terezíně.
W. Smaldone: Rudolf Hilferding: The Tragedy of a German Social Democrat. Northern Illinois University Press, 1998.
Hilferding se svou ženou Margarete roku 1928E. P. Wagner: Rudolf Hilferding: Theory and Politics of Democratic Socialism. New Jersey: Atlantic Highlands Humanities Press, 1996.
J. Zoninsein: Monopoly Capital Theory: Hilferding and Twentieh-Century Capitalism. New York: Greenwood Press, 1990.