Raimond II. Trencavel
| Raimond II. Trencavel | |
|---|---|
| vikomt z Albi, Béziers, Carcassonne a Razès | |
 | |
| Narození | 1207? |
| Úmrtí | po 1267 |
| Potomci | Roger z Béziers Raimond Roger |
| Dynastie | Trencavelové |
| Otec | Raimond Roger Trencavel |
| Matka | Anežka z Montpellieru |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Raimond II. Trencavel (okcitánsky Ramon II Trencavel, 1207? - po 1267) byl poslední vládnoucí vikomt z languedockého rodu Trencavelů, který strávil celý svůj život snahou o obnovení původního postavení rodu, ztraceného během křížové výpravy proti katarům.
Život
[editovat | editovat zdroj]Raimund byl jediným synem Raimonda Rogera Trencavela a Anežky, dcery Viléma z Montpellieru. Z matčiny strany byl synovcem aragonského krále Petra II. V čase jeho dětství byla vyhlášena křížová výprava a jako záminka pro vpád na jih Francie posloužila vražda papežského legáta Petra z Castelnau.
| „ | Roku vtělení Pána našeho tisícího dvoustého devátého a jedenáctý rok duchovní vlády papeže Inocence, za panování Filipa, krále francouzského, okolo svátku svatého Jana Křtitele všichni křižáci, připutovalí z různých částí Francie (...), se shromáždili v blízkosti Lyonu, města francouzského... | “ |
| — Petr z Vaux-de-Cernay[1] | ||
Křižáci ze severní Francie oblehli město Carcassonne a Raimondův otec se po marném smlouvání a snaze krále Petra vydal jako rukojmí. Místnímu byvatelstvu zachránil holé životy, sám zemřel ve vězení a jeho syn a dědic strávil dětství v péči hrabat z Foix.
Roku 1224 se Raimond podílel na povstání Raimonda z Toulouse proti Amaurymu z Montfortu a získal do držení Carcassonne.
V roce 1229 byl donucen v Melunu uzavřít smlouvu s mladým králem Ludvíkem IX. na jejímž základě předal králi Carcassonne a ponechal si Béziers. [2]
Roku 1240[3] se po návratu z aragonského exilu s podporou aragonského krále a languedocké šlechty znovu pokoušel získat svá bývalá panství. Vzbouřencům se podařilo obsadit velkou část Languedoku a vážně ohrozili královskou moc v oblasti, oblehli Carcassonne, kde se opevnil královský senešal se dvěma biskupy.[4] Vzpoura byla brutálně potlačena královskou armádou vedenou konetáblem Janem z Beaumontu a Raimond prchl zpět do Aragonie.[5][6] Následovaly represe, proti heretikům byla povolána inkvizice.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KOVAŘÍK, Jiří. Rytířská krev, Rytířské bitvy a osudy (1208-1346). Praha: Mladá fronta, 2006. ISBN 80-204-1401-0.
- ↑ LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 83. Dále jen Svatý Ludvík.
- ↑ TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3. S. 592.
- ↑ Svatý Ludvík, str. 115
- ↑ HALLAM, Elizabeth M.; EVERARD, Judith. Francja w czasach Kapetyngów 987–1328. 1. vyd. Warszawa: Wydawnictwo naukowe PWN, 2006. 460 s. ISBN 83-01-14861-6. S. 277. (polsky)
- ↑ Francja w czasach Kapetyngów, str. 332
- ↑ Francja w czasach Kapetyngów, str. 333
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DÉBAX, Hélène. La féodalité languedocienne XIe - XIIe siècles : Serments, hommages et fiefs dans le Languedoc des Trencavel. Toulouse: Presses universitaires du Mirail, 2003. 407 s. ISBN 285816651X. (francouzsky)
- GRAHAM-LEIGH, Elaine. The southern French nobility and the Albigensian Crusade. Woodbridge: The Boydell Press, 2005. 187 s. Dostupné online. ISBN 1-84383-129-5. (anglicky)
- MACÉ, Laurent. Les comtes de Toulouse et leur entourage:XIIe-XIIIe siècles:rivalités, alliances et jeux de pouvoir. Toulouse: Bibliothèque historique Privat, 2003. 445 s. ISBN 2708956124. (francouzsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Raimond II. Trencavel na Wikimedia Commons - (francouzsky) Genealogie Trencavelů
