První sionistický kongres
První sionistický kongres (hebrejsky: הקונגרס הציוני הראשון) je označení historicky prvního mezinárodního kongresu dnešní Světové sionistické organizace.
Průběh
[editovat | editovat zdroj]Kongres se konal ve dnech 29. až 31. srpna 1897 ve švýcarské Basileji. Jednalo se o první a ustavující kongres Sionistická organizace (v roce 1960 přejmenované na Světovou sionistickou organizaci). Kongres svolal a řídil zakladatel moderního sionismu Theodor Herzl. Hlavním přínosem kongresu byla formulace sionistické platformy, známé jako Basilejský program, vytvoření Sionistické organizace a přijetí Hatikvy za její hymnu (v té době již byla hymnou Chovevej Cijon a později se stala hymnou Státu Izrael).
Původ
[editovat | editovat zdroj]_(1897).jpg)
První sionistický kongres byl svolán Theodorem Herzlem jako symbolický parlament, jenž měl dohodnout implementaci sionistických cílů. Kongres se měl původně konat v německém Mnichově, avšak kvůli protestu místních ortodoxních a reformních komunit se Herzl nakonec rozhodl uspořádat kongres v Basileji.[1][2] V Basileji se konal v koncertní hale městského kasína.[3]
Kongres
[editovat | editovat zdroj]
Herzl byl předsedou kongresu, jehož se zúčastnilo 204 delegátů ze sedmdesáti zemí. Celkem 69 z nich byli delegátí různých sionistických uskupení a zbývající účastníci byli individuálně pozvaní.[1] Kongresu se zúčastnilo také deset nežidovských osob, které však neměly hlasovací právo.[1] Mezi účastníky bylo i sedmnáct žen, z nichž některé dorazily na kongres samy, jiné jako doprovod delegátů.[1] Přesto, že se ženy kongresu účastnily, neměly hlasovací právo.[1] To získaly až následující rok na druhém sionistickém kongresu.[1] Slavnostního zahájení se zúčastnili korespondenti hlavních evropských listů.[3]
Po slavnostním zahájení, na které dorazili delegáti ve společenských šatech, fraku s bílou kravatou, se kongres přesunul k řešení své agendy.[1] Hlavními body agendy bylo představení Herzlova plánu na založení Sionistické organizace a přijetí deklarace sionistických cílů, známé jako Basilejský program.[1]
Herzl byl na kongresu zvolen prezidentem Sionistické organizace. Max Nordau a Moses Gaster byli zvoleni jeho viceprezidenti. Dále byly zvoleny orgány organizace; „řízení bylo v rukou Velké pracovní komise, která volila vlastní vedení, Užší akční komisi.“[4]
Basilejský program
[editovat | editovat zdroj]
V druhý den jednání (30. srpna) verze předložená kongresu výborem pod předsednictvím Maxe Nordaua uváděla: „Sionismus usiluje o zřízení domoviny pro židovský lid v Palestině na základě mezinárodního práva.“ To bylo jasným vyjádřením Herzlova politického sionismu, který byl v kontrastu s osadnicko-orientovanými aktivitami volněji organizovaného hnutí Chovevej Cijon.[2] K uspokojení většiny delegátů, z nichž nejprominentnějším byl Leo Mockin (usiloval o začlenění fráze „mezinárodní právo“), byl nakonec přijat Herzlův kompromisní návrh.[1]
Politický program, který se stal známý jako Basilejský program, položil základní cíle sionismu. Byl přijat za následujících podmínek, které uvádí Krupp (1999):[4]
| „ | Sionismus usiluje o zřízení veřejnoprávní domoviny židovského národa v Palestině. K dosažení daného cíle kongres chystá tyto prostředky:
1. Účelné osídlení Palestiny židovskými zemědělci, řemeslníky a živnostníky. 2. Místní a obecné uspořádání celého židovstva podle zemských zákonů. 3. Posílení židovského národního citu a vědomí. 4. Přípravné kroky k dosažení souhlasu vlád, nutného k uskutečnění sionistického cíle. |
“ |
Závěr kongresu
[editovat | editovat zdroj]
První sionistický kongres si získal uznání pro dosažení následujících bodů:
- formulace sionistické platformy (výše uvedený Basilejský program)
- založení Sionistické organizace
- přijetí Hatikvy coby její hymny
- absorpce většiny někdejších společenství Chovevej Cijon
- navržení zřízení lidové banky
- zvolení Herzla prezidentem Sionistické organizace a Maxe Nordaua jedním ze tří viceprezidentů
Dne 1. září si Herzl do svého deníku poznamenal:[5]
| „ | Kdybych měl shrnout Basilejský kongres do jediné věty – kterou se budu střežit vyslovit veřejně – byla by následující: ‚V Basileji jsem založil Židovský stát.‘ Kdybych to řekl dnes nahlas, odpověděl by mi všeobecný smích. Možná za pět let, ale určitě za padesát to bude vědět každý. | “ |
Následující roky
[editovat | editovat zdroj]Následné kongresy založily různé instituce pro podporu Basilejského programu, mezi něž patří například banka Jewish Colonial Trust, která byla finančním nástrojem politického sionismu. Její vytvoření bylo navrženo první sionistickým kongresem v roce 1897; první konkrétní kroky k založení této instituce byly podniknuty na druhém sionistickém kongresu v německém Kolíně nad Rýnem v květnu 1898.[6] Na pátém sionistickém kongrese byl založen Židovský národní fond za účelem výkupu pozemků v zemi izraelské a pozdější Sionistická komise byla založena společně s řadou dílčích institucí pro výzkum a zlepšení sociální a ekonomické situace Židů v zemi izraelské.
Sionistické kongresy se konaly v letech 1897 až 1901 každoročně a poté v letech 1903 až 1913 a 1921 až 1939, s výjimkou válečných let, každé dva roky. V roce 1942 se konala mimořádná sionistická konference známá jako Biltmorská konference, na níž byl oznámen zásadní odklon od tradiční sionistické politiky[7] s jejím požadavkem, že „Palestina bude ustavena jako židovské společenství.“[8] To se stalo oficiálním sionistickým postojem a ultimativním cílem hnutí.[7] Od druhé světové války se kongresy konaly každé čtyři roky a po vzniku Izraele se kongresy pořádají v Jeruzalémě.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku First Zionist Congress na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i The First Zionist Congress and the Basel Program [online]. The Jewish Virutal Library [cit. 2010-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-22. (anglicky)
- ↑ a b Zionist Congresses: First Congress - Basle (Basel), 1897 [online]. Židovská agentura [cit. 2010-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-01. (anglicky)
- ↑ a b SACHAR, Howard, M. Dějiny Státu Izrael. Praha: Regia, 1999. 767 s. ISBN 80-902484-4-6. S. 60.
- ↑ a b KRUPP, Michael. Sionismus a Stát Izrael. Praha: Vyšehrad, 1999. 242 s. ISBN 80-7021-265-9. S. 43.
- ↑ GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9. S. 32.
- ↑ Jewish Colonial Trust [online]. Jewish Encyclopedia [cit. 2010-04-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Pro-Palestine and Zionist Activities. American Jewish Year Book. 1943-1944, čís. 45, s. 206–214. Dostupné online. Archivováno 3. 8. 2019 na Wayback Machine.
- ↑ OREN, Michael. Power, Faith, and Fantasy: America in the Middle East: 1776 to the Present. New York: W. W. Norton, 2007. 778 s. Dostupné online. ISBN 978-0393058260. Kapitola Decision at Biltmore, s. 442–445. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu První sionistický kongres na Wikimedia Commons 
Dílo Address at the First Zionist Congress ve Wikizdrojích (anglicky)
