Pierre Jean Georges Cabanis

Pierre Jean Georges Cabanis
Pierre Jean Georges Cabanis
Narození	5. června 1757; Cosnac
Úmrtí	5. května 1808 (ve věku 50 let); Seraincourt
Místo pohřbení	Pantheon (48°50′46″ s. š., 2°20′46″ v. d.)
Povolání	politik, spisovatel, lékař, filozof, matematik a fyziolog
Ocenění	komandér Řádu čestné legie
Nábož. vyznání	ateismus
Choť	Charlotte de Grouchy
Funkce	člen Rady pěti set (1798–1799); člen Konzervativního senátu (1799–1808); 40. křeslo Francouzské akademie (1803–1808)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pierre Jean Georges Cabanis (5. června 1757, Cosnac – 5. května 1808, Meulan-en-Yvelines) byl francouzský materialistický filosof, osvícenec a lékař.

Život

Zpočátku se věnoval poezii a lékařství, ale nakonec se nadchl pro politiku a filozofii, zejména poté, co se v salonu Madame Helvétiové seznámil s encyklopedisty. Během Velké francouzské revoluce byl spolupracovníkem Mirabeaua, přítelem Condorceta, stoupencem girondistů a později Napoleona. Setkal se též s Benjaminem Franklinem a Thomasem Jeffersonem během jejich návštěvy Paříže.^[1] V roce 1803 byl zvolen členem Francouzské akademie.

Svou materialistickou filozofií navazoval na Descartovu fyziku a patřil k tzv. ideologům. Tvořil přechod mezi osvícenským senzualismem a pozitivismem. Podle Cabanise vědomí závisí především na fyziologických funkcích.

Své základní dílo Vztah mezi fyzickou a mravní povahou člověka (Rapports du physique et du moral de l'homme) otiskoval Cabanis nejprve v Mémoires de l´Institut (1798–1799); následovalo vydání ve dvou svazcích v roce 1802.^[2] Katolická církev dekretem ze dne 6. září 1819 zařadila tento spis na Index zakázaných knih.^[3]

Odkazy

Reference

↑ https://www.britannica.com/biography/Pierre-Jean-Georges-Cabanis
↑ RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. II, Od Newtona po Rousseaua. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 579 s. Dějiny filosofie; sv. 9. ISBN 80-7298-109-9. [Viz str. 273.]
↑ Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Cabanis, Rapports du physique et du moral de l'homme → uvedeno na str. 42.]

Literatura

Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 5. díl. V Praze: J. Otto, 1892, 894 s. [Heslo „Cabanis" je na str. 4; autor František Drtina.]
PELIKÁN, Ferdinand. Fysika a morálka v učení lékaře Cabanise. Lumír, ročník 56 (1929–1930), číslo 4, str. 179–184; dostupné též online
RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. II, Od Newtona po Rousseaua. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 579 s. Dějiny filosofie; sv. 9. ISBN 80-7298-109-9. [Stať „Condillakovi následovníci" je na str. 272–274.]

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre Jean Georges Cabanis na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Cabanis v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pierre Jean Georges Cabanis

40. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce: Claude Carloman de Rulhière	1803–1808 Pierre Jean Georges Cabanis	Nástupce: Antoine Destutt de Tracy

[1] ttps://www.britannica.com/biography/Pierre-Jean-Georges-Cabanis

[2] RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. II, Od Newtona po Rousseaua. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 579 s. Dějiny filosofie; sv. 9. ISBN 80-7298-109-9. [Viz str. 273.]

[3] Index librorum prohibitorum / Leonis XIII Summi Pontificis auctoritate recognitus SSmi. D. N. Pii pp. XI iussu editus. Romae : Typis polyglottis Vaticanis, 1924. 292 s. [Cabanis, Rapports du physique et du moral de l'homme → uvedeno na str. 42.]

[1]

[2]

[3]