Otýn Břeněk
| Otýn Břeněk | |
|---|---|
 | |
| Narození | 23. března 1870 nebo 2. března 1870 Vanovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 28. ledna 1926 (ve věku 55 let) Brno  Československo |
| Pseudonym | Otýn Břeněk |
| Povolání | spisovatel, novinář, prozaik, humorista, veterinární lékař a redaktor |
| Rodiče | František Břenek |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otýn Břeněk (23. března 1870 Vanovice[1] – 28. ledna 1926 Brno[2]), vlastním jménem Otakar Břeněk,[p 1] byl moravský novinář a spisovatel.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako dvojče (sestra zemřela měsíční) v rodině řídícího učitele Františka Břenka (1852–1915) a jeho manželky Kristýny, rozené Peškové (1847–1888).[1] Měl bratra a další dvě sestry.[3] Studoval gymnázium v Brně a Praze; po maturitě se pokoušel o studium veterinárního lékařství ve Vídni, Drážďanech a Lvově, studia ale nedokončil.
V Praze pracoval v advokátní kanceláři a jako novinář na volné noze. Poté odešel na Moravu, kde přispíval do různých moravských listů. V letech 1916–1918 byl redaktorem Vídeňského deníku. Po vzniku Československa se vrátil na Moravu a v Brně pracoval jako redaktor v různých denících.[4][p 2]
Podle dobové tiskové zprávy zemřel tak, že přijel do Brna z Tišnova, aby vyhledal pomoc v zemské nemocnici (byl nemocen tuberkulózou). Přespal v čekárně a padl při vycházení z brněnského nádraží; nepřežil převoz do nemocnice.[5] Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. [6]
Společenské aktivity
[editovat | editovat zdroj]Byl členem Moravského kola spisovatelů a Sokola, pro který napsal slova k prostným mužů pro 5. všesokolský slet (1907).
Mezi přátele Otýna Břeňka patřili mj. spisovatelé Bedřich Beneš Buchlovan, Jakub Deml, Jaromír John a Alois Mrštík.[4]
„Bohém“ Otýn Břeněk
[editovat | editovat zdroj]Sám sebe označoval Otýn Břeněk za „posledního bohéma“ a někdy byl přirovnáván k Jaroslavu Haškovi. Jeho bohémství se ale neprojevovalo alkoholismem, i když inspirace pro své literární typy nacházel též v hostincích. Jednalo se o nezájem o majetek a o tuláctví, kdy nesetrvával dlouho na jednom místě, nečekaně odcházel a objevoval se.[7]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Otýna Břeňka objevil Vilém Mrštík, který považoval autora první publikované povídky Pepka, tehdy již čtyřicátníka, za mladého nadějného začátečníka. V Moravsko–slezské revue, kterou redigoval, otiskl i jeho další dvě povídky.[7] Břeněk publikoval i pod pseudonymy (Bořek, Bořek Netýn, Záviš) a značkami (–iš, –o–, –ýn).[4]
Novinář
[editovat | editovat zdroj]Publikovat začal na počátku 90. let 19. století v Moravských listech. Pro jeho tvorbu byly typické povídky, fejetony a drobné obrázky, které zveřejňoval zejména v Moravskoslezské revue a v Nivě.[8]
Knižní vydání
[editovat | editovat zdroj]- Chlapíci (Moravská Ostrava, Mor.-Slez. revue, 1910)
- Humoresky (Moravská Ostrava, Družstvo Moravskoslezské revue, 1911)
- Hvozdíček (Román; Hranice, nákladem vlastním, cca 1912)
- Loceper (Brno, Družstvo Moravavskoslezské revue, 1920, 1921)
- Lojzina (V Brně, Družstvo Moravskoslezské revue, 1921)
Posmrtné pocty
[editovat | editovat zdroj]- Po Otýnu Břeňkovi je pojmenována ulice Břenkova v Brně-Černých Polích.[9]
- Na rodném domě ve Vanovicích č. 90 je umístěna pamětní deska, kterou v roce 1934 odhalil Vilém Mrštík. (V roce 2005 byla v obci odhalena pamětní deska otci – pedagogovi Františku Břenkovi.)[10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Matrika narozených, Vanovice (helvetské vyznání), 1858–1872, snímek 139, Záznam o narození a křtu
- ↑ Matrika zemřelých, U nanebevzetí Panny Marie, 1924–1927, snímek 134
- ↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 55, obraz 397
- ↑ a b c SYROVÁTKA, Oldřich. Otýn Břeněk. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1 A–G. S. 314–315.
- ↑ Otýn Břeněk zemřel. Lidové noviny. 28. 1. 1926, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Otakar Břenek [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2020-08-12]. Dostupné online.
- ↑ a b Vladimír Polák: Poslední brněnský bohém. Duha. 1/1996, s. 12–13. Dostupné online.
- ↑ Např. Otýn Břeněk: Šulístci. Niva. 01/1925, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Internetová encyklopedie dějin Brna: ulice Břenkova
- ↑ Projev u ZŠ Vanovice. Jimramovský zpravodaj. 2/2015, s. 11–12. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SYROVÁTKA, Oldřich. Otýn Břeněk. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Svazek 1 A–G. S. 314–315.
- Vladimír Polák: Poslední brněnský bohém. Duha. 1/1996, s. 12–13. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otýn Břeněk
- Otýn Břeněk v Encyklopedii dějin města Brna
- Otýn Břeněk v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- Ant. Mnoh. Daněk: Za Otýnem Břeňkem I.–III.. Moravská Orlice. 30. 1. 1926, s. 3. Dostupné online. (pokračování 31. 1. a 2. 2. 1926)
