Osvaldo Golijov

Osvaldo Golijov
Narození	5. prosince 1960 (63 let); La Plata
Alma mater	Pensylvánská univerzita
Povolání	hudební skladatel, hudební pedagog a hudebník
Manžel(ka)	Neri Oxman
Ocenění	Stoeger Prize (1996); Vilčekova cena (2008); MacArthurova cena; Cena Grammy; Guggenheimovo stipendium
Webová stránka	osvaldogolijov.com
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Osvaldo Golijov (* 5. prosince 1960 La Plata) je argentinsko-izraelský skladatel současné klasické hudby.

Životopis

Osvaldo Golijov se narodil v židovské rodině. Vyrůstal v La Platě v Argentině. Jeho rodina se do Argentiny přistěhovala ve 20. letech 20. století. Golijova matka, učitelka klavíru, byla rumunského původu. Otec pocházel z Ukrajiny a byl lékař.

Již v mládí se projevil jeho zájem o hudbu, obzvláště o komorní klasickou hudbu, židovskou liturgii a klezmer. Studoval hru na klavír na laplatské konzervatoři a kompozici u Gerarda Gandiniho.

Roku 1983 se přestěhoval do Izraele. Společně s Markem Kopytmanem studoval v jeruzalémské Rubinově akademii, kde se začal zajímat o míšení různých hudebních tradic. Roku 1985 se oženil se Silvií Golijovovou a rok nato se přestěhoval do Spojených států. Tam získal doktorát na Pensylvánské univerzitě po studiích u amerického skladatele George Crumba.

Na začátku 90. let započal svou spolupráci s dvěma hudebními tělesy: Kronos Quartetem a Kvartetem sv. Vavřince. Album Yiddishbuk vydané v roce 2002 na počest desetileté spolupráce Golijova s Kvartetem svatého Vavřince bylo nominováno na cenu Grammy v kategorii komorní hudba.

Ve spolupráci s Kronos Quartetem byly vydány tři nahrávky: The Dreams a Prayes of Isaac the Blind se slavným klezmerovým klarinetistou Davidem Krakauerem, Caravan a Nuevo. Kvarteto šířilo Golijovovu hudbu také prostřednictvím spolupráce s různými dalšími interprety, např. s rumunskou cikánskou kapelou Taraf de Haïdouks, mexickou rockovou skupinou Café Tacuba, Zakirem Hussainem a legendárním argentinským skladatelem, kytaristou a producentem Gustavem Santaolallou, se kterým Golijov průběžně spolupracoval na mnoha rozmanitých projektech.

Sopranistka Dawn Upshawová inspirovala Golijova ke kompozici Three Songs for Soprano and Orchestra, opery Ainamadar, cyklu Ayre a dalších populárních písní a skladeb.

Bouřlivý ohlas měla premiéra La Pasión según San Marcos roku 2000. Golijovova verze Markových pašijí se hrála na Festivalu evropské hudby u příležitosti 250. výročí úmrtí Johanna Sebastiana Bacha. Speciálně pro tuto skladbu Golijov angažoval perkusionistu Mikaela Ringguista pod taktovkou Maríi Guinandové. Nahrávka vydaná pod značkou Hänssler Classic obdržela cenu Grammy a nominaci na Latin Grammy roku 2002.

Pro premiéru Ayre založil Golijov další hvězdné uskupení: The Andalucian Dogs. Se zpěvačkou Dawn Upshawou měla opera premiéru v Zankelově síni v Carnegie Hall a nahrávka této skladby, vydaná společností Deutsche Grammophon, byla roku 2005 nominována na Grammy.

O rok později vydala stejná společnost Ainamadar, opět s Upshawovou, která zpívala roli Margarity Xirgu. Dalšími sólisty byli Kelly O'Connor jako Federico García Lorca a Jessica Riveraová jako Nuría, Atlantský symfonický orchestr a sbor řídil Robert Spano, který s Golijovem úzce spolupracoval již celé desetiletí. Nahrávka obdržela dvě ocenění Grammy, za nejlepší operní nahrávku a nejlepší soudobou skladbu.

Golijov obdržel velké množství zakázek od vedoucích hudebních uskupení a institucí v USA i Evropě. Úzce spolupracuje s dirigentem Miguelem Harth-Bedoyou a Alan Gilbert, zpěvačkami Lucianou Souzaovou, Alexandrou Montanovou a Biellou da Costa, violoncelisty Yo-Yo Ma, Mayou Beiserovou, Alisou Weilersteinovou a Mattem Haimovitzem, Kayhanem Kalhorem, bubeníkem Jameyem Haddadem a mnoha dalšími. Spolupracuje s hudebními tělesy jako Atlantský symfonický orchestr, Bostonský symfonický orchestr nebo Chicagský symfonický orchestr. Jeho hudba se hraje na mnoha festivalech. V lednu 2006 Lincolnovo centrum uspořádalo vyprodaný festival s názvem The Passion of Osvaldo Golijov, kde jeho práci předvedlo mnoho umělců, hrála se jeho komorní hudba, tango a klezmer. Londýnský Barbican Centre Golijovově hudbě věnoval dva večery na počátku roku 2006 a Atlantský symfonický orchestr hraje jeho hudbu po celou sezónu.

V roce 2007 komponoval koncert pro violoncello a orchestr názvem Azul pro Yo-Yo Ma a Bostonský symfonický orchestr, hudbu k filmu Francise Forda Coppoly Mládí bez mládí a skladbě Rose of the Winds pro Chicagský symfonický orchestr.

Dílo

Sólový zpěv a orchestr

Oceana (1996), 27 minut, text Pablo Neruda
La Pasión San Marcos (2000), 87 minut; americká premiéra roku 2001 v bostonské Symphony Hall se zpěvačkou Lucianou Souzaovou

Opera

Ainamadar (2003), 80 minut; světová premiéra 10. srpna 2003 na Tanglewoodském festivalu soudobé hudby pod taktovkou Miguela Harth-Bedoyi

Filmové soundtracky

Muž, který plakal (2000)
Temnota (2002)
Mládí bez mládí (2007)

Sólové nástroje

Omaramor (1991), 8 minut – sólo pro violoncello; světová premiéra v Painted Bride Centru ve Philadelphii 11. listopadu 1991 s čelistou Michalem Schmidtem
Levante (2004), 4:40 minut – sólo pro klavír; světová premiéra v Jordan Hall v Bostonu s pianistkou Veronicou Jochumovou

Komorní hudba bez zpěvu

Ballad of the Drowned Solitude (1989), 12 minut; světová premiéra v Barbican Centre v Londýně s Londýnskou sinfoniettou, dirigent Oliver Knussen
Yiddish Ruakh (1990), 12 minut; premiéra v Tanglewood Music Center 1990
Yiddishbbuk (1992), 14 minut; premiéra na Tanglewoodském hudebním festivalu 27. července 1992 s Kvartetem sv. Vavřince
Third World (1993), 10 minut; skladba pro dva klavíry
The Dreams and Prayers of Isaac the Blind (1994), 33 minut; světová premiéra na Šlesvicko-holštýnském hudebním festivalu konaném 10.–11. srpna 1994 s klarinetistou Giorou Feidmanem a Clevelandským kvartetem
K'vakarat (1994), 8 minut; premiéra ve Wexner Center for the Arts v Columbusu 27. ledna 1994
November (1994), 25 minut; skladba pro dva klavíry s taneční produkcí, premiéra na Mnichovském bienále
Last Round (1996), 14 minut; premiéra v Adrian Boult Hall v Birminghamu 25. října 1996 s Birminghamskou skupinou soudobé hudby pod taktovkou Stefana Asburyho
Fish Tail (1998), 10 minut; premiéra v Santa Fe v létě 1998 s Davidem Leisterem na kytaru a Eugenií Zukermanovou na flétnu
Din (1998), 7 minut; premiéra na Festivalu komorní hudby Spoleto v Charlestonu s Kvartetem sv. Vavřince, pianistou Stevenem Prutsmanem, Osvaldem Golijovem a Toddem Palmerem na zvonky
Rocketekya (1998), 8 minut; premiéra v Merkin Hall v New Yorku 18. listopadu 1998, skladba pro klezmerový klarinet (David Krakauer), housle a violu
Doina (1999), 4:30 minut; světová premiéra s Kronos Quartetem
Mariel (1999), 8 minut; skladba pro violoncello a xylofon, při premiéře v newyorské Merkin Hall s Mayou Beiserovou a Stevem Schickem
Lullaby and Doina (2001), 7:30 minut; premiéra v Jordan Hall Center v Bostonu, duben 2001, s Bostonskými komorními symfoniky
K'in Sventa Ch'ul Me'tik Kwadalupe (2002), 6 minut; světová premiéra v Hancherově auditoriu v Iowě 2. března 2002 s Kronos Quartetem
Tenebrae (2002), 12 minut; dvě verze skladby. Premiéra v Dock Theateru 1. června 2002
Tekyah (2004), 5 minut; světová premiéra v televizním vysílání pro země EU 27. ledna 2005, skladba pro klarinet (Krakauer), 3 trubky a 2 pozouny

Komorní hudba se zpěvem

Ballad of the Drowned Solitude (1989), 12 minut; premiéra v londýnském Barbican Centre s Londýnskou sinfoniettou a Oliverem Knussenem
There is Wind and There are Ashes in the Wind (1991), 11 minut; skladba pro klarinet a klavír
Av Horachamin (1994), 12 minut; premiéra s Kronos Quartetem a Mikhailem Alexandrovichem
K'vakarat (1994), 8 minut; premiéra ve Wexner Center for the Arts v Columbusu 27. ledna 1994 s Kronos Quartetem
How slow the wind (2001), 8 minut; světová premiéra s Dawn Upshawovou a Minnesotským orchestrem pod vedením Alana Gilberta
Lúa Descolorida (2002), 6 minut; skladba má dvě verze pro soprán a klavír a pro soprán a smyčcový kvartet. Při premiéře v březnu 2002 v Minneapolis účinkovali Dawn Upshawová a Minnesotský orchestr pod vedením dirigenta Alana Gilberta
Luce (2001), 8:30 minut; skladba pro dva klavíry a soprán či dva klavíry a baryton
Tenebrae (2002), 12 minut; verze pro soprán, klarinet a smyčcový kvartet nebo jen pro smyčcový kvartet. Světová premiéra se zpěvačkou Courteney Budovou, Toddem Palmerem a Kvartetem sv. Vavřince
Ayre (2004), 40 minut; světová premiéra v Zankel Hall v New Yorku 31. března 2004 se zpěvačkou Dawn Upshawovou a The Andalucian Dogs

Skladby pro orchestr

Cronicas (1990), 16 minut; premiéra na Dnech světové hudby v Norsku roku 1990. Skladba pro 22 smyčcových nástrojů
Death of the Angels (1996), 6:40 minut, Last Round (1996), 14 minut; premiéra v Adrian Boult Hall 25. října 1996. Skladby pro smyčcový orchestr
Night the Flying Horses (2002), 8 minut; premiéra v Minnesotě s Dawn Upshaw, minnesots. orchestrem a dirigentem Alanem Gilbertem

Skladby pro sólo a orchestr

Amor Americano (1991), 25 minut; premiéra v listopadu v Painted Bride Arts Center ve Philadelphii s dvěma smyčcovými soubory pod taktovkou Miquela Harth-Bedoyi
The Dream and Prayers (1994), 33 minut; světová premiéra na Šlesvicko-Holštejnském hudebním festivalu r. 1994 se zpěvačkou Giorou Feidman a clevelandským kvartetem
How Slow the Wind (2002), 8 minut, Lúa Descolorida (2002), 6 minut, Night of the Flying Horses (2002), 8 minut, Three songs for Soprano and Orchestra (2002), 23 minut; premiéra skladeb proběhla v březnu 2002 v Minneapolis s Dawn Upshaw, minnesots. orchestrem pod vedením Alana Gilberta
Three Arias From St. Mark Passion (2000), 16 minut; světová premiéra Green Umbrella Concert Series v Los Angeles roku 2001 se zpěvačkami L. Souzou, J. Riverou a losangeleským filharmonickým orchestrem
Rumba Mariana (2003-Ainamadar), 8 minut; skladba má dvě verze pro soprán a piáno. Premiéra proběhla s Dawn Upshaw a Atlantským symfonickým orchestrem pod vedením Roberta Spana

Sbor

Mounes (1989), 16 minut; při premiéře roku 1989 řídila univerzitní absolventský sbor Silvia Golijovová.
Cantata de los Inocentes (1990), 30 minut; premiéra ve Filadelfii s Mendelssohnovým sborem a dirigentem Alanem Harlerem
Coral del Arrecife (1996-Oceana), 8 minut; premiéra 27. června 1996 na Oregonském bachovském festivalu, sbor řídila Maria Guinandová
Demos Gracias (2000), 5 minut; skladba pro sbor a dva bubeníky

Diskografie

Ainamadar (000642902), Deutsche Grammophon
Oceana (000906902), Deutsche Grammophon
Ayre (000478209), Deutsche Grammophon
La Passión según San Marcos (98404), Hanssler Classic
Yiddishbbuk (573562), EMI
The Dreams and Prayers of Isaac the Blind (79444), Nonesuch
Nuevo. Kronos Quartet (79649), Nonesuch
Holocaust. A Music Memorial Film from Auschwitz, BBC
Kronos Caravan (79490), Nonesuch
The Man Who Cried (soundtrack, SK61870), Sony Classical
Voices of Light. Dawn Upshaw (79812), Nonesuch
Night Prayers. Kronos Quartet (79346), Nonesuch
World to Come. Maya Beiser (B0000CABC4), Koch Int'l Classics
Goulash. Matt Haimovitz, Oxingale
Anthem. Matt Haimovitz (1238), Oxingale
Klezmer Concertos and Encores (B000C508L), Naxos

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Osvaldo Golijov na Wikimedia Commons
Oficiální stránky
Gojilov na webu Collage New Music Archivováno 19. 2. 2006 na Wayback Machine.
Meet the Composer: Osvaldo Gojilov na webu WGBH Forum. Archivováno 14. 12. 2007 na Wayback Machine.
Gojilov na webu hudebního oddělení akademie Holly Cross Archivováno 18. 3. 2007 na Wayback Machine.