Mo-kao
| Jeskyně Mo-kao | |
|---|---|
| Světové dědictví UNESCO | |
 | |
| Smluvní stát |  Čína |
| Souřadnice | 40°2′14″ s. š., 94°48′15″ v. d. |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | i, ii, iii, iv, v, vi |
| Odkaz | 440 (anglicky) |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 1987 (11. zasedání) |
Jeskyně Mo-kao (čínsky 莫高窟, pinyin mò gāo kū), známé též jako Jeskyně tisíce buddhů (Čchien-fo-tung)[1] či Tunchuangské jeskyně, jsou rozsáhlý komplex jeskynních staveb v čínské provincii Kan-su, přibližně 25 km od města Tun-chuang. Oblast byla obydlena již od starověku a ležela na jedné z důležitých křižovatek hedvábné stezky, díky čemuž se jeskyně Mo-kao staly důležitým (zejména) buddhistickým centrem. Časem však byly jeskyně opuštěny a trvalo takřka 900 let, než byly v roce 1900 znovuobjeveny. V jeskyních bylo nalezeno až 60 000 textů všeho druhu a velké množství nástěnných maleb. Díky své kulturní hodnotě byl jeskynní komplex v roce 1987 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Podle místní tradice měl v roce 366 jeden z místních mnichů vizi tisíce buddhů, čímž inspiroval k započetí hloubení jeskyň. Počet jeskyň se vyšplhal na více než jeden tisíc.[2] Jeskyně sloužily mnichům jako ubytovací i meditační místnosti. Jelikož ležely na jedné z rušných křižovatek hedvábné stezky, proudily sem davy poutníků i obchodníků. Počet obyvatel jeskyň brzy natolik vzrostl, že se na dlouhou dobu staly jedním z nejdůležitějších buddhistických center. Vzniklo zde ohromné množství nejrůznějších textů, které však byly již na počátku 11. století zazděny a znovuobjeveny až v roce 1900 taoistickým mnichem jménem Wang Jüan-lu.[1] Důvodem zapečetění jeskyní a opuštění místa byla hrozba, kterou představovali muslimští a tibetští nájezdníci.[3]
Poutníci i mniši, kteří zde v dávných dobách žili, kreslili po stěnách malby, které sloužily jak k prostému ozdobení stěn, tak měly určitou funkci při vyvolávání vizuálních představ při meditacích, jejichž vrcholem mělo být probuzení. Nástěnné malby zde pokrývají plochu až 42 000 m². Veřejnosti se staly jeskyně společně s malbami přístupné až roku 1949, tedy takřka půl století po jejich znovuobjevení. Roku 1987 pak byl celý jeskynní komplex zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO a dnes je vysoce navštěvovaným místem poutníků i turistů z celého světa.
K nejvýznamnějším objevům v jeskyních patří kopie Diamantové sútry z roku 868. Jedná se o nejstarší dochovanou ručně tištěnou knihu na světě.[4] Kniha byla vytištěna pomocí dřevěných matric, jejím autorem je Wang Ťie.[4]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Nástěnná malba představující čínského poutníka Süan-canga patrně při buddhistickém obřadu -
Zobrazení obchodu na hedvábné stezce -
Detail fresky zobrazující císaře Chan Wu-tiho (156–87 př. n. l.) při uctívání dvou soch Buddhy (kolem roku 700) -
Nástěnná malba z jeskyně č. 61 zachycující buddhistické kláštery na hoře Wu-tchaj z dob dynastie Tchang
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b LIŠČÁK, Vladimír. Dobrodružství Hedvábné cesty – ukázka (s. 259-267) [online]. [cit. 2008-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-03-12.
- ↑ Mogao Caves - Art of Dunhuang Caves [online]. TravelChinaGuide.com [cit. 2008-02-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Mogao Caves at Dunhuang [online]. Lonely Planet [cit. 2010-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-26. (anglicky)
- ↑ a b PRACNÁ, Jana. Diamantová sútra – nejstarší tištěná kniha na světě [online]. Citarny.cz, 2008-05-10 [cit. 2008-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-25.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mo-kao na Wikimedia Commons - (anglicky) Sbírka fotografií nástěnných maleb i soch v jeskyních Mo-kao Archivováno 1. 3. 2008 na Wayback Machine.
- (anglicky) The International Dunhuang Project Archivováno 8. 5. 2008 na Wayback Machine.
