Přeskočit na obsah

Miomir Kecmanović

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Miomir Kecmanović
Miomir Kecmanović na French Open 2021
Miomir Kecmanović na French Open 2021
StátSrbskoSrbsko Srbsko
Datum narození31. srpna 1999 (25 let)
Místo narozeníBělehrad, Srbsko[1]
BydlištěDubaj, Spojené arabské emiráty
Výška183 cm[1]
Hmotnost75 kg[1]
Profesionál od2017[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek6 962 825 USD
Tenisová raketaDunlop
Dvouhra
Poměr zápasů156–153
Tituly2 ATP, 2 challengery, 3 Futures
Nejvyšší umístění27. místo (16. ledna 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2022, 2024)
French Open3. kolo (2022)
Wimbledon3. kolo (2022, 2024)
US Open2. kolo (2019, 2020, 2022)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů30–44
Tituly2 ATP, 1 Futures
Nejvyšší umístění127. místo (24. dubna 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2021)
French Open2. kolo (2019, 2022)
US Open3. kolo (2019)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20250220a20. února 2025
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miomir Kecmanović (srbskou cyrilicí: Миомир Кецмановић; * 31. srpna 1999 Bělehrad) je srbský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové i deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 2023 na 27. místě a ve čtyřhře v dubnu téhož roku na 127. místě. Trenůje ho bývalý srbský tenista Viktor Troicki.[1]

V juniorské kategorii vybojoval trofej na Orange Bowlu 2015 po finálovém vítězství nad Řekem Stefanosem Tsitsipasem.[3] V roce 2016 floridský titul obhájil jako první hráč od roku 1974.[4] Jako poražený finalista skončil na juniorce US Open 2016, kde jej zdolal Félix Auger-Aliassime.[5] Sezónu 2016 zakončil na 1. místě juniorského kombinovaného žebříčku ITF a stal se mistrem světa.[6]

V srbském daviscupovém týmu debutoval v roce 2021 čtvrtfinálem finálového turnaje proti Kazachstánu, v němž prohrál dvouhru s Michailem Kukuškinem. Srbové přesto zvítězili 2:1 na zápasy. Do září 2025 v soutěži nastoupil k dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 6–5 ve dvouhře a 3–3 ve čtyřhře.[7]

Srbsko reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde ve druhém kole mužské dvouhry podlehl čtrnáctému nasazenému Francouzi Ugu Humbertovi.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v červnu 2015, když na turnaj v rodném Bělehradu obdržel divokou kartu. Ve druhém kole podlehl krajanu Denisi Bejtulahiovi.[2] Premiérový titul na challengerech si odvezl ze sučouského turnaje v říjnu 2017. Ve finále přehrál moldavského hráče a stého třinácté muže žebříčku Radu Albota.[2]

Forhend na French Open 2019

Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval na dubnovém U.S. Men's Clay Court Championships 2018 v Houstonu. Do hlavní soutěže prošel z kvalifikace po výhře nad Dennisem Novikovem. V úvodním kole dvouhry pak vypadl s Američanem Ryanem Harrisonem.[1] Premiérový kariérní vyhraný zápas v této úrovni dosáhl na Brisbane International 2019 po vítězství nad padesátým šestým hráčem žebříčku Leonardem Mayerem z Argentiny. Ve druhé fázi skončil na raketě Milose Raonice. Bodový zisk jej poprvé posunul do elitní světové stovky žebříčku ATP.[8] V rámci série Masters se do čtvrtfinále probojoval na BNP Paribas Open 2019 v Indian Wells z pozice šťastného poraženého kvalifikanta. V soutěži vyřadil světovou třicítku a krajana Lasla Djereho, než jeho cestu pavoukem opět ukončil Raonic.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2019 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V úvodním kole dvouhry však nenašel recept na Španěla Fernanda Verdasca. Debutový vyhraný zápas na grandslamu dosáhl na French Open 2019, když přehrál Denise Kudlu po pětisetové bitvě, aby ve druhém kole skončil na raketě Davida Goffina.[9][1][2]

Premiérové finále na okruhu ATP Tour si zahrál na travnatém Antalya Open 2019. Do finále prošel přes Australana Jordana Thompsona. Ve vyrovnaném utkání rozhodl o všech sadách až tiebreak. Ve finálovém duelu podlehl sedmdesátému pátému hráči žebříčku Lorenzu Sonegovi z Itálie, přestože měl ve druhém setu mečbol.[10] Debutový titul získal na zářijovém Generali Open Kitzbühel 2020, kde ve finále přehrál německého kvalifikanta Yannicka Hanfmanna po dvousetovém průběhu. V probíhající sezóně se stal čtvrtým hráčem, jenž získal první titul ATP. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, 39. místo žebříčku ATP.[11]

Druhou singlovou i deblovou trofej ATP si odvezl z únorového Delray Beach Open 2025. Do finále dvouhry postoupil přes světovou sedmatřicítku Alexe Michelsena a v něm zdolal šedesátého muže klasifikace Alejandra Davidoviche Fokinu po třísetovém průběhu, ačkoli ztratil úvodní set. V závěrečné sadě otočil průběh ze stavu 2–5 a při poměru her 3–5 odvrátil dva mečboly.[12][13] V páru s Američanem Brandonem Nakashimou navíc triumfoval i v delraybeachské čtyřhře, když v boji o titul porazii americký pár Christian Harrison a Evan King. Stal se tak prvním Srbem v historii ATP, který vyhrál obě soutěže jediného ročníku turnaje. Na Delray Beach Open představoval čtvrtého takového šampiona.[14]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (2–3 D; 2–1 Č)

Dvouhra: 5 (2–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. červen 2019 Antalya, Turecko ATP 250 tráva Itálie Lorenzo Sonego 7–6(7–5), 6–7(5–7), 1–6
Vítěz 1. září 2020 Kitzbühel, Rakousko ATP 250 antuka Německo Yannick Hanfmann 6–4, 6–4
Finalista 2. únor 2023 Delray Beach, Spojené státy ATP 250 tvrdý USA Taylor Fritz 0–6, 7–5, 2–6
Finalista 3. duben 2023 Estoril, Portugalsko ATP 250 antuka Norsko Casper Ruud 2–6, 6–7(3–7)
Vítěz 2. únor 2025 Delray Beach, Spojené státy ATP 250 tvrdý Španělsko Alejandro Davidovich Fokina 3–6, 6–1, 7–5

Čtyřhra: 3 (2–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. srpen 2022 Los Cabos, Mexiko ATP 250 tvrdý USA William Blumberg Jižní Afrika Raven Klaasen
Brazílie Marcelo Melo
6–0, 6–1
Finalista 1. duben 2023 Estoril, Portugalsko ATP 250 antuka Srbsko Nikola Ćaćić BelgieSander Gillé
BelgieJoran Vliegen
3–6, 4–6
Vítěz 2. únor 2025 Delray Beach, Spojené státy ATP 250 tvrdý USA Brandon Nakashima USA Christian Harrison
USA Evan King
7–6(7–3), 1–6, [10–3]

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (2–1 D; 0–0 Č)
Futures (3–2 D; 1–1 Č)

Dvouhra: 8 (5–3)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 24. dubna 2016 Orange Park, Spojené státy antuka Kanada Denis Shapovalov 5–7, 6–2, 6–7(6–8)
Vítěz 1. 22. ledna 2017 Sunrise, Spojené státy antuka Švédsko Christian Lindell 6–2, 6–2
Vítěz 2. 28. května 2017 Antalya, Turecko antuka Itálie Alessandro Petrone 6–0, 6–4
Finalista 2. 4. června 2017 Antalya, Turecko antuka Belgie Julien Cagnina 3–6, 4–6
Vítěz 3. 25. června 2017 Havré, Belgie antuka Belgie Christopher Heyman 6–4, 3–6, 6–2
Vítěz 4. 29. října 2017 Su-čou, Čína tvrdý Moldavsko Radu Albot 6–4, 6–4
Finalista 3. 28. října 2018 Liou-čou, Čína tvrdý Moldavsko Radu Albot 2–6, 6–4, 3–6
Vítěz 5. 4. listopadu 2018 Šen-čen, Čína tvrdý Slovinsko Blaž Kavčič 6–2, 2–6, 6–3

Čtyřhra: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 1. května 2016 Vero Beach, Spojené státy antuka Německo Jonas Luetjen USA Deiton Baughman
USA Reed Anderson
6–1, 5–7, [10–8]
Finalista 1. 7. května 2016 Tampa, Spojené státy antuka Německo Jonas Luetjen Ekvádor Gonzalo Escobar
Ekvádor Roberto Quiroz
4–6, 6–7(4–6)

Finále juniorského Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra juniorů: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 2016 US Open tvrdý Kanada Félix Auger-Aliassime 3–6, 0–6

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Miomir Kecmanović na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h Miomir Kecmanović na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20250220a20. února 2025
  2. a b c d e Miomir Kecmanović na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20250220a20. února 2025
  3. JOVICA, ILIC. 2015 Orange Bowl: Kecmanovic stuns Tsitsipas to win the title in a thrilling match [online]. Tennis World USA, 2015-12-14 [cit. 2019-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. JOVICA, ILIC. 2016 Orange Bowl: Miomir Kecmanovic defend his title, writing Orange Bowl history [online]. Tennis World USA, 2016-12-12 [cit. 2019-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Junior US Open final [online]. [cit. 2019-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-23. 
  6. ITF Juniors Ranking [online]. itftennis. com [cit. 2016-11-21]. Dostupné online. 
  7. Miomir Kecmanović na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20250220a20. února 2025
  8. Miomir Kecmanovic, Indian Wells Quarter-finalist, Learned From Novak Djokovic | ATP Tour | Tennis [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. 
  9. Rising star Miomir Kecmanovic targets French Open debut [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Sonego přežil mečbol a od první výhry na trávě došel v Antalyi až k titulu [online]. TenisPortal.cz, 2019-06-29 [cit. 2019-07-01]. Dostupné online. 
  11. Miomir Kecmanovic Claims Maiden Title In Kitzbühel [online]. ATP Tour, Inc., 2020-09-13 [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Miomir Kecmanovic saves 2 MPs, stuns Alejandro Davidovich Fokina in Delray Beach final. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-02-16 [cit. 2025-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Kecmanovic wins Delray Beach Open as Davidovich Fokina blows MPs. Tennis Majors [online]. 2025-02-16 [cit. 2025-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Miomir Kecmanovic sweeps Delray Beach titles with doubles triumph alongside Brandon Nakashima. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-02-17 [cit. 2025-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]