Miloš Urban
| Miloš Urban | |
|---|---|
.jpg) Miloš Urban (2019) | |
| Rodné jméno | Miloš Svačina |
| Narození | 4. října 1967 (57 let) Sokolov |
| Povolání | překladatel, spisovatel a redaktor |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Témata | literární činnost, překladatelská činnost a editace |
| Významná díla | Sedmikostelí Lord Mord Hastrman |
| Ocenění | Magnesia Litera (2002) |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Miloš Urban (* 4. října 1967 Sokolov, vlastním jménem (do osmi let věku[1]) Miloš Svačina[2]) je český spisovatel, překladatel a redaktor.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pochází z dvojčat.
Vystudoval moderní filologii na katedrách anglistiky a nordistiky na Filozofické fakultě UK v Praze (1986–1992), v letech 1992–2000 pracoval jako redaktor v nakladatelství Mladá fronta, od roku 2001 v nakladatelství Argo, kde rok zastával funkci šéfredaktora.
Vydal 13 románů, několik novel a sbírku povídek; jeho knihy byly přeloženy do němčiny, španělštiny, nizozemštiny, maďarštiny, ruštiny a italštiny. Napsal také divadelní hry (Trochu lásky a Nože a růže) a několik povídek otištěných v různých časopisech (např. Host) a v povídkových knihách nakladatelství Listen.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Vlastní tvorba
[editovat | editovat zdroj]- Poslední tečka za Rukopisy (pod pseudonymem Josef Urban) – Argo, 1998 (2. vydání v roce 2005 již pod skutečným jménem, nové vydání 2016), ISBN 80-7203-662-9 – román, který hlavní postava a vypravěč literární historik Josef Urban prezentuje jako literaturu faktu. Postupně odhaluje záhadu Rukopisů a zjišťuje, že otázka jejich platnosti má zcela jinou odpověď, než jakou jsme dodnes považovali za správnou. Časopis A2 zařadil tuto knihu v roce 2020 do českého literárního kánonu po roce 1989, tedy do výběru nejdůležitějších českých knih v období třiceti let od sametové revoluce.[3]
- Sedmikostelí – Argo, 1998, ISBN 80-7203-220-8
- Hastrman – Argo, 2001, ISBN 80-7203-347-6 (cena Litera za nejlepší knihu roku v kategorii próza)
- Paměti poslance parlamentu – Argo, 2002, ISBN 80-7203-405-7
- Stín katedrály – Argo, 2003, ISBN 80-7203-508-8
- Michaela (pod pseudonymem Max Unterwasser) – Argo, 2004, ISBN 80-7203-569-X; druhé vydání pod vlastním jménem – Argo, 2008 ISBN 978-80-7203-980-7, další vydání 2016
- Santiniho jazyk – Argo, 2005, ISBN 80-7203-718-8
- Nože a růže aneb topless party – Větrné mlýny, 2005 – divadelní hra
- Pole a palisáda – Argo, 2006, ISBN 80-7203-783-8
- Mrtvý holky – Argo, 2007, ISBN 978-80-7203-870-1 – soubor deseti povídek (viz podkapitola Povídková tvorba)
- Lord Mord – Argo, 2008, ISBN 978-80-257-0087-7
- Boletus arcanus – Argo, 2011, ISBN 978-80-257-0418-9
- Praga Piccola – Argo, 2012, ISBN 978-80-257-0737-1
- Přišla z moře – Argo, 2014, ISBN 978-80-257-0895-8
- Urbo Kune – Argo, 2015, ISBN 978-80-257-1571-0
- Závěrka – Argo, 2017, ISBN 978-80-257-2059-2
- Kar – Argo, 2019, ISBN 978-80-2572-768-3
- Továrna na maso – Argo, 2022, ISBN 978-80-257-3794-1
Povídková tvorba
[editovat | editovat zdroj]V rozmezí let 2002 až 2006 napsal 10 povídek. Polovina z nich byla publikována v knihách z edice Česká povídka nakladatelství Listen. Běloruska, ve které vystupují i postavy z Urbanových románů Stín katedrály a Santiniho jazyk, vyšla ve výboru Schůzky s tajemstvím (2003), povídka Pražské Jezulátko, která byla napsána anglicky a do češtiny ji převedla Lenka Urbanová, vyšla v knize Panna nebo netvor (2004), Rozhovor se ženou středního věku v Možná mi porozumíš (2004), Smrtečka v Už tě nemiluju (2005) a Štědrá noc baronky z Erbannu (Variace pro temnou strunu) ve knize Zabij mě líp (2005). Povídka Občina vyšla v 8. čísle časopisu Host v roce 2002, povídka Faun 24. května 2002 v Magazínu Hospodářských novin a o dva roky později také knižně v Antologii nové české literatury 1995-2004 (eds.: Radim Kopáč a Karolína Jirkalová, Fra, 2004). Rozhlasová stanice Český rozhlas Plzeň a Český rozhlas 3 - Vltava vysílala povídku Vlasy. Jmenovaných osm povídek bylo doplněno dalšími dvěma (Žádný něžnosti a To strašný kouzlo podzimu) a po autorských úpravách dohromady vydáno v souboru Mrtvý holky (Argo, 2007), který vyšel ve třech různých podobách (neilustrované a ilustrované vydání a 100 kusů speciálních bibliofilských výtisků).
O Vánocích 2009 vyšla v Magazínu Hospodářských novin jeho nová povídka Proces jedné proměny, která je mj. inspirována díly Franze Kafky Proces a Proměna či plagiátorskou aférou kolem Milana Kindla.[4] V Revue Labyrint 27–28/2010 vyšla povídka Ve hře. V roce 2012 vyšla jako elektronická kniha povídka Host u tabule,[5] která byla poté zfilmována v rámci seriálu Škoda lásky.[6] Je zastoupen také ve sbírce povídek Praha noir (2016). V roce 2020 napsal a pro Český rozhlas namluvil krátkou povídku Vězni v čase.[7] V roce 2022 vyšla na webu Českého rozhlasu namluvená povídka Pod přilbou.[8]
Překlady z angličtiny
[editovat | editovat zdroj]- Julian Barnes – Flaubertův papoušek (1996, Cena Mladé fronty)
- Graham Masterton – Sběratel srdcí (1997, s Martinem Urbanem)
- Rose Tremaineová – Navrácená milost (1997, tvůrčí prémie Obce překladatelů spolu s manželkou Lenkou Urbanovou)
- Isaac Bashevis Singer – Korunka z peří (1998, s Antonínem Přidalem, Lucií Luckou a dalšími)
- Chaim Potok – Na počátku (2001)
- Philip K. Dick – Mamlas z maloměsta (2018)
Překlady děl Miloše Urbana
[editovat | editovat zdroj]Román Sedmikostelí vyšel v německém (2 vydání), nizozemském, maďarském, ruském, slovinském, bulharském a španělském překladu, maďarsky vyšly též romány Hastrman a Stín katedrály. Lord Mord vyšel anglicky v Londýně. Povídka Faun byla přeložena do nizozemštiny, povídka Občina do ruštiny.
Zfilmovaná díla
[editovat | editovat zdroj]Režisér Jiří Strach pro televizi zfilmoval Santiniho jazyk a plánuje natočit Sedmikostelí. Ondřej Havelka natočil Hastrmana, uvedeného do kin v dubnu 2018. V rámci seriálu Škoda lásky byla natočena povídka Host u tabule.[6]
Rozhlasová zpracování
[editovat | editovat zdroj]Český rozhlas zpracoval ve formě četby například romány Sedmikostelí, Boletus arcanus a Santiniho jazyk. Povídku To strašný kouzlo podzimu ze sbírky Mrtvý holky zdramatizoval Vít Vencl a pro rozhlas zrežírovala Natália Deáková. Urban napsal také několik scénářů pro rozhlasový projekt Minutové hry.[9]
Za dramatizace povídky To strašný kouzlo podzimu získal Český rozhlas cenu na mezinárodním festivalu rozhlasové tvorby Grand Prix Nova v Bukurešti. [10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Heslo ve Slovníku české literatury
- ↑ HRUŠKA, Petr a kol. V souřadnicích volnosti. Česká literatura devadesátých let dvacátého století v interpretacích.. 1. vyd. Praha: Academia, 2008. 738 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1630-0. Kapitola O spisovatelích, s. 713.
- ↑ Český literární kánon po roce 1989 - podzimní literární příloha A2. www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-06-03]. Dostupné online.
- ↑ Proces jedné proměny – text povídky dostupný online
- ↑ URBAN, Miloš. Host u tabule Vánoční povídka (elektronická kniha) [online]. Argo, 2012 [cit. 2017-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-24.
- ↑ a b Škoda lásky - Série 2 [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-28]. Dostupné online.
- ↑ URBAN, Miloš. Vězni v čase. Rozhlas.cz [online]. 2020-03-23 [cit. 2020-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-05.
- ↑ [1]
- ↑ Miloš Urban: To strašný kouzlo podzimu
- ↑ ‚To strašný kouzlo podzimu.‘ Rozhlasová adaptace povídky Miloše Urbana zvítězila na festivalu v Rumunsku
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloš Urban na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloš Urban
- Miloš Urban v Česko-Slovenské filmové databázi
- Miloš Urban v Internet Movie Database (anglicky)
- Oficiální stránky
- Rozhlas.cz: Minutové hry Archivováno 23. 11. 2012 na Wayback Machine.
