Miloš Kirschner

Miloš Kirschner
Základní informace
Narození	16. března 1927 Praha-Libeň
Úmrtí	2. července 1996 (ve věku 69 let) Praha
Příčina úmrtí	cukrovka
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Žánry	popmusic, dětská hudba
Povolání	herec, loutkař, zpěvák, ředitel divadla
Nástroje	hlas
Aktivní roky	1952–1996
Vydavatelé	Supraphon, Lotos
Ocenění	národní umělec (1981)
Manžel(ka)	1. ? 2. ? 3. Helena Štáchová
Děti	Miloš Kirschner mladší, Denisa Kirschnerová, Miki Kirschner
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloš Kirschner (16. března 1927 Praha-Libeň – 2. července 1996 Praha) byl český loutkář, herec, zpěvák, dlouholetý ředitel a hlavní interpret Divadla Spejbla a Hurvínka.

Osobní život

Od roku 1946 studoval mezinárodní právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a plánoval i studie mezinárodního práva na Université de Bourgogne ve francouzském Dijonu. Po únoru 1948 se však zapojil do protikomunistického odboje vydáváním časopisu Pochodeň, načež byl v roce 1949 vyloučen ze studií a v rámci Procesu s libeňskými rozvratníky odsouzen k trestu odnětí svobody. Po uplynutí krátkého trestu nastoupil na vojnu u Pomocných technických praporů (PTP).

Byl celkem třikrát ženatý a zplodil pět dětí. V jeho činnosti pro DSH pokračuje

Hrob Miloše Kirschnera na Olšanských hřbitovech

Je pohřben se svou třetí manželkou Helenou Štáchovou na Olšanských hřbitovech.

Umělecká kariéra

Již Kirschnerův otec byl nadšený amatérský loutkář, ale on sám zpočátku jeho nadšení nesdílel. Když však ve svých 14 letech interpretoval řadu hlasů loutkového představení v rodné Libni, všiml si jeho loutkovodičského i hlasového talentu náhodně přítomný Josef Skupa a byl ihned ochotný ho angažovat, což mladý Kirschner tehdy odmítl. Když však po ukončení vojenské služby v roce 1951 nemohl sehnat práci, oslovil právě Skupu, který mezitím vstoupil do KSČ a se svým souborem se přestěhoval z Plzně do Prahy, kde založil Divadla Spejbla a Hurvínka (DSH). Skupa byl s Kirschnerovými uměleckými schopnostmi opět spokojen, ale v nové době podléhala personální politika úřednímu schvalování a úřednice kádrového oddělení Skupovu žádost o přijetí Kirschnera do souboru roztrhala s tím, ať si Skupa dělá loutkové divadlo s mrzáky a že fyzicky zdatný člověk patří do dolů. Skupův věhlas i stranická moc však byly silnější než hlas kádrovačky a Kirschner tak byl v roce 1951 angažován v DSH.

Divadlo v té době spíše stagnovalo, protože ředitel Skupa se potýkal se stále vážnějšími nemocemi a neměl sílu ani chuť vymýšlet nová představení nebo absolvovat větší zájezdová turné, byl i částečně znechucen a vyčerpán společenskými změnami. Angažování činorodého Kirschnera tak bylo pro Skupu výraznou osobní i profesní výpomocí a postupně mu předával svoje role. Kirschner projevil svoje lingvistické schopnosti a začal se učit role Spejbla a Hurvínka (S+H) i v cizích jazycích – do té doby postavy mluvily prakticky jen česky, Skupova představení se v zahraničí omezovala spíše na loutkovodičskou činnost. V roce 1953 pak Skupa ležel po infarktu v nemocnici a Kirschner (dosud vystupující téměř anonymně) za něj převzal zájezdové představení v Rumunsku. Cestou se dokázal naučit několik vět v rumunštině a jakmile Hurvínek při představení v Bukurešti promluvil rumunsky, vyvolalo to nadšené ovace. Tento úspěch přesvědčil Skupu, že Kirschnerovi může divadlo s klidným svědomí svěřit, a postupně mu začal dávat přednost zejména v hlasově náročných rolích s Hurvínkovou fistulí. Roku 1956 pak Skupa na představení v Plzni obecenstvu oficiálně oznámil, že Kirschner je jeho uměleckým nástupcem, a vydal k tomu i umělecký dekret následujícího znění: „Oznamuji maminkám a tatínkům, a všem dospělým našim návštěvníkům, že pro hru se Spejblem a Hurvínkem našel jsem konečně důstojného svého nástupce.“.

V lednu 1957 Skupa zemřel a Kirschner se stal nejdůležitější osobou DSH. Řada diváků i pracovníků se v té době domnívala, že DSH by mělo po Skupově smrti skončit. Kirschner je však svou činností přesvědčil, že naopak bude záhodno v činnosti DSH pokračovat. Začal psát nové divadelní hry, ve kterých naplno rozvinul (Skupou započatý) systém slovních hříček, generačních sporů i situační komiky.

Stalo se samozřejmostí, že DSH jezdilo na zahraniční zájezdy s programem v jazyce cílové země – Kirschner pro tyto příležitosti kontrahoval i rodilé mluvčí a rétorické korepetitory, díky kterým repliky Spejbla, Hurvínka i dalších postav dosáhly dokonalosti v celkem 18 jazycích. Inteligence Kirschnerovy tvorby šla tak daleko, že před zájezdem studoval reálie cílových zemí včetně soudobého dění, a při představeních tak mohl pronášet i nečekané reakce a komentáře na téma společenských událostí v zemi, popřípadě na dění v sále. DSH se tak stalo žádaným vývozním artiklem československé kultury, a to včetně nesocialistických zemí. Nakonec se Kirschnerova představení DSH v průběhu za 44 let uskutečnila v celkem 30 státech světa.

Společenská konvence té doby, kdy měla KSČ ústavně garantovanou „vedoucí úlohu“ v řízení státu, však vedla k zákulisnímu tlaku na Kirschnera, aby se stal členem strany také. Odolával až do chvíle, kdy mu na zájezdu do Sovětského svazu uspořádali funkcionáři KSČ a KSSS slavnostní akt v Moskvě a veřejně mu tam předali členský průkaz KSČ na jeho jméno. Všem včetně Kirschnera bylo jasné, že odmítnutí by bylo bráno jako manifestace nepřátelského postoje a že by tím nastal okamžitý konec Kirschnerovy kariéry i celého divadla. Tím, že průkaz přijal, si naopak pojistil další možnost pracovat a v roce 1966 byl oficiálně jmenován ředitelem DSH. Uvnitř československé společnosti však došlo k opačnému extrému a DSH začalo být některými umělci v Československu považováno za „rudé“ divadlo. Paradoxně taková pověst znamenala, že Kirschner mohl v DSH bez větších problémů angažovat i lidi, kteří s vládním režimem měli problémy, a také si mohl dovolit poměrně ostrou společenskou satiru (včetně představení v televizi).

Od poloviny 60. let tak divadlo pod Kirschnerovým vedením procházelo stálým rozvojem, nastaly inovace jevištní i tematické a charakter dvojice S+H se dále vyvíjel. Hurvínkovu klukovskou roli doplnili přihlouplá Mánička a vychytralý foxteriér Žeryk už v roce 1930, ale mudrlantskému Spejblovi začala dělat společnost moudrá paní Kateřina až v roce 1971.

Kirschner psal odborné články, scénáře a divadelní hry, při tvorbě spolupracoval i s externími autory (řadu představení a scének napsal například František Nepil. Byl spoluautorem několika knih na téma S+H. Řadu příhod Spejbla a Hurvínka uplatnil při tvorbě dvou sérií Večerníčků. Mnohá představení divadla byla zaznamenána na zvukové nosiče (gramofonové desky, magnetofonové kazety i kompaktní disky), pro které zkomponoval i tematická alba (o slušném chování, o dopravních předpisech, o první pomoci aj). Kromě divadla vystupoval v televizi a v rozhlase. Taktéž hrál ve filmech, které se natáčely v Československu i v zahraničí.

Rozšiřování repertoáru a poptávka diváků vedly k potřebě nalézt vhodného zástupce, popřípadě pozdějšího nástupce. V roce 1974 poprvé Kirschnera při představení doplnil (tehdy sedmnáctiletý) Martin Klásek, který nakonec začal Kirschnera pravidelně alternovat v roce 1982 a v roce 1990 se stal uměleckým ředitelem DSH, přičemž pro S+H už psal vlastní hry a scénky. Po Kirschnerově smrti se Klásek stal roku 1996 jediným interpretem S+H, do funkce ředitele DSH nastoupila Helena Štáchová.

Ocenění

Za svou uměleckou práci obdržel Kirschner státní tituly zasloužilý umělec a národní umělec (1987, u příležitosti životního jubilea).

U vydavatelství Supraphon získal Zlatou desku za 250 000 ks prodaných cizojazyčných alb v zahraničí, další Zlatou desku za 1 milion ks alb prodaných v Československu a nakonec Platinovou desku za 1 200 000 ks alb.

V Japonsku dostal vítězný pohár za zásluhy o rozvoj loutkového divadla. Ve Spojených státech amerických byl jmenován čestným členem amerických loutkářů a uváděn ve světové encyklopedii "Who's Who in the World".

Galerie

• 
  Božena Weleková, Miloš Kirschner a František Flajšhans
• 
  Nejčastěji příběhy vycházely na gramofonových deskách

Diskografie

diskografie není úplná

• 2004 Dobrý večer s Waldemarem – FR, CD – 10. Ach ta láska nebeská – Waldemar Matuška & Miloš Kirschner & Helena Štáchová

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloš Kirschner na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloš Kirschner

Autoritní data	AbARTP: 75811 NKC: jk01060205 GND: 108391051 ISNI: 0000 0000 7149 5582 LCCN: n84167448 MBA: 2a4a7d6e-9085-416a-975c-ed4d25caf815 SNK: 156089 VIAF: 83770513 WorldCat Entities: E39PBJmdv4QMr6K9yBKktFRVG3

Portály: Hudba