Přeskočit na obsah

Mikuláš Kusánský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mikuláš Kusánský
Rodné jménoNikolaus Krebs a Nicolaus Cusanus
Narození1401
Bernkastel-Kues
Úmrtí11. srpna 1464 (ve věku 62–63 let)
Todi
Místo pohřbeníSan Pietro in Vincoli (41°53′38″ s. š., 12°29′35″ v. d.)
Špitál sv. Mikuláše (49°54′59″ s. š., 7°4′18″ v. d.)
hrobka kardiánla Mikuláše Kusánského
Povolánímatematik, astronom, diplomat, filozof, spisovatel, katolický kněz, teolog, právník, politik a katolický biskup
Alma materUniverzita Heidelberg (1416–1417)
Padovská univerzita (1417–1423)
Kolínská univerzita (od 1426)
Tématafilozofie, křesťanská teologie, renesanční filozofie, astronomie, matematika, diplomacie, geografie a právo
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Náhrobek v kostele San Pietro in vincoli v Římě
Andrea Bregno, Sv. Petr s okovem mezi Mikulášem Kusánským a andělem. Kostel San Pietro in vincoli v Římě

Ilustrissimus Mikuláš Kusánský, také Cusanus, Kusánus[1] nebo z Kusy, německy Nikolaus von Kues, vlastním jménem Johann Chrypffs (Krebs), 1. srpna? 1401 Kues ([kús], dnes Bernkastel-Kues, Německo – 11. srpna 1464 Todi, Umbrie) byl katolický kněz (biskup, později dosáhl titulu kardinála) a diplomat, renesanční filozof, teolog a všestranný učenec, který silně ovlivnil novověké myšlení včetně J. A. Komenského. Podle některých byl největším evropským myslitelem 15. století.[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v německém Kues (dnes Bernkastel-Kues) na řece Mosele jako syn zámožného měšťana, loďaře a obchodníka s vínem Johanna Krebse. Protože nechtěl být obchodníkem, odešel ve dvanácti letech z domova k hraběti Manderscheidovi a s jeho synem odejel do Holandského Deventeru, kde vstoupil do řádové školy „Bratří společného života“. Tento řád patřil k duchovnímu hnutí "devotio moderna", jehož zakladatel Geert Groote pobýval také v Praze, kde studoval také jeho nástupce Radewijn. Od roku 1416 studoval Mikuláš na univerzitě v Heidelbergu a v letech 1417–1422 v Padově práva, zajímal se však více o teologii, filozofii a přírodní vědy. Zde se setkal s novoplatónismem Pseudo-Dionysia Areopagity, s nastupujícím humanismem a seznámil se s významným matematikem Paolo Toscanellim a s budoucím kardinálem Giulianem Cesarinim.

Po návratu do Německa prohrál svůj první soudní proces a věnoval se už jen filozofii a církevní službě. V Kolíně nad Rýnem se seznámil s dílem Mistra Eckharta, které na něj mělo trvalý vliv. Se svým přítelem Cesarinim odejel roku 1431 do Švýcarska na basilejský církevní koncil, který měl řešit reformu církve. Mikuláš i Cesarini zastávali tzv. konciliarismus, tj. názor, že nejvyšší autoritou v církvi má být všeobecný sněm, později se však přidali na stranu papeže.

S papežskou delegací odjel do Konstantinopole, ohrožené Turky, kde se jednalo o smíření západní a východní církve. Na sněmech ve Ferraře a ve Florencii (1439) se Mikuláš seznámil s dalšími významnými mysliteli a teology, zejména s G. Plethonem a kardinálem Bessarionem, a přičinil se o narovnání mezi papežem a císařem i o kompaktáta s husity. Roku 1448 se stal kardinálem a snažil se o reformy církve v Německu; pro jeho zásadovost se ho odpůrci pokusili roku 1452 otrávit a roku 1454 jen stěží unikl z vězení Zikmunda Tyrolského. V posledních letech svého života jako biskup v Brixenu se věnoval hlavně filozofii a vědám, ale účastnil se i jednání o ukončení stoleté války mezi Francií a Anglií. Roku 1464, na jedné ze svých cest zemřel v severoitalském Todi (Umbrie).[3] Je pohřben v bazilice San Pietro in Vincoli v Římě.

Myšlení

[editovat | editovat zdroj]

Východiskem a základem Kusánova myšlení je novoplatónská metafysika Jednoho, u Mikuláše ovšem křesťanská: Bůh je jeden ve třech osobách. V souladu se svou celoživotní snahou smiřovat spory byl Mikuláš jedním z prvních myslitelů o možnostech míru mezi různými náboženstvími: „Tak dostává jeden Bůh u různých národů vždy jiné jméno, přesto že je všude a ve všem jeden.”[4] Na druhé straně jej však nelze vystihnout žádnými pojmy, neplatí ani, že je, ani že není, nýbrž stojí nad obojím.

Mezi Bohem a člověkem zprostředkuje vesmír jako uspořádaný celek, kde velkou roli hraje geometrie a matematika, neboť podle přesných matematických poměrů a zákonů jej Bůh stvořil. Tak jako oko odráží („kontrahuje”) všechny věci, kontrahuje vesmír Boha a každá věc svým jedinečným způsobem svět. Tuto zprostředkující roli přebírá v pozdějších Mikulášových spisech lidská mysl. Vesmír podle Kusána není absolutně nekonečný, ale nemůže mít žádné meze či okraje, a tedy ani střed, resp. jeho střed je všude; ani naší Zemi tedy nemůže patřit žádné privilegované postavení a i na jiných nebeských tělesech by mohli žít lidé. Podobně ztrácejí smysl pojmy jako „nahoře" nebo „dole". Zda se nám něco zdá být v klidu nebo v pohybu, závisí na našem vlastním postavení, takže ani o Zemi nelze říci, že by byla nehybná. V našem světě vládnou protiklady, které ale v nekonečnu splývají (Kusánova coincidentia oppositorum, na niž později navázal Hegel). V reálném světě ovšem nic není dokonalé a přesné, takže i lidské poznání je nutně omezené, Mikulášova „poučená nevědomost” či „vědění o nevědění” (docta ignorantia), která je vlastním cílem poznání i filozofie, připomíná Sokratovo „vím, že nic nevím”. Také (a na prvním místě) o Bohu můžeme tedy říci spíš, co nebo jaký není, než co nebo jaký je (tzv. apofatická nebo negativní teologie).[5]

Vědění a měření

[editovat | editovat zdroj]

Mikulášova knihovna a sbírka astronomických přístrojů, které se zachovaly v jím založeném špitálu v Bernkastelu,[6] dokládají neobyčejnou šíři jeho zájmů, včetně zájmu o vědu. Roku 1436 předložil Basilejskému koncilu návrh na reformu kalendáře, která se ovšem prosadila až o 150 let později. Vedle matematiky, geometrie a astronomie se zabýval také geografií a v jednom ze svých dialogů i úplnou novinkou – vážením. To se sice už od pravěku užívalo v obchodě, teprve u Kusána se však dostává do spojitosti s vědou.

Na rozdíl od geometrie, která pracovala s ideálně přesnými poměry délek, ploch nebo úhlů, k vážení se používají konvenční jednotky, závaží, a výsledky jsou vždycky jen přibližné – mohou však být stále přesnější. To byly dva hlavní důvody, proč se starší věda vážením nezabývala. V dialogu Soukromník o pokusech s vahami[7] rozvíjí Mikuláš úvahu o tom, že všechny rozdíly mezi látkami se musí nějak projevit i na jejich specifické váze (resp. hustotě). Pečlivým a opakovaným vážením by se tedy měly dát rozlišit nejen různé látky, ale třeba i dobrá a špatná voda, moč zdravého a nemocného člověka a podobně. Systematické vážení, které poskytuje kvantitativní (číselné) údaje, by se tak podle něho mohlo a mělo stát základem nového a daleko spolehlivějšího poznání než dosavadní úvahy o kvalitách. Mikuláš, resp. jeho Soukromník, pak stručně navrhuje program vědy jako kolektivního shromažďování, porovnávání a vyhodnocování spolehlivých měření, který by dokonce měly podporovat vlády. Tato myšlenka se pak znovu objevuje až u R. Descarta o dvě století později a definitivně se prosadí až ve 20. století.[8]

Význam a vliv

[editovat | editovat zdroj]

„Otcem renesančního platonismu byl největší evropský myslitel 15. století – Mikuláš Kusánský.“[2]

Dílo Mikuláše Kusánského překvapuje neobyčejným bohatstvím originálních nápadů, často jen naznačených, které však po staletí inspirovaly filozofy i vědce. Jeho matematika otevřela zkoumání nekonečna, zejména nekonečně malých veličin, a přivedla Leibnize na myšlenku infinitesimálního počtu. Jeho kosmologie pohyblivého, matematicky řízeného vesmíru inspirovala M. Koperníka, J. Keplera i G. Bruna a myšlenku vesmíru, který není nekonečný, a přesto je bez hranic, dokázal přesně zformulovat teprve A. Einstein.

Z filozofů to byl například Leonardo da Vinci, ale zejména Leibniz, Hegel a Schelling, kdo se nadšeně hlásili ke kusánovské inspiraci. Zcela mimořádným způsobem ovlivnily myšlenky Mikuláše Kusánského mladého Komenského. Jak sám později uvádí, četl je už v mládí v kompendiu norimberského lékaře U. Pindera z roku 1510, které na něho udělalo veliký a trvalý dojem. Jak ukázal Jan Patočka[9], našel zde Komenský alternativu ke scholastickému obrazu světa a celou řadu důležitých představ, které pak ve svých spisech (zejména v Labyrintu světa, Hlubině bezpečnosti a ve Všeobecné rozpravě) rozvinul.

V moderní době se Kusánským zvláště zabývali Ludwig von Bertalanffy, Karl Jaspers a Jan Patočka.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

V češtině

[editovat | editovat zdroj]

Z pera Z. Neubauer vyšel 2009 v knize O čem je věda? překlad:

  • Trialogus de Possest (1460)

Z pera P. Flosse a Karla Flosse 2003 vyšel překlad:

  • O vrcholu zření (1464)

Ve výboru P. Floss – J. Patočka 2001 vyšlo:

  • O učené nevědomosti (1440)
  • O skrytém Bohu (1446)
  • O ne-jiném (1462)
  • Soukromník o mysli (1450)
  • Soukromník o zkušenostech s vahami (1450)

V jiných jazycích

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ GORFUNKEL, Aleksandr Chaimovič. Renesanční filozofie (původním názvem: Orig.: Filosofija epochi vozroždenija). Překlad : Přeložil Otto Vochoč. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1987. 377 s. S. 60, 61 aj.. 
  2. ↑ a b GORFUNKEL, Aleksandr Chaimovič. Renesanční filozofie [Orig.: Filosofija epochi vozrožděnija]. Vyd. 1. Přeložil Otto Vochoč. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1987. S. 57.
  3. ↑ Viz Floss 2001
  4. ↑ Kázání In principio erat verbum, in: Floss 2001, s. 112.
  5. ↑ GORFUNKEL, Aleksandr Chaimovič. Renesanční filozofie [Orig.: Filosofija epochi vozrožděnija]. Vyd. 1. Přeložil Otto Vochoč. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1987. S. 60–61.
  6. ↑ Viz zdroje na Internetu.
  7. ↑ Floss 2001:244-258
  8. ↑ Sokol 2003
  9. ↑ Mezihra, str. 137.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • P. Floss – J. Patočka: Mikuláš Kusánský. Praha 2001
  • J. Patočka: Mezihra na prahu moderní vědy (1953). In: Sebrané spisy sv. 10, Praha 1998, str. 134 – 148.
  • J. Patočka: Komenského husitské antecedenty (1959). In: Sebrané spisy 10, Praha 1998, str. 108 – 123.
  • J. Sokol: Mikuláš Kusánský a objev měření. In: Karfíková – Šír (vyd.): Číslo a jeho symbolika. Brno 2003, str. 114-119.
  • KRCHŇÁK, Alois. Čechové na basilejském sněmu. 2.., doplněné vyd. Svitavy: Trinitas, 1997. 299 s. (Křesťanská akademie - Studium, 92). ISBN 80-86036-01-4. S. 277–279.  (Stručný životopis)
  • FLOSS, Pavel. Aktéři humanismu a rané renesance. V Praze: Vyšehrad, 2021, str. 120 – 439.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Biskup brixenský
Předchůdce:
Johann Röttel 		1450–1464
Mikuláš Kusánský 		Nástupce:
Georg Golser
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mikuláš_Kusánský&oldid=23690301“