Mechanizovaná pěchota
Mechanizovaná pěchota je na bojiště dopravována pásovými nebo kolovými bojovými vozidly pěchoty,[1] která převáženému výsadku umožňují držet v terénu krok s tanky, poskytují ochranu při přesunu a po vysazení palebnou podporu.[2] Ve srovnání s motorizovanou pěchotou disponuje mechanizovaná pěchota vozidly se silnější výzbrojí a pancéřováním. V ozbrojených silách NATO patří mezi pěchotu těžké kategorie.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj].jpg)
_-_9.jpg)
Boje první světové války ukázaly, že se tanky neobejdou bez podpory pěchoty. Její doprava na bojiště pomocí tankového výsadku (vojáci se vezli přímo na tanku) však skýtala nevýhodu v podobě zranitelnosti a v případě převozu na nákladních automobilech i v neschopnosti postupovat spolu s tanky v obtížnějším terénu.[2]
Mark IX, první obrněný transportér na světě, byl vyroben v roce 1918 na základě britského tanku Mark V. V meziválečném období některé armády postavily motorizované a mechanizované jednotky. Většinou se jednalo o kombinaci obrněných automobilů a tanků či tančíků s pěchotou na nákladních automobilech, případně i s jezdectvem (např. v československé armádě tzv. rychlé divize).
Průlom znamenal německý blitzkrieg, který předpokládal spolupráci tanků (mimo jiné) s pěchotou převáženou obrněnými vozidly. V roce 1939 byly do výzbroje wehrmachtu zařazeny polopásové transportéry Sd.Kfz. 251, kterými byly přednostně vybavovány pěší útvary v rámci tankových divizí. Většina tankových granátníků byla nicméně přepravována nákladními automobily a německé pěší divize byly po celou válku závislé i na koňských povozech.[3][4]
Západní Spojenci dosáhli za druhé světové války prakticky úplné motorizace svých jednotek, přičemž pěchota se dočkala i specializovaných transportérů v podobě polopásů M2 a M3 nebo pásových Bren Carrierů. Sovětská pěchota byla převážena na tancích.
Během studené války se mechanizace pěchoty zintenzivnila zaváděním kolových a pásových obrněných transportérů. Vzhledem k neustálému zvyšování palebné síly byly konstruovány transportéry se silnějším pancéřováním i výzbrojí. Z dopravního prostředku se stalo bojové vozidlo, které může vojáky účinně podporovat i po jejich sesednutí.[2] Sovětské motostřelecké divize[pozn. 1] byly vyzbrojeny pásovými BMP (bojové vozidlo pěchoty) a kolovými BTR (obrněný transportér), zatímco motostřelci tankových divizí měli výhradně BMP.
Současnost
[editovat | editovat zdroj]Moderní mechanizovaná pěchota je do boje převážena obrněným bojovým vozidlem vyzbrojeným kanónem, případně i protitankovými řízenými střelami. První bojová vozidla pěchoty byly pásové transportéry vyzbrojené automatickým kanónem (až na sovětské BMP-1 se 73mm nízkotlakým kanónem 2A28 Grom). Západní konstrukce, jako například Marder, poskytovaly výsadku větší pancéřovou ochranu za cenu větších rozměrů a vyšší hmotnosti.[5] Kolové obrněné transportéry zpočátku nemohly pásovým typům konkurovat průchodností terénem, odolností ani výzbrojí. Nově vyvinutá kolová bojová vozidla pěchoty však nabízejí srovnatelné schopnosti.[6]
V Československu a Česku
[editovat | editovat zdroj]Československá lidová armáda v roce 1954 přejmenovala pěší útvary na střelecké.[1][pozn. 2] Od 1. října 1957 byla 3. mechanizovaná divize na zkoušku reorganizována na motorizovanou střeleckou divizi, která kombinovala vlastnosti střelecké a mechanizované divize. V roce 1958 byl převzat sovětský model vševojskových svazků rozdělených na tankové a motostřelecké.[7] K přejmenování motostřeleckých divizí na mechanizované došlo v roce 1991.[1]
Armáda České republiky používá termín mechanizované vojsko.[8] 71. a 72. mechanizovaný prapor disponují vozidly BVP-2, 41. a 42. mechanizovaný prapor provozují KBVP Pandur II.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d ROVENSKÝ, Dušan. Palebný tým – základní organizační prvek pěších družstev moderních armád. Vojenské rozhledy. 2008, roč. XVII. (XLIX.), čís. 4, s. 123–136. ISSN 1210-3292.
- ↑ a b c LACKO-BARTOŠ, Kamil. Príručka vodiča BVP-2. Praha: Naše vojsko, 1991. 256 s. Kapitola Úvod, s. 3–6. (slovensky)
- ↑ CIDLINSKÝ, Karel. Mechanizovaná pěchota v boji (1): Taktika tankových granátníků. 100+1 [online]. Extra Publishing, 2018-02-15 [cit. 2020-06-02]. Dostupné online.
- ↑ CIDLINSKÝ, Karel. Znovuzrození německého obra: Wehrmacht na počátku války (1). 100+1 [online]. Extra Publishing, 2019-12-29 [cit. 2020-06-02]. Dostupné online.
- ↑ Zbraně 20. století. Praha: Otttovo nakladatelství, 1997. ISBN 80-7181-200-5. Kapitola Bojová vozidla pěchoty, s. 47–48.
- ↑ ZDOBINSKÝ, Michal. Bojová vozidla pěchoty. Praha: Naše vojsko, 2009. 149 s. ISBN 978-80-206-1045-4.
- ↑ ŠACH, Jan. Snahy o reorganizaci ČSLA na konci padesátých let 20. století [online]. VHU, 2016-03-16 [cit. 2020-06-02]. Dostupné online.
- ↑ Koncepce výstavby Armády České republiky 2030. Odpovědný redaktor Milena Krejsová. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – VHÚ Praha, 2019. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-13. Archivováno 13. 7. 2020 na Wayback Machine.