Marie de Rohan
| Marie de Rohan | |
|---|---|
 Marie Aimée de Rohan, vévodkyně de Lyunes, kolem roku 1621 | |
| Narození | prosinec 1600 Paříž, Francie |
| Úmrtí | 12. srpna 1679 (ve věku 78 let) Gagny, Francie |
| Příčina úmrtí | stáří |
| Bydliště | Hôtel de la Massetière |
| Povolání | dvorní dáma |
| Známá jako | dvorní dáma |
| Choť | Charles d'Albert, vévoda de Luynes (1617–1627) Claude de Lorraine, v0voda de Chevreuse (1622–1657) |
| Partner(ka) | Karel IV. Lotrinský Charles de l Aubespine Henry Rich, 1st Earl of Holland Henri de Talleyrand-Périgord, comte de Chalais Alexandre de Campion |
| Děti | Louis Charles d’Albert de Luynes Anne Marie – abatyše v Remiremontu Charlotte Marie – Madmoiselle de Chevreuse Henriette – abatyše v Jouarre |
| Rodiče | Heracule de Rohan Madeleine de Lenoncourt |
| Rod | Rohanové |
| Příbuzní | Anne de Rohan-Montbazon, Louis VIII, Prince of Guéméné a František Rohan ze Soubise (sourozenci) Charles Honoré d'Albert, duc de Luynes[1], Jeanne Baptiste d'Albert de Luynes[1], Marie-Anne d'Albert de Luynes, Ludwig Joseph Albert de Luynes von Grimbergen a Charles-Hercule d'Albert de Luynes (vnoučata) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marie Aimée de Rohan (prosinec 1600 – 12. srpna 1679) byla francouzská dvorní dáma a politička, proslulá tím, že byla centrem mnoha intrik ve Francii během první poloviny 17. století. V různých zdrojích je často psána jednoduše jako Madame de Chevreuse .
Dětství
[editovat | editovat zdroj]Marie de Rohan, také známá jako Mademoiselle de Montbazon, byla dcerou Hercula, vévody de Montbazon, guvernéra Paříže a Île-de-France, francouzského paira, hlavního lovčího a hostujícího prince (potomek bretaňských vévodů) na francouzském královském dvoře Jindřicha IV. Jako hlava rodu Rohanů vlastnil velká panství v Bretani a v Anjou. Její matka byla Madeleine de Lenoncourt, která zemřela dva roky po jejím narození.[2]
Jejím nejmladším nevlastním bratrem byl François, princ de Soubise, zakladatel linie Soubise z rodu Rohanů. Jeho manželkou se stala Anne de Rohan-Chabot, Madame de Soubise, která byla později jednou milenkou Ludvíka XIV.
První manželství
[editovat | editovat zdroj]Dne 13. září 1617 se Marie de Rohan provdala za Charlese d'Alberta, hraběte de Luynes, oblíbence krále Ludvíka XIII.[3] Sám se zasloužil o rozvoj jejích bezohledných politických intrik a představil ji u dvora. V prosinci 1618 ji Ludvík XIII. jmenoval na nově vytvořený post vrchní správkyně královniny domácnosti, což přimělo hlavní dvorní dámu (première dame du palais), mnohem starší a nyní přeskočenou vévodkyni Laurence de Montmorency, vdově po konetáblovi Jindřichovi I. de Montmorency, aby na protest rezignovala. Zpočátku byla královna Anna Rakouská žárlivá a neměla ráda Madame de Luynes, protože jí král věnoval příliš mnoho pozornosti, ale nakonec díky jejímu vytrvalému úsilí se její vliv na královnu stal bezkonkurenčním.[4]
Na Štědrý den roku 1620 porodila Marie de Rohan za přítomnosti královny svému choti syna a dědice Louise Charlese, pojmenovaného po králi a jeho otci. Na oslavu této události se rozezněly zvony v pařížském kostele a na středověkém hradě v Caen, kde král a vévoda v tu dobu pobývali, se střílelo z děl. Jejich syn byl pokřtěn v Paříži, Ludvík XIII. byl kmotrem a kmotrou byla královna matka Marie Medicejská. Křtu se zúčastnil celý dvůr a krále prý stál 80 000 livrů.[2][3] Poté, co Luynes zemřel na spálu v roce 1621, [5] Louis Charles se stal druhým vévodou de Luynes a oženil se s vlastní tetou, sestrou své matky, Annou de Rohan. Jeho dcera Jeanne Baptiste, současně Mariina vnučka a neteř, byla milenkou Viktora Amadea II. Sardinského a předkem savojských králů Itálie.
Druhé manželství
[editovat | editovat zdroj]Vévodkyně vdova de Luynes zdědila vévodův pařížský palác (hôtel particulier) na rue Saint-Thomas-du-Louvre. Krátce před svatbou 21. dubna 1622 jej prodala svému budoucímu manželovi Claudovi de Lorrain, vévodovi de Chevreuse. Její nový manžel jej nechal v letech 1622–1623 přestavět královským architektem Clémentem Métezeauem, kdy se z něj stal nový Palác de Chevreuse (Hôtel de Chevreuse)[6][7] Z tohoto druhého manželství vzešly tři dcery. Dvě z nich se staly jeptiškami, Anne-Marie de Lorrain (1625–1652), abatyše v Pont-aux-Dames, a Henriette de Lorrain (1631–1693), abatyše z Jouarre a později v Port-Royal. Třetí dcera Charlotte-Marie de Lorrain (1627–1652), která se nezdařil sňatek s Armandem de Bourbon, princem de Conti, se stala milenkou kardinála de Retz a hrála roli ve Frondě, ale nikdy se neprovdala.
Pád do nemilosti a spiknutí
[editovat | editovat zdroj]Ještě před uzavřením svého druhého sňatku upadla vévodkyně de Luynes do královy nemilosti poté, co povzbuzovala těhotnou královnu k hrám v koridorech Louvru. Královna při hře upadla a druhý den potratila. Vévodkyně byla za to vykázána králem ode dvora. Ta však využila svého milence, vévodu de Chevreuse a přesvědčila jej, aby se s ní oženil bez králova svolení. Král potom sňatek respektoval, a protože oceňoval vévodu de Chevreuse, tak dále trpěl jeho novomanželku u dvora.[8]
Ve své snaze získat zpět své ztracené postavení provokovala nebo podporovala spiknutí u královského dvora všeho druhu. Velmi známá byla Buckinghamova aféra (1623–1624) – intrika, kterou mohla uplést díky spolupráci svého tehdejšího anglického milence Henryho Riche, pozdějšího Lorda Hollanda a dalších vysoce postavených aristokratů stojících v opozici proti kardinálovi Richelieu. Touto intrikou však vážně kompromitovala královnu. Ta zjevně neprohlédla zhoubný účinek rad své přítelkyně a ihned se nechala aktivně zaplést do další vévodkyniny intriky. Tentokrát bylo oficiálním cílem znemožnění uzavření sňatku králova bratra Gastona Orleánského, v té době následníka trůnu, s vévodkyní de Montpensier. Tento sňatek naopak prosazoval král a Marie Medicejská. Královna byla vévodkyní přesvědčena, že se otřese její postavení, pakliže zplodí Gaston s manželkou potomka. Snahou královny se tedy stalo znemožnit uzavření sňatku, aby v případě úmrtí krále si ji mohl vzít za manželku Gaston. K přesvědčování věčně nerozhodného a nespolehlivého Gastona Orleánského využila v roce 1626 vévodkyně de Chevreuse svého aktuálního milence hraběte de Chalaise. Chalais, hluboce zapletený do intriky, přišel 19. srpna 1626 o hlavu, zatímco vévodkyně de Chevreuse byla vykázána na zámek v Poitou, nicméně raději uprchla do Lotrinska.[8] Tam brzy navázala románek s Karlem IV., vévodou lotrinským, který se za ni přimluvil a umožnil jí vrátit se do Francie. Jakmile však vévodkyně začala žít v Dampierre, tak její podvracení královské moci dále pokračovalo.
Byla součást všech intrik cizích mocností proti Francii. Dokázala přesvědčit strážce pečeti Charlese de l'Aubespine, markýze de Châteauneuf, aby se kvůli ní zruinoval a vynášel pro ni informace přímo z královské rady, navázal jednání s Lotrinskem a se Španělskem proti Francii (1633). V roce 1637 byla zachycena tajná korespondence královny Anny se španělským králem Filipem IV. V důsledku toho uprchla vévodkyně de Chevreuse do Španělska, poté do Anglie, a nakonec do Flander. V roce 1641 byla součástí spiknutí hraběte de Soissons.[8] Po smrti krále Ludvíka XIII. v roce 1643 byla v jeho závěti nalezena klauzule zakazující návrat vévodkyně do Francie. Rozhodnutím pařížského parlamentu o zrušení závěti Ludvíka XIII. došlo ke zrušením i této klauzule.
Po smrti Richelieu byla na čas opět ve Francii a podílela se na spiknutí, které vedl Chateauneuf proti Mazarinovi. Spiknutí bylo poraženo v roce 1643 a skončilo zatčením a vyhnanstvím Césara de Bourbon, vévody de Vendôme a dalším útěkem vévodkyně de Chevreuse. V průběhu Frondy se na čas mezi roky 1649 až 1650 usmířila s Mazarinem. Jakmile ale došlo ke spojení parlamentární Frondy a Frondy princů v roce 1651, tak se přidala na stranu vzbouřených šlechticů.
Po smrti vévody de Chevreuse v roce 1657 prodala nynější vévodkyně vdova de Chevreuse svůj palác na rue Saint-Thomas-du-Louvre vévodovi de Candale, který jej přejmenoval po svém otci Bernardovi de Nogaret, vévodovi d'Épernon. V roce 1660 nechala postavit nový palác Chevreuse (Hôtel de Chevreuse) na rue Saint-Dominique podle návrhů architekta Pierra Le Mueta.[6]
Zemřela stářím v klášteře Gagny (Seine-Saint-Denis département) v roce 1679.
Životopisy
[editovat | editovat zdroj]Victor Cousin vydal její biografii v roce 1856,[9] později byla publikována v anglickém překladu Mary L. Booth v roce 1871.[10] H. Noel Williamsova kniha A Fair Conspirator: Marie de Rohan, Duchesse de Chevreuse byla publikována v roce 1913.[4] V rámci moderní biografie lze uvést Denise Tillinaca (L'Ange du désordre, (Paříž: Robert Laffont) 1985, Christiana Bouyera, La Duchesse de Chevreuse: L'Indomptable et voluptueuse adversaire de Louis XIII (Paříž: Pygmalion-Gérard Watelet) 2002 a Georgesa Poissona (Paříž: Librairie Académique Perrin) 1999.
V beletrii
[editovat | editovat zdroj]Alexandre Dumas ji uvedl v zápletce Tří mušketýrů, ve kterých je údajnou milenkou mušketýra Aramise, a Dvacet let poté, kde je Raoul, hrdina třetího románu Dumasovy trilogie, tajným synem vévodkyně de Chevreuse a mušketýra Athose.
Chalaisovu aféru využívá jako zápletku Gaetano Donizettiho v tragické opeře Maria di Rohan, která debutovala v divadle Kärntnertor ve Vídni 5. června 1843, po níž následoval úspěch v Paříži v listopadu 1843.
Wendy Albiston ji ztvárnila v roce 2002 v Doctor Who v audiodramatu The Church and the Crown.
Juliette Benzoni vydala dva romány ve francouzštině založené na jejím životě: Marie des intriques (2004) a Marie des passions (2005).
Manželství a potomci
[editovat | editovat zdroj]- 13. září 1617 se v Paříži provdala za Charlese d'Alberta, vévodu z Luynes; spolu měli jednoho syna;
- Louis Charles d'Albert de Luynes, vévoda z Luynes (25. prosince 1620 – 10. října 1690), který se třikrát oženil:
- Louise Marie Seguier, markýza d'O v roce 1641, s potomstvem
- Anne de Rohan (dcera Hercula, vévody de Montbazonu ) v roce 1661, s potomstvem
- Marguerite d'Aligre v roce 1685, bezdětné manželství
- Louis Charles d'Albert de Luynes, vévoda z Luynes (25. prosince 1620 – 10. října 1690), který se třikrát oženil:
- 20. dubna 1622 se znovu oženil s Claudem de Lorraine, vévodou de Chevreuse v Paříži, spolu měli tři dcery;
- Anne Marie de Lorraine (1624 – 5. srpna 1652) se nikdy neprovdala; abatyše z Remiremontu a Pont-aux-Dames;
- Charlotte Marie de Lorraine, mademoiselle de Chevreuse (1626 – 7. listopadu 1652) se nikdy neprovdala;
- Henriette de Lorraine (1631 – 25. ledna 1694) se nikdy neprovdala; abatyše v Notre Dame, Jouarre.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marie de Rohan na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Dostupné online. [cit. 2016-01-16].
- ↑ a b BATIFFOL, Louis. LA DUCHESSE DE CHEVREUSE. Une Vie D'aventures et D'intrigues Sous Louis XIII. [online]. Paris: 1920 [cit. 2022-08-31]. Dostupné online.
- ↑ a b KETTERING, Sharon. Power and reputation at the court of Louis XIII : the career of Charles d'Albert, duc de Luynes (1578-1621). Paperback edition. vyd. Manchester: [s.n.] 265 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-7190-8998-5, ISBN 0-7190-8998-0. OCLC 841672165
- ↑ a b WILLIAMS, Hugh Noel. A Fair Conspirator: Marie de Rohan, Duchesse de Chevreuse [online]. New York: Scribner, 1913 [cit. 2022-08-31]. Dostupné online.
- ↑ MOOTE, A. Lloyd. Louis XIII, the Just. Berkeley: University of California Press 1 online resource (xiv, 401 p., [16] p. of plates ) s. Dostupné online. ISBN 978-0-520-91158-1, ISBN 0-520-91158-X. OCLC 44958697
- ↑ a b BERTY, Adolphe. Topographie Historique de Vieux Paris: Hôtel d'O, de la Vieuville, de Chevreuse, d'Épernon, et de Longueville [online]. Paris: 1866 [cit. 2022-08-31]. Dostupné online.
- ↑ GADY, Alexandre. Les hôtels particuliers de Paris : du Moyen-Âge à la Belle Époque. Paris: Parigramme 327 pages s. Dostupné online. ISBN 978-2-84096-213-7, ISBN 2-84096-213-6. OCLC 263300594
- ↑ a b c BORDONOVE, Georges. Ludvík XIII. : spravedlivý "Král Tří mušketýrů". 1. vyd. vyd. Praha: Brána 215 s., obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-7243-119-6, ISBN 978-80-7243-119-9. OCLC 51190853
- ↑ COUSIN, Victor. Madame De Chevreuse [online]. [cit. 2022-08-31]. Dostupné online.
- ↑ COUSIN, Victor. Secret History of the French Court under Richelieu and Mazarin; or, Life and Times of Madame de Chevreuse [online]. Překlad Mary L. Booth. New York: James Miller, 1871 [cit. 2022-08-31]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Rohanová z Montbazonu na Wikimedia Commons
