Marie Petzoldová-Sittová
| Marie Petzoldová-Sittová | |
|---|---|
 Marie Petzoldová-Sittová | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Marie Sittová |
| Narození | 30. ledna 1852 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 7. ledna 1907 (ve věku 54 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | operní pěvkyně, sopranistka a přední členka Národního divadla v Praze |
| Nástroje | hlas |
| Rodiče | Antonín Sitt |
| Příbuzní | Jan Hanuš Sitt a Anton Sitt (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marie Petzoldová-Sittová (30. ledna 1852 Praha[1] – 7. ledna 1907 Praha[2]) byla operní pěvkyně. Patřila mezi významné členy Národního divadla v Praze. Zpívala sopránové party. Jejím manželem byl Václav Petzold, hoteliér a majitel Kaiserštejnského paláce na Malostranském náměstí.[3] Svým uměním oslovovala nejen široký okruh posluchačů, ale i hudebních skladatelů.
Život
[editovat | editovat zdroj]Marie Petzoldová-Sittová se narodila 30. ledna 1852 v Praze. Otec byl pražský mistr houslař A. Sitta. Byla žačkou regenschoriho V. Horáka a F. Pivody. Začínala jako koloraturní sopranistka. Bedřich Smetana jí doporučil, aby zpívala v letech 1869 a 1870 v Prozatímním divadle.
Divadlo
[editovat | editovat zdroj]Debutovala zde v roli Gildy («Rigoletto»).[4] Průpravu na divadelních scénách získala v Německu a v Brně. Od roku 1873 získala angažmá v Prozatímním divadle. Celý soubor přešel v roce 1881 do Národního divadla, kde zpívala sopránové party. Patřila k předním členům ND v Praze.[5] Hostovala v mnoha evropských městech.[6] Začínala jako koloraturní sopranistka, ale brzy počala střídat party dramatické, lyrické i subretní. Po sňatku s Václavem Petzoldem[7] od roku 1888 vystupovala pod jménem Marie Petzoldová-Sittová. Pěvkyně dávala přednost tragickým a hrdinným úlohám. Pro tyto dramatické party si vytvořila sošné postoje. K nejlepším výkonům patřily role mozartovské, kde se jí v koloratuře nemohl nikdo v ND rovnat. Bedřich Smetana si vážil jejího talentu[8], ale dával najevo, že plně neodpovídá jeho ideálu pěvkyně–herečky. Její pěvecký projev se vyznačoval velkou citovostí. Herecký projev Marie byl však nevalný.[9] Přesto se stala ideální tzv. "smetanovskou pěvkyní".
Smetanovy opery
[editovat | editovat zdroj].png)
Ze Smetanových oper vystupovala na příklad jako Katuška (Čertova stěna), Milada (Dalibor), Mařenka (Prodaná nevěsta), Karolina i Anežka (Dvě vdovy) a Vendulka (Hubička). Byla první Libuší při otevření Národního divadla v roce 1881 i při jeho znovuotevření v roce 1883.[10]
Světový operní repertoár
[editovat | editovat zdroj]Ze světového repertoáru ztvárnila např. Donnu Annu (Don Giovanni), Konstanci (Únos ze serailu), Královnu noci (Kouzelná flétna), Filinu (Mignon), Normu, Aidu, Alžbětu (Tannhäuser), Leonoru (Trubadúr), Valentinu (Hugenoti), Markétku (Faust), Elsu (Lohengrin a další. Marie Petzoldová-Sittová byla členkou souboru ND až do roku 1898.
Koncertní činnost
[editovat | editovat zdroj]Marie Petzoldová-Sittová se věnovala bohaté koncertní činnosti. Zúčastňovala se večírků Umělecké besedy a Akademie pořádané spolkem českých žurnalistů. Na programu byly například scény z opery Černohorci od Karla Bendla, kantáta Meluzina od Zdeňka Fibicha. Často měla na programu díla Bedřicha Smetany. Mezi nejzajímavější koncertní vystoupení se řadí provedení recitativu a árie Fulvie z Myslivečkovy zpěvohry Euzio.[11] Některé duety zpívala s tenoristou Antonínem Vávrou, basový part zpíval Karel Čech. Někdy s ní vystupoval barytonista Josef Lev. Velkou oslavou L. van Beethovena bylo v roce 1883 provedení jeho jediné opery Fidelio. Někteří hudební skladatelé pěvkyni věnovali svá díla. Bedřich Smetana přímo pro Marii Sittovou napsal roli Vendulky v opeře «Hubička».
Charitativní koncerty
[editovat | editovat zdroj]Nezapomínala na potřebné a některé charitativní koncerty pořádala ve prospěch sirotků atd. Vystoupila na koncertě uspořádaném 20. dubna 1879 ve prospěch dostavění katedrály sv. Víta na Hradčanech. Zde poprvé předvedla dva výjevy z připravované opery B. Smetany Libuše.
Neshody mezi vedením německého divadla a hudebníky při vystoupení české sopranistky
[editovat | editovat zdroj]Za pozornost stojí, že vstupné na velké kantátové koncerty nejen pokrylo vynaložené náklady, nýbrž stačilo ještě dotovat jiný druh besedních akcí, totiž besedy s konverzační hudbou. V roce 1878 se výbor v Brně jednou rozhodl na naléhavé přání některých vlastenců od koncertu upustiti a zaříditi besedu se zpěvy a konverzační hudbou. Ředitel Leoš Janáček pro sopránové sólo získal sólistku pražského Národního divadla Petzoldovou-Sittovou. Očekávanou velkou hudební událost se vedení německého divadla snažilo zmařit a v poslední chvíli odvolalo členům svého orchestru svolení k účinkování a jen po zakročení vlivných osobností a po zaplacení 100 zl do divadelní pokladny byl zákaz účinkování orchestru zrušen.
Marie Petzoldová-Sittová zřejmě uchvacovala svým uměním natolik posluchače, že jí prominuli herecké nedostatky. Je pochována na Olšanských hřbitovech.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Matky Boží před Týnem na Starém Městě pražském
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Mikuláše na Malé Straně v Praze
- ↑ Na Výstavišti snad opět poteče plzeňské, město opravuje Petzoldovu restauraci. iDnes.cz [online]. 2020-10-15 [cit. 2022-03-25]. Dostupné online.
- ↑ Sittová Marie [online]. Český hudební slovník [cit. 2022-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-05-01.
- ↑ Dlouholetým členem v divadle byla koloraturní pěvkyně Eleonora z Ehrenberku; dramatickou pěvkyní byla Věkoslava Blažková-Ressová (nar. 1841 v Praze, která zemřela 1873
- ↑ Zpívala ve Vídni, Varšavě, Salcburku, v Brně (od roku 1870) a ve Štýrském Hradci
- ↑ V. Petzold hoteliér, získal od Radeckých na Malostranském náměstí Kaiserštejnský palác a zřídil tam restauraci.
- ↑ Marie Petzoldová-Sittová zpívala Libuši při otevření Národního divadla v Praze v letech 1881 a 1883
- ↑ REITTERER, Hubert. Sittová, Marie [online]. Česká divadelní encyklopedie [cit. 2022-03-25]. Dostupné online.
- ↑ WEIMANN, Mojmír. Výročí první Smetanovy Libuše. Opera plus [online]. 2017-01-07 [cit. 2022-03-25]. Dostupné online.
- ↑ Josef Mysliveček ( Il Boeme) zpěvohru Euzio složil na slova Metastaziova roku 1775 pro Neapol
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Češka 1908 vydal Ústřední spolek českých žen
- SRB, Josef. Dějiny hudby v Čechách a na Moravě. Praha: Matice česká, 1891. Kapitola Virtuosové. – zmínka
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Petzoldová-Sittová na Wikimedia Commons - Marie Petzoldová-Sittová v databázi Archivu Národního divadla
- Marie Petzoldová-Sittová v České divadelní encyklopedii
- Marie Petzoldová-Sittová v archivu Langhans
- Marie Petzoldová-Sittová v Encyklopedii dějin města Brna
- Marie Sittová Archivováno 12. 6. 2015 na Wayback Machine. – operní zpěváci
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Petzold, Wenzl (manžel Marie Petzoldová-Sittová)
