Luyten b
Luyten b | |
---|---|
Objeveno | |
Datum | 17. března 2017 |
Objevitel | Astudillo-Defru et al., HARPS |
Způsob objevu | radiální rychlost |
Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0) | |
Velká poloosa | 0,091101+0,000019 −0,000017 au |
Výstřednost | 0,10+0,09 −0,07 |
Perioda (oběžná doba) | 18,6498+0,0059 −0,0052 d |
Mateřská hvězda | Luytenova Hvězda |
Fyzikální charakteristiky | |
Hmotnost | ≥2,89+0,27 −0,26 Země |
Povrchová teplota | |
- průměrná | –14 °C, 259 K |
Luyten b (téže známa jako Gliese 273b) je potvrzená, s nejvyšší pravděpodobností kamenná exoplaneta, která obíhá v obyvatelné zóně okolo Luytenovy hvězdy v souhvězdí Malého psa. Zároveň se jedná o čtvrtou nejbližší exoplanetu, která se nachází v obyvatelné zóně. Od Země se nachází 12 světelných let a blíže jsou již pouze planety Proxima Centaury b, Ross 128 b a GJ 1061 d. Byla objevena v červnu 2017 společně se svojí sesterskou planetou Gliese 273c za pomocí technologie HARPS. Bylo potvrzeno, že poloměr Luytenu b je 2,89krát větší než planeta Země, a proto je řazena mezi tzv. superzemě. Zároveň na ni od své mateřské hvězdy dopadá pouze o 6 % více záření, než kolik dopadá na naši domovskou planetu, což z ní činí jednoho z nejslibnějších kandidátů pro planetární habitabilitu.[1]
Fyzikální charakteristiky
[editovat | editovat zdroj]Hmotnost a velikost
[editovat | editovat zdroj]Luyten b patří mezi superzemě, tj. mezi exoplanety, jejichž hmotnost, nebo poloměr jsou větší než zemské, ale menší než hmotnost, nebo poloměr uranu a Neptunu. Podle analýzy radiální rychlosti a následnému vychýlení polohy zkoumané hvězdy se předpokládá, že minimální hmotnost Luytenu b musí alespoň 2,89 (tj. 2,89 násobek hmotnosti Země), čili tato exoplaneta se nachází na nižší hranici všech superzemí. Protože Lyuten b nebyla nalezena pomocí tzv. tranzitní metody, není možné blíže přesněji určit hmotnost a poloměr planety, avšak díky její malé hmotnosti lze soudit, že se jedná o kamennou planetu s poloměrem1,51 .[2]
Okolo Luytenovy hvězdy obíhají celkem čtyři planety, přičemž studie z roku 2020 ukázala, že pro to, aby tento planetární systém byl stabilní, musí být jejich hmotnosti blízké jejich minimálním hmotnostem a skutečné hmotnosti jsou tedy blízké těm minimálním. Tyto odhady tedy ohraničují maximální hmotnost Luytenu b na 3,03 .[3]
Teplota a atmosféra
[editovat | editovat zdroj]Na Luyten b dopadá pouze o 6 % více záření z její mateřské hvězdy, než kolik záření dopadá na Zemi ze Slunce.[1] Dále se předpokládá, že planeta odráží až 30 % veškerého dopadajícího záření, čili její rovnovážná teplota činí 259 K (–14,15 °C).[4] Pro porovnání, rovnovážná teplota Země činí 255 K, z čehož lze dále usuzovat, že pokud má Luyten b atmosféru, pak by průměrná povrchová teplota dosahovala 292 K (19 °C), což je teplota velice blízká Zemi, kde je rovna 13,8 °C.
Orbita a rotace
[editovat | editovat zdroj]Luyten b obíhá okolo své mateřské hvězdy poměrně blízko – jeden celý oběh okolo mateřské hvězdy trvá pouhého 18,6 zemského dne a průměrně se od hvězdy nachází ve vzdálenosti 0,091 AU. Pro porovnání, Merkur obíhá okolo slunce 88 dní v průměrné vzdálenosti od slunce 0,387 AU. Avšak mateřská hvězda (červený trpaslík) má oproti Slunci velice nízkou intenzitu záření, a proto se obyvatelná zóna tohoto planetárního systému nachází takto blízko mateřské hvězdy. Luyten b má mírnou excentricitu o hodnotě 0,10 0,08.[1]
Mateřská hvězda
[editovat | editovat zdroj]Luytenova hvězda je středně velký červený trpaslík z hlavní posloupnosti. Dosahuje pouze 29,3 % poloměru Slunce, 29 % jeho hmotnosti a pouhého 0,88 % jeho svítivosti. Efektivní teplota této hvězdy činí 3 382 K. Podobně jako většina ostatních červených trpaslíků (jako například Proxima Centauri), tak i Luytenova hvězda je charakteristická velice dlouhou dobou rotace okolo vlastní osy, která činí více než 180 dní.[1]
Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luyten b na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d ASTUDILLO-DEFRU, N.; FORVEILLE, T.; BONFILS, X. The HARPS search for southern extra-solar planets - XLI. A dozen planets around the M dwarfs GJ 3138, GJ 3323, GJ 273, GJ 628, and GJ 3293. Astronomy & Astrophysics. 2017-06-01, roč. 602, s. A88. Dostupné online [cit. 2024-10-28]. ISSN 0004-6361. DOI 10.1051/0004-6361/201630153. (anglicky)
- ↑ GJ 273 b - NASA Science. science.nasa.gov [online]. [cit. 2024-10-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ POZUELOS, Francisco J.; SUÁREZ, Juan C.; ELÍA, Gonzalo C. de. GJ 273: on the formation, dynamical evolution, and habitability of a planetary system hosted by an M dwarf at 3.75 parsec. Astronomy & Astrophysics. 2020-09-01, roč. 641, s. A23. Dostupné online [cit. 2024-10-28]. ISSN 0004-6361. DOI 10.1051/0004-6361/202038047. (anglicky)
- ↑ HEC: Exoplanets Calculator - Planetary Habitability Laboratory @ UPR Arecibo. web.archive.org [online]. 2021-10-18 [cit. 2024-10-28]. Dostupné online.