Přeskočit na obsah

Lolita (móda)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sweet lolita

Lolita (ロリータ・ファッション, roriita faššon) je módní subkultura původem z Japonska, výrazně ovlivněná módou viktoriánské éry a období rokoka.[1][2][3][4][5][6] Charakteristickým aspektem stylu lolita je roztomilost.[7][8] Subkulturu lolita lze rozdělit do tří hlavních kategorií: „gotická“, „klasická“ a „sladká“,[3][9] častěji užívané jsou však anglicismy goth, classic a sweet.[zdroj?] Existuje široká škála dalších podstylů, jmenovitě např. „sailor lolita“ (námořnická), „country lolita“ (venkovská), „hime lolita“ (princeznovská), maskulinní „ódži lolita“ (princovská), „ero lolita“ (erotická), „guro lolita“ (groteskní), „qi“ a „wa“ lolita (inspirovaná tradičními čínskými a japonskými oděvy), „punk lolita“, „širo lolita“ (bílá), „kuro lolita“ (černá) a „steampunk lolita“. V průběhu 90. a nultých let se styl postupně stal subkulturou s velkým množstvím příslušníků v Japonsku i jiných zemích;[10][11][12][13][14] v 10. letech začala lolita vstupovat do nabídky mainstreamových značek a následkem toho zaznamenala její původní forma Japonsku jistý úpadek.[15][16][17]

Příslušnice/příslušník subkultury se označuje lolita nebo lolitka, výraz lolita je někdy také používán v odkazu na samotné oblečení („nosit lolitu“).

Charakteristiky

[editovat | editovat zdroj]

Hlavním znakem oděvu je sukně s objemnou spodničkou nebo krinolínou.[18][19][20] Sukně má zpravidla tvar zvonu nebo písmene A,[20] a sahá ke kolenům, případně níže[21]. Šaty lolity sestávají obvykle z halenky (přípustné jsou krátké i dlouhé rukávy) a sukně, nebo šatů. Střihy šatů se dělí na dva hlavní typy: jumperskirt (obvykle jen JSK) – šaty bez rukávů, pod nimiž je zpravidla nošena halenka, a one-piece (OP) – šaty s rukávy, pod nimiž halenka nošena není.[22] Obvyklé je nošení paruk; vlasy jsou zdobeny mašlemi či čepci (nazývanými headdress). Pod spodničkami je nošeno spodní prádlo viktoriánského střihu, tj. s dlouhými nohavičkami. Dalšími typickými doplňky jsou paraplíčka, vějíře, kabelky, plyšové hračky a vzorované punčocháče, podkolenky nebo ponožky. Obuv na podpatcích, ačkoli populární, není pravidlem. Oblíbenosti se těší boty na platformách, mary-janes a „rocking-horse shoes“ – šněrovací boty designérky Vivienne Westwoodové s charakteristicky vykrojenou dřevěnou platformou, díky níž obuv z profilu připomíná základnu houpacího koně.[zdroj?]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Lolita v Praze

Ačkoli přesný původ stylu není znám, lze jej vysledovat do 70. let k založení hnutí známého jako Otome-kei („Dívčí styl“), jímž byla lolita do jisté míry ovlivněna; styl otome by bylo možné nazvat zjednodušenou verzí lolity.[18] Na počátku 70. let, před nástupem Otome-kei, byl již kult roztomilosti na vzestupu, během nějž studentky a studenti japonských škol kladly důraz na dětinský vzhled svého rukopisu.[23][24][25] Následně začala s roztomilými designy experimentovat společnost Sanrio[26] V 80. letech se stal populárním roztomilý, tzv. kawaii, styl.[27][28] Následníkem Otome-kei se stal trend domácí výroby, jež vedl ke vzniku stylu doll-kei („panenkovský styl“), předchůdce lolity.[29][21]

Mezi lety 1977–1998 byl každou neděli do velké části nákupní zóny Haradžuku zakázán vjezd automobilům, výsledkem čehož byly častější interakce mezi pěšími návštěvníky.[30] Značky jako Pink House (1973),[10][31] Milk (1970),[10] a Angelic Pretty (1979)[32] začaly prodávat oblečení ve stylu, jež později dostal název „lolita“.[33] Termín lolita se poprvé objevil v roce 1987 v zářijovém vydání módního časopisu Rjukó Cušin.[10] Krátce na to na trh vstoupily značky Baby, The Stars Shine Bright (1988),[34] Metamorphose temps de fille (1993),[35] and jiné.[10] V 90. letech začala lolita získávat na širším uznání, a to také díky vzrůstající popularitě visual kei kapely Malice Mizer a dalších. Fanoušci těchto skupin začali přejímat složité kostýmy hudebníků.[34] Japonsko v té době procházelo ekonomickou krizí[36] a alternativní kultury jako gjaru, otaku, visual kei, lolita či mori, fairy kei a decora byly na vzestupu, zejména iniciativou mladistvých.[34][37]

Na konci 90. let se stal hlavním shromažďovacím místem alternativní mládeže most Džingu-baši (také známý jako Harajuku Bridge)[10][38][39][40] a lolita získávala na další popularitě, vlivem čehož vzniklo velké množství obchodů orientovaných na lolita módu.[41] Časopisy, které se významně podílely na šíření tohoto stylu byly Gothic & Lolita Bible (2001), odnož populárního módního časopisu KERA (1998), a FRUiTS (1997).[42][43] V stejné době začal zájem o lolitu narůstat i za hranicemi Japonska. Časopis Gothic & Lolita Bible byl překládán do angličtiny a vydáván v zahraničí nakladatelstvím Tokyopop,[44][45] časopis FRUits v roce 2001 publikoval fotoknihu japonské pouliční módy. K další popularizaci docházelo díky Internetu; obchody s lolitou se začaly otevírat v zahraničí. V roce 2007 značka Baby, The Stars Shine Bright otevřela pobočku v Paříži[14], v roce 2014 v New Yorku.[46]

Shromáždění na Džingu-baši postupem času vymizela; jednou z možných příčin poklesu poptávky po pouliční módě je příliv levných značek jako H&M a Forever 21.[47][16] Tisk magazínu FRUiTS byl ukončen, tisk Gothic & Lolita Bible pozastaven v roce 2017.[47][48]

Inspirace

[editovat | editovat zdroj]

Lolita byla ovlivněna západní kulturou. Mnoho značek a časopisů[34], např. Alice Deco, bylo inspirováno knihou Alenka v říši divů z roku 1865[49][50] autora Lewise Carolla.[51][52] Postava Alenky se stala pro lolitu ikonou a inspirací díky svému půvabnému, nevinnému vzezření,[34][53] které bylo pro dívky vnímáno jako ideální.[54] První kompletní překlad vydal v roce 1910 Marujama Eikon pod titulem Ai-čan no jume monogatari („Snový příběh o malé Ai“).[55] Další historickou osobností, kterou byla lolita ovlivněna, je královna Marie Antoinetta;[56] v roce 1979 vznikla manga Versailles no bara odehrávající se v rokoku, inspirovaná mimo jiné událostmi a postavami dvoru Marie Antoinetty.

Terminologie

[editovat | editovat zdroj]

Lolitu jakožto módní styl předcházel stejnojmenný román[57][58] Vladimira Nabokova z roku 1955; první japonský překlad byl vydán v roce 1959.[54] Román pojednává o starším muži Humbertu Humbertovi, který vychovává a týrá dvanáctiletou dívku jménem Lolita.[59][60][61] Vzhledem ke kontroverzním námětům pedofílie a dětské sexuality brzy získal termín „lolita“ negativní konotace a začal být používán k označování sexualizovaných mladých dívek[62] a asociován s nepřípustnou sexuální obsesí.[63] V Japonsku však diskuze o této kontroverzní knize stavěly na přikrášlené vizi dívčího života (shōjo bunka) a „lolita“ se tak stala synonymem pro „roztomilou“ adolescentní dívku, a to bez jakýchkoli sexuálních konotací.[64]

Název stylu v Japonsku popisuje roztomilost a eleganci spíše než sexuální přitažlivost.[65][66] Mnoho lolit si není vědomo asociace s Nobokovovou knihou a mnohé nad tímto zjištěním vyjádřily znechucení.[67]

Další z častých mylných domněnek je, že lolita je druhem cosplaye.[68] Ačkoli obojí má své kořeny v Japonsku, jedná se o dvě zcela odlišné, na sobě nezávislé instance.[69] Lolita je styl oblékání, zatímco cosplay je nápodoba fiktivní postavy. Není nicméně vyloučeno, že se mohou překrývat.[70] Některé lolity vnímají označení jejich šatů za kostým jako urážku.[71][72]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Hardy Bernal 2011, s. 20
  2. ↑ Monden 2008
  3. ↑ a b Robinson 2014, s. 9
  4. ↑ Gatlin 2014, s. 16
  5. ↑ Haijima 2013, s. 32
  6. ↑ Coombes 2016, s. 36
  7. ↑ Monden 2008, s. 29
  8. ↑ YOUNKER, Terasa. Lolita: dreaming, despairing,defying. New York University. S. 97. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 November 2020. 
  9. ↑ Berry 2017, s. 9
  10. ↑ a b c d e f KAWAMURA, Yuniya. Fashioning Japanese Subcultures. [s.l.]: [s.n.], 2012. ISBN 9781474235327. DOI 10.2752/9781474235327/KAWAMURA0008. Kapitola Harajuku: The Youth in Silent Rebellion. 
  11. ↑ Haijima 2013, s. 33
  12. ↑ Staite 2012, s. 75
  13. ↑ Robinson 2014, s. 53
  14. ↑ a b Monden 2008, s. 30
  15. ↑ The Outrageous Street-Style Tribes of Harajuku [online]. BBC [cit. 2018-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 June 2018. 
  16. ↑ a b Japan's wild, creative Harajuku street style is dead. Long live Uniqlo. Quartz. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 August 2017. 
  17. ↑ What the Hell has Happened to Tokyo's Fashion Subcultures?. Dazed. 2015-12-04. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 June 2018. 
  18. ↑ a b Valdimarsdótti 2015, s. 21
  19. ↑ Hardy Bernal 2011, s. 23
  20. ↑ a b Robinson 2014, s. 39
  21. ↑ a b Šablona:Cite thesis
  22. ↑ Gatlin 2014, s. 79
  23. ↑ Coombes 2016, s. 28
  24. ↑ KOMA, K. Kawaii as Represented in Scientific Research: The Possibilities of Kawaii Cultural Studies. Hemispheres, Studies on Cultures and Societies. 2013, s. 103–117. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 August 2017. 
  25. ↑ Christopherson 2014, s. 5
  26. ↑ Coombes 2016, s. 29
  27. ↑ Valdimarsdótti 2015, s. 29
  28. ↑ Onohara 2011, s. 35
  29. ↑ Hardy Bernal 2011, s. 119–121
  30. ↑ Valdimarsdótti 2015, s. 13
  31. ↑ Hardy Bernal 2011, s. 119
  32. ↑ Christopherson 2014, s. 24
  33. ↑ Coombes 2016, s. 35
  34. ↑ a b c d e Šablona:Cite thesis
  35. ↑ About Metamorphose [online]. Metamorphose [cit. 2021-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 23 September 2004. 
  36. ↑ Hardy Bernal 2011, s. 168
  37. ↑ Gatlin 2014, s. 37, 61
  38. ↑ KAWAMURA, Yuniya. Japanese Teens as Producers of Street Fashion. Current Sociology. 2006, s. 784–801. DOI 10.1177/0011392106066816. S2CID 144670266. 
  39. ↑ KAWAMURA, Yuniya. Fashioning Japanese Subcultures. [s.l.]: [s.n.], 2012. ISBN 9781474235327. DOI 10.2752/9781474235327/KAWAMURA0006a. Kapitola Geographically and Stylistically Defined Japanese Subcultures. 
  40. ↑ GAGNÉ, Isaac. Urban Princesses: Performance and "Women's Language" in Japan's Gothic/Lolita Subculture. Journal of Linguistic Anthropology. 2008, s. 130–150. DOI 10.1111/j.1548-1395.2008.00006.x. 
  41. ↑ Tokyo Day 7 Part 3 — Gothic Lolita, Marui One, Marui Young Shinjuku [online]. [cit. 2017-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 October 2016. 
  42. ↑ Pretty in Pink [online]. The Bold Italic Editors, 2010-04-08 [cit. 2017-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 August 2017. 
  43. ↑ Onohara 2011, s. 33
  44. ↑ Interview: Jenna Winterberg and Michelle Nguyen - Page 1, Aoki, Deb. [online]. Manga About [cit. 2018-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 March 2008. 
  45. ↑ Gothic & Lolita Bible in English [online]. Japanese Streets [cit. 2017-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 August 2017. 
  46. ↑ Baby, the Stars Shine Bright and Tokyo Rebel to open retail locations in New York [online]. Arama! Japan, July 2014 [cit. 2017-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 August 2017. 
  47. ↑ a b Fashion Magazine KERA to End Print Publication [online]. Arama! Japan, 2017-03-30 [cit. 2017-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 August 2017. 
  48. ↑ What the Closure of FRUiTS Magazine Means for Japanese Street Style. Vice. 2017-02-06. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 June 2018. 
  49. ↑ Coombes 2016, s. 33, 37
  50. ↑ Hardy Bernal 2011, s. 199
  51. ↑ Younker 2011, s. 106
  52. ↑ Coombes 2016, s. 7
  53. ↑ MONDEN, Masafumi. Being Alice in Japan: Performing a cute, 'girlish' revolt. Japan Forum. 2014, s. 265–285. DOI 10.1080/09555803.2014.900511. S2CID 143270185. 
  54. ↑ a b Hinton 2013, s. 1589
  55. ↑ Coombes 2016, s. 45
  56. ↑ Younker 2011, s. 103
  57. ↑ KANG, Z. Young; CASSIDY, T. Diane. Lolita Fashion: A transglobal subculture. Fashion, Style & Popular Culture. 2015, s. 371–384. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 August 2016. DOI 10.1386/fspc.2.3.371_1. 
  58. ↑ Christopherson 2014, s. 23
  59. ↑ Hinton 2013, s. 1584
  60. ↑ Robinson 2014, s. 28
  61. ↑ Gatlin 2014, s. 67
  62. ↑ Hinton 2013, s. 1585
  63. ↑ Robinson 2014, s. 30
  64. ↑ ZANK, Dinah. Comics as a Nexus of Cultures: Essays on the Interplay of Media, Disciplines and International Perspectives. Redakce Berninger M.. Jefferson, NC: McFarland & Company, 2010. ISBN 978-0-7864-3987-4. Kapitola Kawaii vs. rorikon: The reinvention of the term Lolita in modern Japanese manga, s. 211–222. 
  65. ↑ Peirson-Smith 2015, s. 10
  66. ↑ TIDWELL, Christy. Street and Youth Fashion in Japan. [s.l.]: [s.n.], 2010. ISBN 9781847888556. DOI 10.2752/BEWDF/EDch6063. 
  67. ↑ CARRIGER, Michelle Liu. "Maiden's Armor": Global Gothic Lolita Fashion Communities and Technologies of Girly Counteridentity. Theatre Survey. 2019, s. 122–146. DOI 10.1017/S0040557418000522. S2CID 166076744. 
  68. ↑ HARDY BERNAL, Kathryn. Performing Lolita: The Japanese Gothic and Lolita Subculture and Constructing Identity through Virtual Space. Journal of Asia-Pacific Pop Culture. 2016, s. 79–102. DOI 10.5325/jasiapacipopcult.1.1.0079. JSTOR 10.5325/jasiapacipopcult.1.1.0079. S2CID 194483476. 
  69. ↑ Staite 2012, s. 2
  70. ↑ De opkomst van de mangacultuur in België. Een subcultuuronderzoek., Lora-Elly Vannieuwenhuysen, p. 48, KU Leuven, 2014-2015.
  71. ↑ KAWAMURA, Yuniya. Fashioning Japanese Subcultures. [s.l.]: [s.n.], 2012. ISBN 9781474235327. DOI 10.2752/9781474235327/KAWAMURA0008. Kapitola Harajuku: The Youth in Silent Rebellion. 
  72. ↑ Gatlin 2014, s. 30

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lolita_(móda)&oldid=24315431“