Li Žu-sung
| Lu Žu-sung | |
|---|---|
| Posmrtné jméno | Čung-lie |
| Pseudonym | Jang-čcheng |
| Jiná jména | Li C’-mao |
| Narození | 1549 Tchie-ling, Liao-ning |
| Úmrtí | 1598 |
| Vojenská kariéra | |
| Války | povstání v Ning-sia, Imdžinská válka |
|
| |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Povolání | voják |
| Otec | Li Čcheng-liang |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Li Žu-sung (čínsky pchin-jinem Lǐ Rúsòng, znaky 李如松; 1549–1598) byl generál působící v čínské říši Ming za vlády císaře Wan-liho. Pocházel z Liao-tungu, kde jeho otec Li Čcheng-liang sloužil jako vojenský velitel. Roku 1592 se podílel na potlačení povstání v Ning-sia na severozápadní hranici, vzápětí byl přeložen do Koreje napadené Japonci jako velící generál mingské expediční armády. V obou taženích uspěl. Padl v boji v Mongoly.
Jméno
[editovat | editovat zdroj]Li Žu-sung používal zdvořilostní jméno C’-mao (čínsky pchin-jinem Zǐmào, znaky 子茂) a přezdívku Jang-čcheng (čínsky pchin-jinem Yǎngchéng, znaky 仰城), později Nan-tchang (čínsky pchin-jinem Mèngzhū, znaky zjednodušené 孟诸, tradiční 孟諸). Za mimořádné zásluhy o stát obdržel posmrtné jméno Čung-lie (čínsky pchin-jinem Zhōngliè, znaky 忠烈).
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí a raná kariéra
[editovat | editovat zdroj]Li Žu-sung se narodil v Tchie-lingu na poloostrově Liao-tung jako nejstarší syn Li Čcheng-lianga, generála velícího tamním vojskům. Rod Li byli dědiční důstojníci, vzdáleně korejského původu. Měli v Liao-tungu velký vliv a popularitu mezi vojáky, kromě Li Čcheng-lianga a Li Žu-sunga byli schopnými generály i Žu-sungovi mladší bratři Li Žu-po a Li Žu-čen a v armádě sloužili i další Čcheng-liangovi synové Li Žu-čang a Li Žu-mej a bratranec Li Žu-wu.[1]
Li Žu-sung zahájil vojenskou kariéru místem pomocníka regionálního velitele (都指挥同知, tu č’-chuej-tchung-č’, hodnost 3a), které jako dědičné získal jeho otec; záhy se vyznamenal a povýšil na pomocníka hlavního vojenského komisaře (都督佥事, tu-tu čchien-š’) a zástupce velitele dělostřeleckého výcvikového táboru (神機營副將, Šen-ťi jing fu-ťiang)u Pekingu.[2] Roku 1583 byl přeložen na místo regionálního velitele (总兵官, cung-ping kuan) Šan-si. Poté se vrátil do Pekingu jako náčelník městských policejních sil (提督京城巡捕, tchi-tu Ťing-čcheng sün-pu). Roku 1587 přešel na místo regionálního velitele v Süan-fu, ale kvůli vlně obvinění ze špatného řízení vojsk a nerespektování pravomocí civilní správy byl pokutován a přeložen na místo zástupce velitele v Šen-si. Obvykle ho (i ostatní členy rodiny Li) před podobnými žalobami chránila podpora císaře a spřátelených vysokých úředníků, tentokrát však ani to nestačilo.[2]
Povstání v Ning-sia
[editovat | editovat zdroj]Postupu v kariéře se domohl až roku 1592.[2] Na jaře 1592 totiž vypuklo na severozápadě říše Ming, v Ning-sia, povstání pohraničních vojsk. Povstání v Ning-sia se nedařilo zlikvidovat, císař Wan-li proto jmenoval novým velitelem protipovstalecké armády Li Čcheng-lianga. Ten však odmítl s odkazem na svůj vysoký věk a nutnost zůstat v Liao-tungu. Náhradou místo velitele vojsk v Ning-sia a Šen-si obdržel Li Žu-sung. Jeho pomocníkem s titulem inspektora kontrolního úřadu pro Ning-sia byl jmenován Mej Kuo-čen, kontrolní úředník s vojenským zázemím.[3] K Ning-sia se Li Žu-sung a Mej Kuo-čen dostali koncem července a začátkem srpna zahájili útoky na město, ve dne i noci.[3] Mezitím Japonci útočili v Koreji a císař tlačil na co nejrychlejší porážku povstání. Koncem srpna císař schválil plán ministra vojenství Š’ Singa na vybudování valů okolo města a napuštění jejich vnitřku (včetně města) vodou z 15 km vzdálených jezer a řek.[4]
Ning-sia k 23. srpnu obkroužila přehrada dlouhá téměř 5,3 km. Pokus rebelů o navázání spojení s Mongoly selhal, když mingské hlídky zachytily a popravily povstalecké posly. Rebelům se přesto podařilo získat ke spojenectví mongolského náčelníka Bušugtua, Li Žu-sung však proti němu vyslal generály Ma Kueje a Tung I-jüana a nechal obsadit průsmyky východně od města. Mongolové pak byli odraženi. Dne 6. září bylo ve městě už téměř tři metry vody a pokusy rebelů o výpady v následujících dnech selhaly.[5] Dne 25. září bylo severně od města zablokováno 18 tisíc Mongolů v čele s Dzorightuem. Li Žu-sung a Ma Kuej vedli protiútok a Mongoly zahnali. Dne 12. října voda rozvalila severní bránu a minští vojáci překonali jižní hradby. Město bylo dobyto 20. října 1592.[6] Li Žu-sung byl poté vyznamenán a jmenován nejvyšším velitelem vojsk v Koreji.
Válka v Koreji
[editovat | editovat zdroj]Jako velitel vojsk poslaných do Koreje vedl sbor o 36 tisících mužů.[7] Přitom podléhal Sung Jing-čchangovi, jmenovanému náměstkem ministra vojenství pověřeném řešením otázek spojených s japonským vpádem. Do Koreje Li Žu-sungovo vojsko vstoupilo koncem ledna 1593, začátkem února, společně s posilovými korejskými oddíly, dorazilo k Pchjongjangu a během dvou dnů jej dobylo.[8] Poté Li Žu-sung vyslal předvoj osmi tisíc vojáků pod velením Li Žu-poa, Čang Š’-ťüeho a Jang Jüana osvobodit Kesong, následně se pod korejskou vládu vrátily provincie Hwanghe, Kjonggi a Kangwon.[9] Přes varování podřízených, poukazujících na špatné zásobování a relativní nepočetnost mingské armády, Li Žu-sung rozhodl o pokračování agresivního postupu na Soul, ale koncem února mingská armáda utrpěla porážku v bitvě u Pjokče.[10] Poté se hlavní mingské síly zastavily v Pchjongjangu a předvoj v Kesongu. Japonci se i přes vítězství v bitvě cítili v Soulu nejistě a polovině května se z něj stáhli na jih, následováni mingsko-korejskou armádou.[11] Japonci se poté opevnili na jihovýchodním pobřeží Koreje v Pusanu a okolí.
Číňané reagovali v září 1593 stažením většiny vojska do Liao-tungu v čele s Li Žu-sungem, v Koreji zůstalo pouze 16 tisíc mingských vojáků[12] pod velením nového vrchního velitele Ku Jang-čchiena.[13] Li Žu-sung byl za korejskou kampaň vyznamenán titulem „velký ochránce následníka trůnu“ a zvýšením příjmu.
Smrt
[editovat | editovat zdroj]Po několika letech byl opět povolán do služby, když byl velitel vojsk v Liao-tungu, generál Tung I-jüan, odvolán z funkce. Li Žu-sung, jako vždy agresivní, během protiútoku proti tümedským Mongolům v čele malého předvoje vnikl hluboko na nepřátelské území, ale dostal se do obklíčení a v dubnu 1598 padl v boji.[2] Císař Wan-li mu v uznání jeho zásluh udělil posmrtné tituly mladší ochránce následníka trůnu a hrabě z Ning-jüan a dal mu posmrtné jméno Čung-lie,[2] volně „Neochvějně věrný“.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SWOPE, Kenneth M. A Dragon's Head and a Serpent's Tail: Ming China and the First Great East Asian War, 1592-1598. Norman, Oklahoma: University of Oklahoma Press, 2009. 432 s. (Campaigns and Commanders Series). ISBN 978-0-8061-4056-8. S. 29. (anglicky)
- ↑ a b c d e SWOPE, Kenneth M. A Few Good Men: The Li Family and China's Northern Frontier in the Late Ming. Ming Studies. Jaro 2004, čís. 49, s. 34–81. (anglicky)
- ↑ a b Swope (2009), s. 30.
- ↑ Swope (2009), s. 31.
- ↑ Swope (2009), s. 32.
- ↑ HUANG, Ray. The Lung-ch'ing and Wan-li reigns, 1567—1620. In: TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W. The Cambridge History of China. Volume 8, The Ming Dynasty 1368-1644, Part 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [dále jen Huang]. ISBN 0521243335. S. 511–584, na s. 566–567. (anglicky)
- ↑ Swope (2009), s. 150.
- ↑ Swope (2009), s. 154–158.
- ↑ Swope (2009), s. 159.
- ↑ Swope (2009), s. 160–161.
- ↑ Swope (2009), s. 170–172.
- ↑ Swope (2009), s. 177–178.
- ↑ Swope (2009), s. 197.