Kostel svatého Pavla a Ludvíka

Kostel svatého Pavla a Ludvíka
	Průčelí kostela
Místo
Stát	Francie
Region	Île-de-France
Department	Paříž
Obec	Paříž
Souřadnice	48°51′16,82″ s. š., 2°21′41,61″ v. d.
Základní informace
Církev	Římskokatolická církev
Diecéze	Arcidiecéze pařížská
Status	farní kostel
Současný majitel	Pařížská radnice
Zasvěcení	Pavel z Tarsu
Architektonický popis
Stavební sloh	klasicismus
Výstavba	1627-1641
Další informace
Adresa	99, rue Saint-Antoine, 75004 Paris
Ulice	Rue Saint-Antoine
Oficiální web	http://www.saintpaulsaintlouis.com/
Kód památky	PA00086260
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Pavla a Ludvíka (fr. Église Saint-Paul-Saint-Louis) je katolický farní kostel ve 4. obvodu v Paříži, v ulici Rue Saint-Antoine. Kostel je zasvěcen světcům Pavlovi z Tarsu a svatému Ludvíkovi.

Historie

První svatyně věnovaná svatému Pavlovi Thébskému v těchto místech byla kaple Saint-Paul-des-Champs (sv. Pavel v Polích) postavená asi 632-642 uprostřed obdělávaných polí v úrovni současného domu č. 30-32 na rohu ulic Rue Saint-Paul a Rue Neuve-Saint-Pierre. Byla to hřbitovní kaple kláštera sv. Eligia založeného pro jeptišky v prostoru dnešního Justičního paláce svatým Eligiem a Dagobertem I. Kaple byla později přeměna na kostel zasvěcený Pavlovi z Tarsu, který se stal v roce 1125 farním kostelem. Ten byl v 15. století přestavěn, poté byl prodán a v roce 1796 zbořen, později zde byla postavena ulice Rue Neuve-Saint-Pierre.

Základní kámen současného kostela položil král Ludvík XIII. v roce 1627. Kostel byl určen pro Profesní dům jezuitů v sousedství. Jeho první název byl kostel Saint-Louis de la maison professe des Jésuites.

První mši slavil kardinál Richelieu dne 9. května 1641. V kostele kázal i Jacques-Bénigne Bossuet. V letech 1688-1698 zde byl hudebním mistrem Marc-Antoine Charpentier, působili zde i André Campra a Louis Marchand.

Když Pařížský parlament v roce 1762 vyhnal jezuity z Francie, daroval kostel kanovníkům kláštera Sainte-Catherine-du-Val-des-Écoliers.

Dne 2. září 1792 bylo v kostele zabito pět kněží během tzv. zářijových masakrů. Během Velké francouzské revoluce sloužil kostel jako chrám Rozumu. Katolické bohoslužby zde byly obnoveny v roce 1802. Kostel byl vedle svatého Ludvíka zasvěcen i svatému Pavlovi na památku zničeného kostela Saint-Paul-des-Champs a pokračoval ve funkci farního kostela.

V kostele byla pokřtěná v roce 1626 Marie de Sévigné. Dne 15. února 1843 zde měla svatbu dcera Victora Huga Léopoldine.

Architektura

Z rozhodnutí Ludvíka XIII. navrhli jezuitští architekti Étienne Martellange (1569–1641) a François Derand (1590–1644) novostavbu s využitím středověkého zdiva. Kostel je trojlodní jezuitská bazilika, inspirovaná římskými stavbami se zachováním francouzských tradic. Zřetelná je podobnost s kostelem Gesù v Římě. Liší se jen proporce, pařížský kostel je širší a delší. Půdorys je trojlodím tvořeným širokou hlavní lodí zaklenutou plackami a postranními loděmi s navzájem průchozími kaplemi a emporami nad nimi, s kupolí nad křížením, přesně jako má římský Il Gesù. Poněkud upravené formy latinského kříže francouzských kostelů se projevují protaženým transeptem. Ten je v tomto případě jen mírně vystouplý jako malé apsidy. Vysoká okna umožňující vstup bohatého světla a kupole nad transeptem také připomínají italskou architekturu. Naopak výškové proporce (kupole je vysoká 55 metrů) více ukazuje na tradici francouzské gotického umění.

Exteriér

Fasáda je trojetážová a trojosá, členěná dvojicemi sloupů, má typický rozvrh raně barokního římského chrámu Vignolova typu. Její převýšení a klasicizující způsob výzdoby je typicky pařížský, ale může připomenout také architekturu v Nizozemsku. Hlavním inspiračním zdrojem mohla být fasáda kostela svatého Gervásia a Protásia, kterou postavil v roce 1618 Salomon de Brosse. Má shodné tříetážové průčelí flankované korintskými sloupy.

Interiér

Renesanční sousoší Piety vytvořil Germain Pilon(1586), sochař královských náhrobků
Oltářní obraz Kristus v zahradě Getsemanské namaloval Eugène Delacroix
Reliéf Kristus se dvěma poutníky v Emauzích
Varhanní skříň velkých varhan z roku 1867 je chráněná jako historická památka.
Pamětní tabulka připomíná masakr zavraždění pěti zdejších kněží 2. - 9. září 1792 za Velké francouzské revoluce
Na druhém pilíři mezilodní arkády po pravé straně hlavní lodi je kuriózní, téměř setřený nápis République française ou la mort (Francouzská republika nebo smrt), z období Pařížské komuny.

V sakristii visí Obraz Ukřižování Krista od Philippa de Champaigne, přenesený ze zbořené vězeňské kaple v Bastille
V jezuitské kryptě jsou pohřbeni členové řádu i jeho příznivci