Karl Macchio
Karl baron Macchio | |
---|---|
První sekční šéf rakousko-uherského ministerstva zahraničí | |
Ve funkci: 1912 – 1917 | |
Předchůdce | Ladislaus Müller |
Nástupce | Ladislaus Müller |
Rakousko-uherský vyslanec v Řecku | |
Ve funkci: 1903 – 1908 | |
Předchůdce | István Burián |
Nástupce | Karl von Braun |
Rakousko-uherský vyslanec v Černé Hoře | |
Ve funkci: 1899 – 1903 | |
Předchůdce | Eugen von Kuczyński |
Nástupce | Otto Kuhn von Kuhnenfeld |
Narození | 23. února 1859 nebo 1859 Sibiu |
Úmrtí | 1. dubna 1945 nebo 1945 (ve věku 85–86 let) Vídeň |
Titul | svobodný pán |
Profese | diplomat a novinář |
Commons | Karl von Macchio |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karl svobodný pán Macchio (Eberhard Karl Franz Wenzel Florian Angelo Maria Hubert Freiherr von Macchio) (23. února 1859, Sibiu, Rakousko-Uhersko – 1. dubna 1945, Vídeň, Rakousko) byl rakousko-uherský diplomat s italským původem. Od roku 1881 působil v diplomatických službách, později byl rakousko-uherským vyslancem v Černé Hoře a v Řecku.[1][2] V závěru své kariéry byl za první světové války prvním sekčním šéfem na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze staré rodiny z Lombardie, která v 18. století přesídlila do Vídně, jeho otcem byl c.k. polní podmaršál Florian Macchio (1802–1895), povýšený v roce 1861 do stavu svobodných pánů.[3][4] Karl studoval práva a v roce 1879 vstoupil do státních služeb, pracoval jako úředník u místodržitelství ve Štýrském Hradci. Absolvoval jednoroční službu v c. k. armádě, kterou opustil v hodnosti nadporučíka, později již jako vysoce postavený diplomat byl v roce 1906 povýšen do hodnosti rytmistra v záloze u c. k. zeměbrany.[5] v roce 1881 přešel na ministerstvo zahraničí. Jako atašé vystřídal v rychlém sledu Berlín, Stuttgart a Istanbul, poté byl vyslaneckým tajemníkem v Bukurešti, Římě a Petrohradu, na delší dobu zakotvil v Istanbulu, kde nakonec zastával funkci legačního rady I. kategorie.[6] V letech 1899–1903 byl vyslancem v Černé Hoře[7][8] a v letech 1903–1908 v Řecku,[9] mezitím se v roce 1907 jako rakousko-uherský delegát zúčastnil mírové konference v Haagu. V listopadu 1908 byl z Athén povolán na ministerstvo zahraničí, kde působil jako sekční šéf.[10][11] V letech 1912–1917 byl I. sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí.[12][13] Od srpna 1914 do května 1915 souběžně vedl diplomatického zastoupení v Římě po dobu nepřítomnosti Kajetana Méreye a pro tuto příležitost mu byl udělen dočasný titul velvyslance. Po nástupu ministra zahraničí Otakara Černína byl v lednu 1917 z diplomatických služeb propuštěn. Po první světové válce spolupracoval jako novinář s rakouským deníkem Neue Freie Presse, kde se věnoval zahraniční politice.
V roce 1890 se oženil s baronkou Berthou Czekeliusovou von Rosenfeld (1868–1944), z manželství se narodil syn Franz Karl (1896–1916), který padl za první světové války. V meziválečném období žili manželé ve Vídni v ulici Schönburgstraße 19.[14]
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Od nobilitace svého otce užíval od roku 1861 titul svobodného pána. Jako sekční šéf na ministerstvu zahraničí obdržel v roce 1908 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[15] Během diplomatických služeb získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Byl také čestným členem Rakouského archeologického institutu a držitelem nizozemské medaile pro účastníky haagské konference v roce 1907.[16][17]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]- velkokříž Leopoldova řádu (1917)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- Řád železné koruny I. třídy (1907)
- velkokříž Řádu Františka Josefa (1902)
- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- rytířský kříž Leopoldova řádu (1896)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]- velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
- Řád sv. Stanislava II. třídy (Ruské impérium)
- Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
- Řád červené orlice I. třídy (Německo)
- Řád pruské koruny I. třídy (Německo)
- velkokříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (Itálie)
- Řád sv. Alexandra I. třídy (Bulharsko)
- Řád knížete Danila I. I. třídy (Černá Hora)
- důstojník Řádu rumunské koruny (Rumunsko)
- důstojník Řádu dubové koruny (Lucembursko)
- Řád sv. Michaela (Bavorsko)
- velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
- Řád Takova I. třídy (Srbsko)
- Řád zähringenského lva (Bádensko)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 397 dostupné online
- ↑ Přehled diplomatických zastoupení Rakouska a Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné onlinedostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1865; Gotha, 1865; s. 604–605 dostupné online
- ↑ Rodina Floriana Macchia na webu geni.com dostupné online
- ↑ Schematismus der K. K. Landwehr und der K. K. Gendarmerie 1914; Vídeň, 1914; s. 327 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1898; Vídeň, 1898; s. 39 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1901; Vídeň, 1901; s. 39 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 239 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1904; Vídeň, 1904; s. 42 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1910; Vídeň, 1910; s. 38 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 271 dostupné online
- ↑ Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1914; Vídeň, 1914; s. 38 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1913; Vídeň, 1913; s. 277 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1931; Gotha, 1931; s. 299 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 245 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Macchia in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1916; Vídeň, 1916; s. 39 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Macchia in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1915; Vídeň, 1915; s. 289 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CLARK, Christopher: Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce (The Sleepwalkers. How Europe Went to War in 1914); Londýn, 2012 (Praha, 2014; český překlad Zdeněk Hron) 669 s. ISBN 978-80-906242-7-6
- KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
- SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Karl Macchio in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online
- Diplomaté Rakouska-Uherska
- Rakouští šlechtici
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Tajní radové
- Rakouští novináři
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Řádu Františka Josefa
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu Spasitele
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu Medžidie
- Nositelé Řádu rumunské koruny
- Nositelé Řádu dubové koruny
- Nositelé Řádu knížete Danila I.
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Nositelé Řádu Takova
- Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara
- Nositelé Řádu svatého Alexandra
- Nositelé Řádu zähringenského lva
- Narození 23. února
- Narození v roce 1859
- Narození v Sibiu
- Úmrtí 1. dubna
- Úmrtí v roce 1945
- Úmrtí ve Vídni