Karl Macchio

Karl baron Macchio
První sekční šéf rakousko-uherského ministerstva zahraničí
Ve funkci: 1912 – 1917
Předchůdce	Ladislaus Müller
Nástupce	Ladislaus Müller
Rakousko-uherský vyslanec v Řecku
Ve funkci: 1903 – 1908
Předchůdce	István Burián
Nástupce	Karl von Braun
Rakousko-uherský vyslanec v Černé Hoře
Ve funkci: 1899 – 1903
Předchůdce	Eugen von Kuczyński
Nástupce	Otto Kuhn von Kuhnenfeld
Narození	23. února 1859 nebo 1859 Sibiu
Úmrtí	1. dubna 1945 nebo 1945 (ve věku 85–86 let) Vídeň
Titul	svobodný pán
Profese	diplomat a novinář
Commons	Karl von Macchio
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl svobodný pán Macchio (Eberhard Karl Franz Wenzel Florian Angelo Maria Hubert Freiherr von Macchio) (23. února 1859, Sibiu, Rakousko-Uhersko – 1. dubna 1945, Vídeň, Rakousko) byl rakousko-uherský diplomat s italským původem. Od roku 1881 působil v diplomatických službách, později byl rakousko-uherským vyslancem v Černé Hoře a v Řecku. V závěru své kariéry byl za první světové války prvním sekčním šéfem na rakousko-uherském ministerstvu zahraničí.

Životopis

Karl Macchio s manželkou (okolo roku 1900)

Pocházel ze staré rodiny z Lombardie, která v 18. století přesídlila do Vídně, jeho otcem byl c.k. polní podmaršál Florian Macchio (1802–1895), povýšený v roce 1861 do stavu svobodných pánů. Karl studoval práva a v roce 1879 vstoupil do státních služeb, pracoval jako úředník u místodržitelství ve Štýrském Hradci. Absolvoval jednoroční službu v c. k. armádě, kterou opustil v hodnosti nadporučíka, později již jako vysoce postavený diplomat byl v roce 1906 povýšen do hodnosti rytmistra v záloze u c. k. zeměbrany. v roce 1881 přešel na ministerstvo zahraničí. Jako atašé vystřídal v rychlém sledu Berlín, Stuttgart a Istanbul, poté byl vyslaneckým tajemníkem v Bukurešti, Římě a Petrohradu, na delší dobu zakotvil v Istanbulu, kde nakonec zastával funkci legačního rady I. kategorie. V letech 1899–1903 byl vyslancem v Černé Hoře a v letech 1903–1908 v Řecku, mezitím se v roce 1907 jako rakousko-uherský delegát zúčastnil mírové konference v Haagu. V listopadu 1908 byl z Athén povolán na ministerstvo zahraničí, kde působil jako sekční šéf. V letech 1912–1917 byl I. sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí. Od srpna 1914 do května 1915 souběžně vedl diplomatického zastoupení v Římě po dobu nepřítomnosti Kajetana Méreye a pro tuto příležitost mu byl udělen dočasný titul velvyslance. Po nástupu ministra zahraničí Otakara Černína byl v lednu 1917 z diplomatických služeb propuštěn. Po první světové válce spolupracoval jako novinář s rakouským deníkem Neue Freie Presse, kde se věnoval zahraniční politice.

V roce 1890 se oženil s baronkou Berthou Czekeliusovou von Rosenfeld (1868–1944), z manželství se narodil syn Franz Karl (1896–1916), který padl za první světové války. V meziválečném období žili manželé ve Vídni v ulici Schönburgstraße 19.

Tituly a ocenění

Od nobilitace svého otce užíval od roku 1861 titul svobodného pána. Jako sekční šéf na ministerstvu zahraničí obdržel v roce 1908 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Během diplomatických služeb získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí. Byl také čestným členem Rakouského archeologického institutu a držitelem nizozemské medaile pro účastníky haagské konference v roce 1907.

Rakousko-Uhersko

• velkokříž Leopoldova řádu (1917)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny I. třídy (1907)
• velkokříž Řádu Františka Josefa (1902)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• rytířský kříž Leopoldova řádu (1896)

Zahraničí

• velkokříž Řádu Spasitele (Řecko)
• Řád sv. Stanislava II. třídy (Ruské impérium)
• Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
• Řád červené orlice I. třídy (Německo)
• Řád pruské koruny I. třídy (Německo)
• velkokříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (Itálie)
• Řád sv. Alexandra I. třídy (Bulharsko)
• Řád knížete Danila I. I. třídy (Černá Hora)
• důstojník Řádu rumunské koruny (Rumunsko)
• důstojník Řádu dubové koruny (Lucembursko)
• Řád sv. Michaela (Bavorsko)
• velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko)
• Řád Takova I. třídy (Srbsko)
• Řád zähringenského lva (Bádensko)

Odkazy

Literatura

• CLARK, Christopher: Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce (The Sleepwalkers. How Europe Went to War in 1914); Londýn, 2012 (Praha, 2014; český překlad Zdeněk Hron) 669 s. ISBN 978-80-906242-7-6
• KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
• SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9

Externí odkazy

• Karl Macchio in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online

Autoritní data	GND: 1050485556 ISNI: 0000 0003 6762 6174 NTA: 125411421 SUDOC: 16672954X VIAF: 231897157 WorldCat Entities: E39PCjK3w4d3HbG33VT7xVKgYX