Přeskočit na obsah

Karl Carstens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karl Carstens
5. prezident Spolkové republiky Německo
Ve funkci:
1. července 1979 – 30. června 1984
PředchůdceWalter Scheel
NástupceRichard von Weizsäcker
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodně socialistická německá dělnická strana (od 1937)
Křesťanskodemokratická unie (od 1955)
Narození14. prosince 1914
Brémy, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Úmrtí30. května 1992 (ve věku 77 let)
Meckenheim, NěmeckoNěmecko Německo
Místo pohřbeníRiensberger Friedhof
ChoťVeronica Carstens
Alma materYaleova právnická fakulta
Mnichovská univerzita
Kolínská univerzita
Profesepolitik, diplomat, právník a asistent soudce
NáboženstvíEvangelická církev v Německu
Oceněnívelkodůstojník Řádu zásluh o Italskou republiku (1959)
Grand Officer of the Military Order of Christ (1960)
velká čestná dekorace ve stříbře na stuze Čestného odznaku za zásluhy o Rakouskou republiku (1962)
čestný občan Berlína (1964)
honorary citizen of Bonn (1964)
… více na Wikidatech
PodpisKarl Carstens, podpis
CommonsKarl Carstens
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Carl Carstens v roce 1973

Karl Carstens (14. prosince 1914, Brémy – 30. května 1992, Meckenheim) byl německý politik za CDU, mezi léty 1976 až 1979 předseda Spolkového sněmu a 1979 až 1984 prezident Spolkové republiky Německo.

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v brémské městské části Schwachhausen jako syn školního rady na obchodní škole. Po složení maturitní zkoušky v roce 1933 na Altes Gymnasium v Brémách, studoval právní vědu a politologii ve Frankfurtu nad Mohanem, Dijonu, Mnichově, Královci a Hamburku, které ukončil v letech 1936 a 1939 státnimi zkouškami. V roce 1938 získal titul doktora právní vědy (Dr. iur.) a stal se právním čekatelem při brémském krajském soudu.

Mezi léty 1939 a 1945 sloužil u protiletadlového dělostřelectva, naposledy jako poručík. Po druhé světové válce působil jako advokát v Brémách v kanceláři Ahlers & Vogel. Mimo to od června 1945 do roku 1947 pracoval pro starostu a soudního senátora Theodora Spittu a spolupodílel se na vytváření brémské zemské ústavy.[1] V roce 1948 se vydal na postgraduální studia na Yale University v USA, které ukončil o rok později s titulem Master of Laws.

Mezi roky 1949 a 1954 byl právním poradcem brémského senátu a zplnomocněncem Brém u Spolkového sněmu. Od roku 1950 přednášel na kolínské univerzitě, kde se také roku 1952 habilitoval. V roce 1954 začal pracovat v diplomatických službách SRN. Do roku 1955 působil jako stálý zástupce SRN při Radě Evropy ve Štrasburku a poté na ministerstvu zahraničních věcí v Bonnu, kde pracoval jako expert pro evropské otázky ve funkci náměstka spolkového ministra. V roce 1958 převzal vedení oddělení West I Europa. V roce 1960 byl jmenován profesorem státního a lidového práva na kolínské univerzitě.

Od července 1960 byl státním sekretářem na ministerstvu zahraničí (do prosince 1966), poté na ministerstvu obrany (prosinec 1966–1968) a Spolkovém kancléřství (1968–1969). Mezi 1970 až 1972 vedl Výzkumný ústav německé společnosti pro zahraniční politiku (Forschungsinstitut der Deutschen Gesellschaft für Auswärtige Politik) v Bonnu.

V roce 1972 byl zvolen do Spolkového sněmu ze zemské kandidátky Šlesvicka-Holštýnska. Mezi květnem 1973 a říjnem 1976 byl předsedou parlamentní frakce CDU/CSU a vůdce opozice. Po parlamentních volbách v roce 1976 (zvolen ve volebním okrese Ostholstein) byl k 14. prosinci jmenován předsedou Spolkového sněmu. Poslancem byl až do roku 1979, kdy byl navržen jako kandidát a později zvolen pátým spolkovým prezidentem. Kvůli pokročilému stáří (bylo mu 70 let) se vzdal kandidatury na své druhé období v prezidentském křesle a 30. června 1984 opustil svůj úřad.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]
Se svou ženou

V roce 1944 se oženil s Veronikou Priorovou, pozdější odbornou lékařku pro interní medicínu. Manželství zůstalo bezdětné. Manželé v roce 1982 založili Nadaci Karla a Veroniky Carstensových (Karl und Veronica Carstens-Stiftung), jejímž cílem je podpora vědy a výzkumu v oblasti přírodní léčby a homeopatie.

Členství v NSDAP

[editovat | editovat zdroj]

Mezi léty 1940 až 1945 byl Carstens členem NSDAP. Žádost o přijetí do strany z roku 1937 měl podat jako právní čekatel z podnětu prezidenta krajského soudu a pod pohrůžkou profesní újmy. Avšak od roku 1934 byl členem 5/75 Sturmu SA, polovojenské organizace NSDAP. Na základě jeho příslušnosti k NSDAP se komunistické a socialistické organizace, odbory a některé známé osobnosti – jako např. herečka Hanne Hiob – sešly 23. května 1979 na demonstraci.

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Der gutgläubige Erwerb von Pfandrechten an Grundstücksrechten, disertační práce, 1938
  • Grundgedanken der amerikanischen Verfassung und ihre Verwirklichung, habilitační práce, 1952/54
  • Das Recht des Europarates, 1956
  • Politische Führung – Erfahrungen im Dienst der Bundesregierung, 1971
  • Bundestagsreden und Zeitdokumente, Bonn 1977
  • Reden und Interviews, 4 svazky, Bonn 1979–1983
  • Deutsche Gedichte (Hrsg.), 1983
  • Erinnerungen und Erfahrungen, 1993

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Carstens na německé Wikipedii.

  1. ↑ Theodor Spitta: Neuanfang aus Trümmern; Tagebuchaufzeichnungen, Hinweise auf Seite 99, 117, 123, 153, 171, 177, 180, 185, 232, 239, 275, 321, 340, 356, 358, 398, 430, 439, 441, 443, 446, 476, 447, 481, 490, 493, 496, 512
  2. ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-28]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-28]. Dostupné online. 
  4. ↑ 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, S. 133 Dostupné online
  5. ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, S. 486 Dostupné online
  7. ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ BOE.es - Documento BOE-A-1981-27457. www.boe.es [online]. [cit. 2019-09-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ 10542/AB XXIV. GP - Anfragebeantwortung, S. 654 Dostupné online
  10. ↑ แจ้งความสำนักนายกรัฐมนตรี เรื่อง พระราชทานเครื่องราชอิสริยาภรณ์ Dostupné online Archivováno 31. 12. 2014 na Wayback Machine. (thajsky)
  11. ↑ Bayerischer Verdienstorden: Startseite. www.bayerischer-verdienstorden.de [online]. [cit. 2019-10-03]. Dostupné online. 
  12. ↑ Order of Jamaica (OJ). Jamaica Information Service [online]. [cit. 2021-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SZATKOWSKI, Tim. Karl Carstens. Eine politische Biographie. Köln-Weimar-Wien: Böhlau-Verlag, 2007. ISBN 978-3-412-20013-8. (německy) 
Prezidenti Německa
Theodor Heuss FDP (1949–1959) • Heinrich Lübke CDU (1959–1969) • Gustav Heinemann SPD (1969–1974) • Walter Scheel FDP (1974–1979) • Karl Carstens CDU (1979–1984) • Richard von Weizsäcker CDU (1984–1994) • Roman Herzog CDU (1994–1999) • Johannes Rau SPD (1999–2004) • Horst Köhler CDU (2004–2010) • Christian Wulff CDU (2010–2012) • Joachim Gauck nestraník (2012–2017) • Frank-Walter Steinmeier SPD (od 2017)
Prezidentská standarta
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karl_Carstens&oldid=22887638“