Přeskočit na obsah

Josef Jan Svátek

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr., PhDr. Josef Jan Svátek
kresba Národní listy 1924
kresba Národní listy 1924
Rodné jménoJosef Karel Svátek
Narození23. května 1870
Praha
Úmrtí1. září 1948 (ve věku 78 let)
Praha
Místo pohřbeníMěstský hřbitov v Ústí nad Orlicí
PseudonymK. Novotný
Povoláníprávník
Národnostčeská
Alma materKarlo-Ferdinandova univerzita
Manžel(ka)Marie Svátková-Dušková
RodičeAdolf Svátek, Rosalie Svátková-Hrubá
PříbuzníJosef Svátek strýc
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Jan Svátek (23. května 1870 Praha[1] – 1. září 1948 Praha) byl český právník, spisovatel a překladatel.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině novináře Adolfa Svátka a Rosalie Svátkové-Hrubé. Měl šest sourozenců: Teresii (1872–1872), Antonii (1874–1875), Marii (1875), Antona (1877–1879), Antonii (1881–1890) a Eleonoru Šikovou (1886). Jeho strýc byl spisovatel Josef Svátek (1835).[2]

Po ukončení pražského gymnázia vystudoval Josef Jan Svátek v Praze Právnickou fakultu na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě[3] a Filozofickou fakultu na české Karlo-Ferdinandově univerzitě.[4]

Pracoval jako ministerský rada,[5] vrchní redaktor Pražských úředních novin, šéf tiskového oddělení Škodových závodů.[6] Byl znám též jako novinář, prozaik, cestopisec, odborník v oboru mezinárodního a volebního práva, překladatel z francouzštiny a angličtiny. Používal mj. pseudonym Josef Janský. Byl ženat, manželka Marie Svátková-Dušková (1890).[7][8]

Byl členem Officier de l'Académie française. V Praze IV bydlel na adrese Kounicova 225.[6]

Úplatková aféra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1924 obžalovala vojenská prokuratura řadu osob, které byly zapleteny do statisícové úplatkové aféry ve věci dodávek leteckého benzinu pro Ministerstvo národní obrany. Mezi obžalovanými byl i Josef Svátek a jeho manželka Marie.[7] 25. června 1925 byl Svátek pro zločin odsouzen na 13 měsíců do těžkého žaláře, ztratil hodnosti doktora práv a doktora filozofie a bylo mu odejmuto právo jejich znovunabytí bez svolení prezidenta republiky.[4]

Hrobka rodiny Svátkovy na Městském hřbitově v Ústí nad Orlicí

Zemřel roku 1948 a byl pohřben v rodinné hrobce na Městském hřbitově v Ústí nad Orlicí.[9]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Próza

[editovat | editovat zdroj]
  • Kytice paprsků – Praha: Jaroslav Bursík a František Kohout, 1897
  • Marla: romance z doby empiru – Praha: Bursík a Kohout, 1900
  • Cestou na Špicberky: causerie z letní toulky – Praha: vlastním nákladem, 1904
  • Za ocean: causerie – Praha: Místodržitelská knihtiskárna (MK), 1904
  • V zemi faraonů – Praha: František Řivnáč, 1907
  • Napříč Italií – Praha: v. n., 1908
  • Helladou o své letní toulce po starém a novém Řecku – Praha: F. Řivnáč
  • Kočka a jiné povídky – Praha: J. R. Vilímek, 1908
  • V zemi půlměsíce: cestovní causerie – Praha: 1909
  • Ze severní Afriky: Malta, Tunis, Alžír, Oran, Tanger – Praha: F. Řivnáč, 1910
  • Hagar našich dnů: romantická novella – Praha: Josef Richard Vilímek, 1911
  • V zemi Sv. Kříže – Praha: v. n., 1911
  • Atlantis a Ultima Thul: Kanárské ostrovy – Madeira – Orkneje – Faröry – Island. Praha: s. n., 1912
  • Bulharsko a Drinopol: dojmy ze zájezdu do Bulharska a na jeho válečná jeviště – Praha: F. Řivnáč, 1913
  • Srbsko: dojmy ze zájezdu do Srbska a na jeho válečná jeviště – Praha: F. Řivnáč, 1913
  • Černá hora a Skadar: cestopisné črty – F. Řivnáč, 1914
  • V kriminálu – Praha: Středočeská knihtiskárna, 1926

Studie

[editovat | editovat zdroj]
  • Uvedení do práva mezinárodního – Praha: Řivnáč, 1902
  • Státoprávní význam stavovské oposice 1847: [rigorózní práce] –1905
  • Do nových proudů!: Vývoj volebního práva u nás a různé jeho soustavy v cizině – Praha: Pražská lidová revue, 1906

Překlady

[editovat | editovat zdroj]
  1. Tajemství Klotildino – Pierre Zaccone
  2. Diane de Turgis – Prosper Merimée
  3. Láska a povinnost – Paul Leicester Ford
  4. Román na poušti – Arthur Conan Doyle
  5. Tajemství moderního Babylonu – A. Lapointe
  6. Nerozluční – Jana Mairetová
  7. Ztracenou stopou – H. Clopton
  8. Sever proti Jihu: román – Jules Verne. Praha: J. R. Vilímek, 1894 — jiné vydání ilustroval Léon Benett
  9. Mladá láska: román z pařížského života – Hektor Malot. Praha: MK, 1897
  10. Poustevnice z Montfleury: román – Paul Saunière. Praha: MK, 1899
  11. Lukianovy hovory prodajných – Pierre Louÿs. Praha: Alois Hynek, 1900
  12. Ascanio: dobrodružství slavného italského mistra Benvenuta Cellini na francouzském dvoře – Alexandre Dumas: Praha: Alois Neubert, 1925
  13. Záhadný lékař: román – A. Dumas. Praha: A. Neubert, 1925
  14. Ona a on: román – George Sandová [pseudonym]. Praha: A. Neubert, 1926
  15. Josef Balsamo: (paměti lékařovy): román – A. Dumas. Praha: A. Neubert, 1931
  16. Ange Pitou: (pád Bastilly): román – A. Dumas. Praha: A. Neubert, 1932
  17. Hraběnka de Charny: román – A. Dumas. Praha: A. Neubert, 1932
  18. Královnin náhrdelník: román – A. Dumas. Praha: A. Neubert, 1932
  19. Rytíř z Maison Rouge: román – A. Dumas. Praha: A. Neubert, 1933
  20. Drama roku devadesátého třetího – A. Dumas. Praha: A. Neubert, 1934
  21. V červáncích Velké revoluce: román – A. Dumas. Praha: A. Neubert, 1934
  22. Žena se sametovou páskou: fantastická povídka – A. Dumas. Praha: A. Neubert, 1934
  23. Družina Jehu: román – A. Dumas. Praha: A. Neubert, 1934
  24. Vlčice z Machecoulu: román – A. Dumas. Praha: A. Neubert, 1940

1–7[5]

Hudebnina

[editovat | editovat zdroj]
  • Ó, milé vy oči – Ferdinand Lachner; píseň na slova J. Svátka pro klavír. Praha: Jan Otto,

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Kniha narozených. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ Shoda jmen. S. 2. Národní listy [online]. 1924-03-12 [cit. 2021-09-20]. S. 2. Dostupné online. 
  3. ↑ Státovědecká státní zkušební komise v Praze při německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze (1899-1901). is.cuni.cz [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity II. (1900–1908). is.cuni.cz [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 127. 
  6. ↑ a b Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 429. 
  7. ↑ a b Benzinová aféra před zemským trestním soudem. S. 1–4. Národní listy [online]. 1924-06-10 [cit. 2021-09-20]. S. 1–4. Dostupné online. 
  8. ↑ Soupis pražského obyvatelstva. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online. 
  9. ↑ Městský hřbitov v Ústí nad Orlicí - PDF Stažení zdarma. docplayer.cz [online]. [cit. 2021-11-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Jan_Svátek&oldid=24444436“