Janez Janša
Janez Janša | |
---|---|
![]() Janez Janša, 2018 | |
6., 8. a 12. předseda vlády Slovinska | |
Ve funkci: 3. prosinec 2004 – 21. listopad 2008 | |
Prezident | Janez Drnovšek Danilo Türk |
Předchůdce | Anton Rop |
Nástupce | Borut Pahor |
Ve funkci: 10. února 2012 – 27. února 2013 | |
Prezident | Danilo Türk Borut Pahor |
Předchůdce | Borut Pahor |
Nástupce | Alenka Bratušeková |
Ve funkci: 13. března 2020 – 31. května 2022 | |
Prezident | Borut Pahor |
Předchůdce | Marjan Šarec |
Nástupce | Robert Golob |
Ministr obrany Slovinska | |
Ve funkci: 16. květen 1990 – 29. březen 1994 | |
Nástupce | Jelko Kacin |
Ve funkci: 7. červen 2000 – 30. listopad 2000 | |
Předchůdce | Franci Demšar |
Nástupce | Anton Grizold |
Stranická příslušnost | |
Členství | Slovinská demokratická strana |
Narození | 17. září 1958 (66 let) Lublaň, ![]() |
Choť | Urška Bačovnik Janša (od 2009) |
Partner(ka) | Silva Predalič |
Profese | politik |
Náboženství | katolicismus |
Ocenění | Řád svobody Slovinské republiky Order of General Maister velkokříž Řádu peruánského slunce |
Webová stránka | Stránky předsedy SDS |
Commons | Janez Janša |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Janez Janša (oficiálně Ivan Janša, * 17. září 1958 Lublaň) je slovinský politik, v letech 2004–2008, 2012–2013 a 2020–2022 předseda vlády Slovinska.[1] Od roku 1995 působí jako předseda Slovinské demokratické strany (SDS).
Životopis
[editovat | editovat zdroj]V 80. letech byl Janša aktivní v komunistické mládežnické organizaci ZSMS (kandidoval i na jejího předsedu), v jejímž časopise Mladina uveřejňoval své kritické články, zejména vůči Jugoslávské lidové armádě. Publikoval také politické materiály, které mu dodal důstojník armády Ivan Borštner a z nichž vyplývalo, že armáda žádala slovinské vedení o zakročení proti opozici a že sama zvažovala intervenci. V důsledku toho byl Janša 31. května 1988 spolu s novináři Davidem Tasičem a Francem Zaverlem zatčen a vojenským soudem odsouzen na 18 měsíců. Trest byl zmírněn a všichni byli nakonec propuštěni předčasně, a to i v důsledku toho, že se na jejich podporu konaly masové demonstrace.[2][3]
Janša se účastnil v roce 1989 založení první známé slovinské opoziční strany – Slovinského demokratického svazu (SDZ) a potom se stal zastupujícím předsedou této strany. Po volebním vítězství volební platformy DEMOS při prvních svobodných volbách 1990 se stal Janša ministrem obrany a tento post zastával i během desetidenní války. Po rozpadu koalice DEMOS v roce 1992 zůstal Janša ministrem obrany a připojil se k Sociálnědemokratické straně Slovinska (SDS) Jože Pučnika. V roce 1993 se stal předsedou této strany. Ta se později přejmenovala na Slovinskou demokratickou stranu a změnila směřování k liberálně-konzervativním, tržněhospodářským a prozápadním stanoviskům.
V roce 1994 musel odstoupit z funkce ministra kvůli aféře, při níž byl obviněn ze zneužití financí ministerstva a z porušování embarga na dovoz zbraní do Bosny a Hercegoviny.[4]
Dne 3. října 2004 dosáhl se svou stranou při slovinských parlamentních volbách cca 30 % hlasů a jeho strana se tak stala nejsilnější ve slovinském Parlamentu. Uspěl tak s dlouhodobou rétorikou proti premiérovi Drnovšekovi, jehož stranu kritizoval za klientelismus a smířlivost vůči bývalým komunistům. Následně se stal premiérem a vytvořil vládu ze tří pravicových stran a levicové strany důchodců, která fungovala po celé volební období.[5]
Při následujících volbách 21. září 2008 však vládní koalice ztratila parlamentní většinu, když se vítězem stala opozice a k moci se dostala, jako hlavní vládní strana, sociální demokracie (SD) v čele s premiérem Borutem Pahorem.
V roce 2011 byl postaven před soud na základě obvinění ze spolupachatelství při poskytnutí anebo přijetí úplatku či jeho příslibu výměnou za zprostředkování obchodu s vojenskou technikou za 278 milionů €. Kauzu odstartovala reportáž finské televize.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Janez Janša na německé Wikipedii.
- ↑ Slovenia's new government sworn in, pledges to fight virus. AP NEWS [online]. 2020-03-13 [cit. 2020-03-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BILANDŽIĆ, Dušan. Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden Marketing Kapitola Agresija Srbije i JNA na ostalu Jugoslaviju - Stvaranje samostalne Hrvatske (1987-1991), s. 760. (chorvatština)
- ↑ RYCHLÍK, Jan; TONKOVÁ, Mária; HLADKÝ, Ladislav; KOZÁR, Aleš. Dějiny Slovinska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-131-6. S. 232–233. Dále jen Dějiny Slovinska.
- ↑ Dějiny Slovinska, s. 260
- ↑ Dějiny Slovinska, s. 264–265
- ↑ SITA. Slovinského expremiéra súdia za úplatkárstvo. Webnoviny.sk [online]. 2011-09-05 [cit. 2011-09-05]. Dostupné online. (slovensky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Janez Janša na Wikimedia Commons
Osoba Janez Janša ve Wikicitátech