Přeskočit na obsah

Jan Bula

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Služebník Boží
Jan Bula
duchovní brněnské diecéze
Církevřímskokatolická
Provinciemoravská
Diecézebrněnská
Svěcení
Kněžské svěcení29. července 1945
světitel Stanislav Zela
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození24. června 1920
Místo narozeníLukov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí20. května 1952 (ve věku 31 let)
Místo úmrtíJihlava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíoběšení
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov
NárodnostČeská
Povoláníkatolický kněz
Svatořečení
Začátek procesu28. ledna 2004
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
R. D. Jan Bula v kněžském chórovém oděvu mezi dětmi při pouti. Práce s dětmi a mládeží patřila k úkolům, které plnil s radostí. Právě proto měl jeho osud režimu posloužit jako výstraha všem kněžím, kteří by přestupovali zákaz výchovného působení na mládež.
Pamětní deska Janu Bulovi v Rokytnici nad Rokytnou na budově fary
Pamětní deska byla odhalena v listopadu 2021 v Třebíči, ulice Smrtelná. Připomíná oběti politického procesu, který sloužil k likvidaci rolníků a kněží.

R. D. Jan Bula (24. června 1920 Lukov – 20. května 1952 Jihlava) byl český římskokatolický kněz, administrátor farnosti Rokytnice nad Rokytnou. Byl jednou z obětí justičních vražd, které komunistický režim spáchal v rámci tzv. babických procesů.[1][2][3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Jan Bula se narodil v železničářské rodině. Teologii vystudoval v Brně. Dne 29. července 1945 přijal kněžské svěcení. Působil jako kaplan v Rokytnici nad Rokytnou. V roce 1949 se stal administrátorem farnosti Rokytnice nad Rokytnou. V místech, kde působil, byl oblíben, vyhledávala ho zejména mládež.[4]

V únoru roku 1951 jej kontaktoval Ladislav Malý, jeho někdejší spolužák z gymnázia. Tvrdil Bulovi, že unesl z internace pražského arcibiskupa Josefa Berana a chce jej převést přes hranice. Zároveň tvrdil, že arcibiskup se před přechodem hranic chce vyzpovídat. Krátce nato byl P. Bula před spoluprací s Malým varován P. Janem Podveským, farářem z Jaroměřic nad Rokytnou, pro podezření, že je agentem provokatérem, řízeným StB. Dne 28. dubna 1951 Malému sdělil, že s ním spolupracovat nebude, a dva dny nato byl zatčen.[5]

Ladislav Malý zorganizoval 2. července 1951 přepadení schůze MNV v Babicích, při kterém došlo k zastřelení tří funkcionářů. P. Bula, který v době této akce byl již dva měsíce ve vězení, byl s touto akcí vykonstruovaně spojen, a byl odsouzen ve vykonstruovaném veřejném soudním procesu 15. listopadu 1951 v Třebíči k trestu smrti. Celý soudní proces provázela masivní propagandistická kampaň.[5]

Ve vazbě byl Jan Bula mučen, při návštěvě ve věznici byly jeho matkou pozorovány velmi vystouplé modré žíly na rukou.[6] Podle slov důstojníka to s ním soudruzi přehnali, bude muset jít v dalším procesu.[7] Byly mu vymláceny všechny přední zuby, kvůli čemuž nemohl jíst tuhou stravu.[7] Po zamítnuté žádosti o milost byl Jan Bula 20. května 1952 oběšen v Jihlavě.[8][9]

V roce 1990 byl posmrtně rehabilitován. Od roku 2004 se připravuje jeho blahořečení.[10] Také Starokatolická církev v České republice si ho připomíná jako mučedníka.[11]

V roce 2016 vyšel knižně jeho podrobný a ucelený životopis Oběť případu Babice, Jan Bula 1920 – 1952, který zpracoval historik František Kolouch.[12]

V roce 2019 Ústav pro studium totalitních režimů nechal na faru v Rokytnici nad Rokytnou umístit pamětní desku se jménem Jana Buly. Tabulky jsou součástí projektu Poslední adresa[13][14]

Proces blahořečení

[editovat | editovat zdroj]

Katolická církev zahájila řízení o jeho blahořečení.[9][15][16] V lednu 2015 došlo k zapečetění obálek k přípravě blahořečení ve Vatikánu.[17] Dalším krokem procesu blahořečení Jana Buly a Václava Drboly bylo ukončení procesní části v rámci biskupství brněnského a posléze došlo ke slavnostnímu zapečetění všech materiálu na slavnostní mši, materiály budou převezeny do Vatikánu.[18] Od února probíhá proces beatifikace, kdy byla spuštěna sbírka právě pro urychlení procesu blahoslavení daných kněžích, teologové a další odborníci budou zkoumat údaje a události za 11 let práce kněžích v diecézi. Poslední instancí bude tzv. kolegium kardinálů, celý proces by měl trvat přibližně pět let.[19]

V červenci 2017 skončila tzv. vatikánská část řízení, Kongregace pro blahořečení a svatořečení rozhodla, že biskupství materiály připravilo správně a pověst o mučednické smrti existuje. Nyní se připravuje tzv. Positio,[p. 1] dle kterého pak rozhodne Vatikán o blahořečení a případném svatořečení. Na urychlení prací se pořádají sbírky ve farnostech, kde Bula působil.[20]

Připomínky

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Positio je dokument (nebo soubor dokumentů), které se používají v procesu prohlášení osoby za ctihodnou, což je druhý ze čtyř kroků na cestě ke kanonizaci za svatého.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KODYSOVÁ, Jana. Jihlavsko: Kněze Bulu popravili v Jihlavě před 64 lety. Deník.cz. 2016-05-18, s. 3. 
  2. ↑ Web věnovaný Janu Bulovi (1920 - 1952) [online]. web: Jan Bula cz [cit. 2022-06-06]. Portrét; Chronologie; Kniha o jeho životě; Fotogalerie; Obrazy a kresby; Dopisy před popravou; Píseň k uctění Jana Buly. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-09. 
  3. ↑ MIKULÁŠEK, Jiří. Sejdeme se v nebi, životní příběh mladého kněze Jana Buly. první. vyd. Brno: Biskupství brněnské, 2003. 80 s. S. 42. 
  4. ↑ MIKULÁŠEK, Jiří. Sejdeme se v nebi, životní příběh mladého kněze Jana Buly. první. vyd. Brno: Biskupství brněnské, 2003. 80 s. S. 30–35. 
  5. ↑ a b MIKULÁŠEK, Jiří. Sejdeme se v nebi, životní příběh mladého kněze Jana Buly. první. vyd. Brno: Biskupství brněnské, 2003. 80 s. S. 42, 43. 
  6. ↑ MIKULÁŠEK, Jiří. Sejdeme se v nebi, životní příběh mladého kněze Jana Buly. první. vyd. Brno: Biskupství brněnské, 2003. 80 s. S. 48. 
  7. ↑ a b MIKULÁŠEK, Jiří. Sejdeme se v nebi, životní příběh mladého kněze Jana Buly. první. vyd. Brno: Biskupství brněnské, 2003. 80 s. S. 46. 
  8. ↑ KOLOUCH, František. Rudý kat připravil scénář pro monstrproces. Třebíčský deník. 2016-09-11. Dostupné online [cit. 2024-10-04]. 
  9. ↑ a b KOLOUCH, František. Justiční vražda byla nelidská a krutě dlouhá. Třebíčský deník. 2016-09-17. Dostupné online [cit. 2024-10-04]. 
  10. ↑ Česká biskupská konference. Brněnští kandidáti na svatořečení: oběti dvou totalitních režimů [online]. Tiskové středisko České biskupské konference [cit. 2015-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-13. 
  11. ↑ Nový starokatolický misál [online]. getsemany.cz [cit. 2016-02-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ Oběť případu Babice: Jan Bula 1920 - 1952 - František Kolouch | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  13. ↑ ČTK. Popravení kněží z Třebíčska se symbolicky vrátili na své fary. Novinky.cz [online]. Borgis, 2019-06-27 [cit. 2019-10-23]. Dostupné online. 
  14. ↑ OPPELT, Robert. Byli oběťmi provokace v babickém případu. Faráře připomíná pamětní deska. iDNES.cz [online]. 2019-06-28 [cit. 2019-10-23]. Dostupné online. 
  15. ↑ KOLOUCH, František. Faráře neprávem popravili kvůli kauze Babice, církev chce jeho blahořečení. iDNES.cz [online]. 2018-11-17 [cit. 2024-10-04]. Dostupné online. 
  16. ↑ Biskupství brněnské. Kanonizační řízení - Úvodní strana [online]. Biskupství brněnské [cit. 2015-12-28]. Dostupné online. 
  17. ↑ ČERNÝ, Kamil. Mučedníci se přiblížili blahořečení. Spisy zamíří do Vatikánu. Třebíčský deník [online]. 2015-01-24. Dostupné online. 
  18. ↑ HROMKOVÁ, Dominika. O blahořečení dvou kněží popravených komunisty rozhodne Řím [online]. iDNES.cz, 2015-12-17 [cit. 2015-12-28]. Dostupné online. 
  19. ↑ ČERNÝ, Kamil. Vatikánský proces blahoslavení Buly a Drboly si žádá peníze [online]. Třebíčský deník, 2016-05-14 [cit. 2016-05-15]. Dostupné online. 
  20. ↑ ČERNÝ, Kamil. Kněží Bula a Drbola se přiblížili k titulu blahoslavený. Třebíčský deník [online]. VLP, 2017-07-21 [cit. 2017-07-23]. Dostupné online. 
  21. ↑ Lukov: Pamětní deska Janu Bulovi, Jaroslavu Melkusovi a Emilu Spilkovi [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-06-06]. (Pamětní místa na komunistický režim). Dostupné online. 
  22. ↑ Lukov: Pamětní síň Jana Buly a expozice Vyhnanci [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-06-06]. (Pamětní místa na komunistický režim). Dostupné online. 
  23. ↑ Moravské Budějovice: Pamětní deska Janu Bulovi [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-06-06]. (Pamětní místa na komunistický režim). Dostupné online. 
  24. ↑ Rokytnice nad Rokytnou: Pamětní deska Janu Bulovi [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-01-10]. (Pamětní místa na komunistický režim). Dostupné online. 
  25. ↑ Rokytnice nad Rokytnou: Pamětní deska Janu Bulovi II [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR [cit. 2022-06-06]. (Pamětní místa na komunistický režim). Dostupné online. 
  26. ↑ ČTK. Na Třebíčsku odhalili pomník knězi Janu Bulovi, popravili ho před 70 lety [online]. web: České noviny cz, 2022-05-21 [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KOLOUCH, František. Oběť případu Babice, Jan Bula (1920–1952). Životopis. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2016. 310 stran ISBN 978-80-7195-858-1.
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 21–22. 
  • MIKULÁŠEK, Jiří: Sejdeme se v nebi. Životní příběh mladého kněze Jana Buly. Brno 2003.
  • RŮŽIČKA, Jan. Život Jana Buly. In: Věřím, že můj krátký život nebyl nadarmo. Sborník z konference k 90. výročí narození kněze Jana Buly. Brno: Biskupství brněnské, 2010. S. 59–75.
  • VAŠKO, Václav: Dům na skále 2. Kostelní Vydří 2007, stany 393 až 396.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Bula&oldid=24346228“