Přeskočit na obsah

Indigo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Další významy jsou uvedeny na stránce Indigo (rozcestník).
Indigem obarvená příze

Indigo je modré barvivo původně získávané ze stejnojmenné rostliny. Přírodní barvivo bylo asi od poslední třetiny 19. století postupně nahrazeno syntetickým indigem.

Přírodní indigo

[editovat | editovat zdroj]

Předvýrobek, získaný z listů indiga, tzv. indican, ze kterého vzniká kvašením žlutá látka indoxyl (indol-3-ol). Oxidací indoxylu na vzduchu vzniká pak modré indigo, to se smíchá s louhem, suší a lisuje (např. do koláčů viz snímek (1)) nebo drtí na prášek.

Rostlina pochází pravděpodobně z tropického pásma Afriky, později byla kultivována hlavně v jižní Asii a v jižní Americe.[1] Na konci 19. století obnášela roční světová produkce ještě 9 000 tun, ve 30. letech 20. století rozsáhlejší pěstování indiga zcela zaniklo.[2]

Přírodní indigo se používalo (vedle džín známých od poloviny 19. století) k barvení námořnických uniforem, pracovních oděvů apod. Méně známé je použití k potiskování textilií (snímek(2)). U nabídek džín barvených údajně „přírodním indigem“ se může jednat o výrobky z příze několikrát namáčené v syntetickém indigu (v porovnání s levnějším zbožím barveným v hotové tkanině).[3]

Syntetické indigo

[editovat | editovat zdroj]
Výroba indiga v továrně BASF (1890)

Indigo je kypové barvivo, tzn. že se jeho molekuly chemicky nespojují s textilním vláknem, ale zachycují se jako nerozpustný pigment na povrchu textilie. Chemické složení umělého indiga je naprosto stejné jako u indiga přírodního (viz snímek (3)), výroba a použití syntetického barviva je jednodušší, vlastnosti jsou zhruba stejné.

Syntetické indigo bylo vynalezeno v roce 1870. Syntéza a technologie výroby byla několikrát zdokonalena, v roce 1897 se začalo s komerční produkcí.

Na začátku 21. století se odhadovala celosvětová roční spotřeba na 17 000 tun, z toho asi 90 % se používalo k barvení džínů (snímek (4)) vyrobených skoro výlučně z bavlněných přízí. (1 kg barviva se prodával za cca 24 €, spotřeba na jedny kalhoty se udávala s 3–12 g).[4]

Galerie indiga

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 186

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]