Horní Lužice

; vlajka	; znak
Geografie	; Horní Lužice v rámci Koruny České a Svaté říše římské roku 1618
	; Horní Lužice v rámci Koruny České a Svaté říše římské roku 1618
Hlavní město	Bautzen (Budyšín)
	Obyvatelstvo
Národnostní složení	Němci, Lužičtí Srbové, Poláci
Jazyky	němčina, hornolužická srbština, polština
Náboženství	římskokatolické, protestantské
	Státní útvar
Státní zřízení	dědičná monarchie
Mateřská; země	Svatá říše římská; Země Koruny české; Saské kurfiřtství; Pruské království;
Vznik	1076 – získal lénem část území pozdější Horní Lužice a část Dolní Lužice (Východní Marku) český kníže a posléze král Vratislav II.
Zánik	1952 – byly obě Lužice zrušeny, Horní Lužice byla v rámci NDR rozdělena mezi Drážďanský kraj (většina území) a Chotěbuzský kraj (severní část)
	Státní útvary a území
	Lužické markrabství
	Německá demokratická republika

Horní Lužice; Oberlausitz; Łużyce Górne; Hornja Łužica; Górna Łužyca
	Letecký pohled na centrum Budyšína (2005)
	; znak ; vlajka
Geografie
Hlavní město	Bautzen
Souřadnice	51°10′ s. š., 14°20′ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Obyvatelstvo
Jazyk	němčina, polština, hornolužická srbština
Správa regionu
Stát	Německo
Nadřazený celek	Německo Sasko; Braniborsko; Polsko Dolnoslezské vojvodství; Lubušské vojvodství; Česko
Druh celku	historický region
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Horní Lužice (hornolužicky Hornja Łužica, německy Oberlausitz, dolnolužicky Górna Łužyca, polsky Łużyce Górne) je historické území, rozdělené od roku 1945 mezi Německo (většina území), Polsko (menší část) a Česko. Většina německé části je od roku 1990 součástí spolkové země Svobodný stát Sasko, malá část je součástí spolkové země Braniborsko. Téměř celá polská část (území na západ od řeky Kwisy) je součástí Dolnoslezského vojvodství, malá část náleží též k vojvodství Lubušskému. Česká část se rozkládá v okresech Jablonec nad Nisou, Liberec a Děčín (v rámci povodí Lužické Nisy, resp. Odry).

Horní Lužice sousedí na západě s vlastním Saskem, na jihu s Čechami, na východě se Slezskem, na severu s Dolní Lužicí. Centrem Horní Lužice je město Budyšín, největším městem je však Görlitz (Zhořelec), přičemž dnes je polská část Zhořelce samostatným městem pod názvem Zgorzelec.

Geografie

Panoráma hornolužické krajiny poblíž Steinigtwolmsdorfu

Obyvatelstvo

V německé části Horní Lužice žije přibližně 640 000 obyvatel. Většinu tvoří Němci, asi 20 000 obyvatel jsou Lužičtí Srbové, kteří hovoří hornolužickou srbštinou. Polskou část Horní Lužice obývají od roku 1945 Poláci, kteří odsud vyhnali Němce i Lužické Srby.

Územní rozsah

Hranice Horní Lužice (OpenStreetMap)

Historie

Budyšín a Zhořelec spolu s městy Kamenec, Žitava, Löbau a Lubáň vytvářela až do roku 1815 tzv. Šestiměstí. Do 15. století byla oblast známá jako Milsko, protože ji obýval slovanský kmen Milčanů. Dolní Lužice se nazývala Lužice, protože ji obýval kmen Lužičanů. Později bylo jméno Lužice přejato pro obě části a dochází k rozlišování na Horní a Dolní Lužici.

Od roku 1329 do roku 1635, kdy byla saskému kurfiřtovi dána do dědičné zástavy (jako tzv. česká léna), byla Horní Lužice součástí Zemí Koruny české. Od tohoto roku byla jejich součásti již pouze formální (de iure), fakticky přešly pod Saské kurfiřtství.

Galerie

Umělecká podoba hornolužického znaku od H. G. Ströhla
Mapa historické Horní Lužice
Mapa Horní Lužice z roku 1635
Dvojjazyčný nápis v Budyšíně.

Odkazy

Související články

Dolní Lužice

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Horní Lužice na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Horní Lužice ve Wikislovníku

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.