Hmota (filozofie)
Hmota, také látka nebo materie (lat. materia, řec. hylé, angl. matter) je filosofický pojem, který označuje stálou, beztvarou a spíše netečnou stránku smyslové skutečnosti. Užívá se obvykle v protikladu k jiným základním pojmům, podle toho, jakou stránku různé filosofické směry zdůrazňují: u Aristotela a ve scholastice forma, v novověkém dualismu duch, v současné filosofii vědy informace.
Původ slova
[editovat | editovat zdroj]O předfilosofickém chápání pojmu svědčí původ odpovídajících slov: jak řecké hylé, tak latinské materia znamenaly asi původně dříví, dřevo jako materiál pro stavbu nebo topení. Nebo je latinské materia odvozeno od slova matka.[1] České hmota se snad odvozuje od praslovanského kořene gomo- (staročeské homota[2] je podobně jako hmotnost či massa[3] od hroudy hněteného těsta či chleba/μᾶζα), který znamenal náplň nebo výplň (srovnej: forma na těsto), ve středověké češtině slovo znamenalo také hnis (podobně jako latinské materia).[1] Srovnej slovo hníst/mást/mísit
Látka a hmota
[editovat | editovat zdroj]První řečtí filosofové uvažovali o živlech, ne o obecné hmotě. První, kdo tento filosoficky důležitý pojem zavedl, byl patrně Anaximandros a po něm atomisté (Leukippos, Démokritos): látka se skládá z nepatrných, nedělitelných (řecky atomos) a pohyblivých částeček, které se nahodile spojují. Podle Aristotela se jsoucna tvoří spojením beztvaré látky a tvaru (eidos, forma). Plótinos a křesťanský platónismus se na hmotu dívali s podezřením, gnóze ji pokládala za hrob či vězení ducha. Scholastika převzala Aristotelovo pojetí, s nímž se lze setkat ještě u Kanta. Descartes rozlišil dvojí substanci, totiž rozlehlou a myslící: rozlehlá nemyslí, kdežto myslící nemá rozměry. V osvícenství i v britském empirismu rostou pochybnosti o "myslící substanci" a o duchovním světě vůbec, takže v 18. století se ve Francii šíří mezi vzdělanými lidmi materialismus, který pak v 19. století obecně převládl. Během 20. století fyzikové silně zkomplikovali názornou a zdánlivě samozřejmou představu pevné, neprostupné a netečné "hmoty", kdežto biologové se ji snažili vybavit také životem (hylozoismus). V současné filosofii se pojem hmoty užívá spíše polemicky.
Leninský pojem hmoty
[editovat | editovat zdroj]Svou definici hmoty podal Lenin v knize „Materialismus a empiriokriticismus“. K této definice dospěl na základě rozboru vědeckých objevů z konce XIX. a počátku XX. století.
| „ | Hmota je filosofická kategorie pro označení objektivní reality, která je člověku dána v jeho smyslech, která se kopíruje, fotografuje, zobrazuje našimi vjemy, ale existuje nezávisle na nich. | “ |
| — Vladimir Iljič Lenin[2] | ||
Idealistické pohledy
[editovat | editovat zdroj]Některé filozofické směry poukazují na vědecký fakt, že okolní svět a hmota je pouze naše vnímání reality. To znamená, že signály, které nám přichází do mozku a vytváří tak smyslové vjemy vidění, čichu, hmatu, prostoru, atd., nejsou objektivní, ale naše subjektivní vnímání reality vytvářené mozkem.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- J. Beneš, Duch a hmota v theorii poznání. Praha: Bohuslav Rupp, 1946
- H. Bergson, Hmota a paměť: esej o vztahu těla k duchu. Praha: OIKOYMENH, 2003 - 191 s. ISBN 80-7298-065-3
- Ch. Cooper, Hmota. Praha: Nakladatelský dům OP, 1995 - 64 s. ISBN 80-85841-27-4
- Ottův slovník naučný, heslo Hmota. Sv. 11, str. 386
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Hmota s hlediska filosofického. Sv. 4, str. 1155
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Machek, Etymologický slovník. Heslo "hmota".
- ↑ Materialismus a empiriokriticismus, kapitola II, část 4 „Existuje objektivní pravda?“
- ↑ The World comes into existence trough our brain. www.evidencesofcreation.com [online]. [cit. 2015-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-09.