Heparin

Heparin
Název (INN)	Heparin
Název podle IUPAC	?
Kódy
Číslo CAS	9005-49-6
Klasifikace ATC	B01AB01 C05BA03 S01XA14
ChEMBL ID	CHEMBL1909300 a CHEMBL526514
ChemSpider ID	17216115
Chemie
Sumární vzorec	C12H19NO20S3
Molární hmotnost	12 000-15 000 g/mol
Farmakologie
Indikace	plicní embolie
Cesty podání	subkutánní injekce a nitrožilní aplikace
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heparin je kyselý mukopolysacharid, široce používaný jako antikoagulans, tedy prostředek snižující srážlivost krve. Heparin používaný ve farmacii je získáván z tkání poražených zvířat, tedy například z prasečích střev nebo kravských plic. V lidském těle se přirozeně nachází v žírných buňkách.

Využití v lékařství

předplněná stříkačka s 0,4ml nadroparinu

Je účinný při zabraňování srážlivosti krve. Působí na krevní destičky, které jsou klíčové při zaplňování poškozených stěn cév. Lidský organismus obsahuje přírodní heparin. Heparin neničí již existující sraženiny, ale zabraňuje jejich shlukování a rozšiřování. Používá se v následujících případech:

Syndrom akutního koronárního selhání, např. infarkt myokardu
Fibrilace síní
Cévní trombóza a pulmonární embolie.
Hemodialýza

Aplikuje se ve většině standardních případů jako injekční roztok pod kůži, nebo jako infuze do žíly. Po roce 2009 je heparin hojně používán i při léčbě bércových vředů nebo při voperování cévních protéz. Může být také použit preventivně u dlouhodobě nemocných pacientů, připoutaných na lůžko. U těch zabraňuje především krevním sraženinám na plicích (plicní embolii). Působí na krevní destičky, které jsou klíčové při zaplňování poškozených stěn cév.

Dávkování

Klíčové je u heparinu dávkování. Při větším aplikovaném množstvím může pacient vykrvácet. U pacientů záleží především na typu zranění a velikosti rány (dle rozsahu zranění je přesně stanovena specifická dávka heparinu). Za kritickou hranici je považován desetinásobek stanovené dávky (1 mililitr), tedy 10 mililitrů čistého heparinu.

Druhy heparinu

1/ Standardní Endogenní - v intracelulárních granulích bazofilů a žírných buněk v játrech, plicích a v kůži. Exogenní - získává se z různých zvířecích sliznic.

2/ Nízkomolekulární Tento druh se oproti klasickému hůře odhaluje, je potřeba udělat specifické testy. Ty jsou ale finančně náročné, proto se obvykle neprovádějí. Běžné testy tento druh heparinu nezachytí. Heparin používaný ve farmacii je získáván z mukózních tkání poražených zvířat, tedy například z prasečích střev nebo kravských plic.

Kdy heparin škodí

Heparin nesmí užívat pacienti s prokazatelnou přecitlivělostí na tento lék, není vhodné ho podávat ani při stavech se zvýšeným rizikem krvácení. Podání léku v těchto případech by mělo fatální následky.

Nežádoucí účinky

Nežádoucím účinkem při předávkování je právě zvýšení krvácení, anafylaktický šok nebo případné alergické reakce - horečka, kopřivka, vzácně může nastat i zúžení průdušek. Pro zdravého pacienta bez problémů se srážlivostí však heparin velké nebezpečí nepředstavuje.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu heparin na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.