Přeskočit na obsah

Henry Jackson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Velkoadmirál Sir Henry Jackson
Portrét z roku 1915
Portrét z roku 1915
První námořní lord
Ve funkci:
27. května 1915 – 3. prosince 1916
PředchůdceJohn Fisher, 1. baron Fisher
NástupceSir John Jellicoe
Náčelník námořního štábu (druhý námořní lord)
Ve funkci:
28. ledna 1913 – 27. května 1915
PředchůdceSir Ernest Troubridge
NástupceSir Frederick Sturdee

Narození21. ledna 1855
Barnsley
Úmrtí14. prosince 1929 (ve věku 74 let)
Hampshire
Alma materStubbington House School
Profesevoják
OceněníHughesova medaile (1926)
rytíř komandér Královského řádu Viktoriina
velkokříž Řádu lázně
člen Královské společnosti
CommonsHenry Bradwardine Jackson
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Henry Bradwardine Jackson (21. ledna 1855, Barnsley, Anglie14. prosince 1929, Hayling Island, Anglie) byl britský admirál. V britském královském námořnictvu sloužil od roku 1868, byl dělostřeleckým důstojníkem a uplatnil se také jako diplomat. Díky svým technickým zájmům ve spolupráci s italským fyzikem Marconim prosadil u Royal Navy používání radiotelegrafického spojení. Později zastával vysoké funkce v námořní administraci a za první světové války zastával funkci prvního námořního lorda (First Sea Lord, 1915–1916). V roce 1919 dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála (Admiral of the Fleet) a v roce 1924 byl penzionován.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Admirál Sir Henry Jackson (1917)

Byl synem podnikatele v textilním průmyslu Henryho Jacksona. Do Royal Navy vstoupil jako kadet v roce 1868, aktivní službu zahájil v roce 1868 jako praporčík u záložního loďstva. Později sloužil v severní Americe a na Mysu Dobré naděje, doplnil si vzdělání v oboru dělostřelectví a v roce 1890 byl povýšen na komandéra. Poté působil jako instruktor na cvičných lodích a proslul jako průkopník bezdrátové komunikace mezi loděmi. Na rozvoji radiotelegrafického spojení spolupracoval s italským vynálezcem Marconim, nositelem Nobelovy ceny za fyziku. Za tento přínos byl Jackson v roce 1901 jmenován členem Královské společnosti. Mezitím byl v roce 1896 povýšen na kapitána a v letech 1897–1899 působil jako námořní atašé v Paříži. V roce 1905 dosáhl hodnosti kontradmirála a stal se námořním pobočníkem krále Eduarda VII. V letech 1905–1908 byl třetím námořním lordem a inspektorem námořnictva a poté zástupcem vrchního velitele ve Středozemním moři (1908–1910). Mezitím v roce 1906 obdržel rytířský kříž Viktoriina řádu (1906), zároveň s tím povýšen do šlechtického stavu s titulem Sir. V roce 1910 reprezentoval Británii na mezinárodní námořní konferenci v Paříži a v letech 1911–1913 vedl Královskou námořní válečnou školu (Royal Naval Academy) v Greenwichi. Mezitím byl povýšen na viceadmirála (1911) a v letech 1913–1915 zastával funkci druhého námořního lorda a náčelníka námořního štábu admirality.

V roce 1914 měl převzít vrchní velení ve Středomoří, ale zůstal v Londýně jako přední poradce pro námořní akce proti Německu, respektive německým koloniím v zámoří. Ještě před válkou byl povýšen do hodnosti admirála a po neúspěchu u Gallipoli byl v květnu 1915 povolán do funkce prvního námořního lorda, v níž nahradil dosud populárního admirála Johna Fishera. Úzce spolupracoval s ministrem námořnictva Arthurem Balfourem a věnoval se především administrativním záležitostem. Jacksonova prestiž utrpěla, když do Lamanšského průlivu pronikly německé torpédoborce a v prosinci 1916 byl z funkce prvního námořního lorda odvolán. Při této příležitosti obdržel velkokříž Řádu lázně (1916) a v letech 1916-1919 zastával čestnou funkci prezidenta Royal Naval College v Greenwichi. V letech 1917-1919 byl také prvním námořním pobočníkem krále Jiřího V. Po válce byl jmenován do nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála (1919) (Admiral of the Fleet), penzionován byl v roce 1924. Několik let ale ještě zastával čestné funkce v organizacích technického zaměření, pomáhal také Winstonu Churchillovi s korekturami jeho třídílné knihy Světová krise 1911–1918.

Od roku 1890 byl ženatý s Alicí Mary Burburyovou (1868–1940), dcerou matematika Samuela Burburyho (1831–1911), člena Královské společnosti. Jejich manželství bylo bezdětné.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HEATHCOTE, Tony: The British Admirals of the Fleet 1734–1995; Londýn, 2002; ISBN 0-85052-835-6
  • CHURCHILL, Winston: Světová krise 1911–1918; (I. kniha 1911–1914, II. kniha 1914–1916, III. kniha 1916–1918; Praha, 1932 (410 s. + 355 s. + 448 s.)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]