Přeskočit na obsah

Hedeby

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Archeologický hraniční komplex Hedeby a Danevirke
Světové dědictví UNESCO
rekonstrukce původních domů v Hedeby
rekonstrukce původních domů v Hedeby
Smluvní státNěmeckoNěmecko Německo
Volubilis
Volubilis
Souřadnice
Typkulturní dědictví
Kritériumiii, iv
Odkaz1553 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení2018 (42. zasedání)

Hedeby (také Haithabu) byla vikinská osada. Nacházelo se na jihovýchodním pobřeží Jutského poloostrova v zálivu Schlei (Šlei).

Vzniklo kolem roku 750, tj. přibližně ve stejné době jako Birka, a během 9. století a především 10. století se rozvinulo v nejdůležitější severoevropské centrum obchodu. V roce 948 se Hedeby stalo sídlem biskupa. Hedeby bylo několikrát dobyto a vypleněno, takže koncem 10. století už ztrácelo na významu. Po opětovném zničení v roce 1066 jižněji sídlícími Slovany již pravděpodobně nebylo obnoveno.

Název Hedeby

[editovat | editovat zdroj]

Osada měla nejrůznější názvy. V moderní době se přepisují nejčastěji jako Hedeby nebo Heddeby, ale doložené jsou i Heiðabýr (s přepisem Heithabyr), latinská forma Heidiba, německý přepis Haithabu nebo Haddeby. Název znamenal v překladu osada zdraví. Další a pravděpodobnější teorii je překlad původního aet Haepum - Na vřesovištích.

Druhým názvem osady byl Sliesthorp nebo Sliaswich v saských a franských textech.[1]

Život v Hedeby

[editovat | editovat zdroj]

Život v Hedeby byl krátký a těžký. Malé domy byly rozmístěny v pravoúhlém uspořádání, západo-východní cesty vedly do přístavu. Lidé se obvykle nedožívali vyššího věku než 30-40 let. Archeologický výzkum ukázal, že ve vyšším věku velmi často trpěli těžkými chorobami, např. tuberkulózou. Také vztahy mezi jednotlivými lidmi a mezi muži a ženami jsou z dnešního hlediska pozoruhodné.

Zrekonstruované domy ve Vikinském muzeu Hedeby

Arabský cestovatel Ibráhím ibn Jakúb al-Isráilí al-Tartúší na konci 10. století ve svých cestopisech zachoval pestrý a často citovaný popis života v Hedeby. Al-Tartúší pocházel z Cordóby ve Španělsku, která v tu dobu byla mnohem bohatší. Hedeby tak na Al-Tartúšího nezanechalo velký dojem[2]:

Slesvig[3] je velmi velké město na samotném konci světového oceánu... Obyvatelé uctívají Siria, s výjimkou malé menšiny křesťanů, kteří tu mají svůj vlastní kostel... Ten, kdo obětuje zvířecí oběť, umístí do brány do svého dvora tyče a pověsí zvíře na ně, ať už je to kus dobytka, berana, kozla nebo prasete, takže sousedé vidí, že obětuje ke slávě svého boha. Město je chudé svým zbožím a bohatstvím. Lidé jedí především ryby, kterých je nadbytek. Děti jsou často topené v oceánu kvůli chudobě. Právo rozvádět se náleží ženám... Umělé malování očí je další zvláštností; když ho používají, jejich krása se neztrácí, ba je posílena u mužů i žen. Navíc: Nikdy jsem neslyšel falešnější zpěv než od těchto lidí, z jejich hrdel vychází hřmot podobný štěkání psů nebo ještě zrůdnější.

Archeologické průzkumy

[editovat | editovat zdroj]

Po opuštění osady v 11. století přispěla stoupající mořská hladina k úplnému zahlazení všech stop po její existenci. Byla dokonce zapomenuta přesná poloha osady, což přispělo k uchování archeologických památek.

Současná podoba kraje, kde se dříve nacházelo Hedeby

V roce 1900, po znovuobjevení místa, kde se Hedeby nalézalo, začaly probíhat archeologické výzkumy. Odkrývání památek trvalo dalších 15 let a znovu se opakovalo v letech 1930 a 1939. Výsledky výzkumů byly ohromující proto, že na místě po osm století od zániku osady nikdy neprobíhala žádná výstavba a navíc podmáčený terén umožnil zachování památek ze dřeva a dalších materiálů snadno podléhajících zkáze. Nejnovější etapa výzkumů probíhá nepřetržitě od roku 1959. Bylo odkryto opevnění osady, částečně přístav a v něm zachovaná vikinská loď. Přesto byla dosud důkladně prozkoumána jen asi dvacetina osady a minimální zlomek přístavu.

Nálezy jsou uchovávány v přilehlém Vikinském muzeu Hedeby. V roce 2005 odstartoval ambiciózní program rekonstrukce osady. Na základě vědeckých poznatků byly na místě postaveny kopie několika původních vikinských domů. V roce 2018 bylo Hedeby společně s Danevirke zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hedeby na anglické Wikipedii.

  1. Elsner, Hildegard: Wikinger Museum Haithabu: Schaufenster einer frühen Stadt. Neumünster: Wachholtz 1989. s. 13
  2. Generální konzulát Dánska v New Yorku : Factsheet. Dostupné online na http://www.denmark.org/about_denmark/factsheets_articles/factsheets_vikins.html[nedostupný zdroj] Citováno dne 14. ledna 2006
  3. Al-Tartúší takto označuje Hedeby

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]