Hatysa
| Hatysa | |
|---|---|
 Pozice Hatysy v souhvězdí Orionu | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Souhvězdí | Orion (Orion) |
| Rektascenze | 05h35m25,98191s[1] |
| Deklinace | -5°54'35,6435[1] |
| Paralaxa | 1,40 ± 0,22 |
| Vzdálenost | 1330 – 2000 ly (408 – 614 pc) |
| Radiální rychlost | +21,5 km/s |
| ι Ori Aa | |
| Zdánlivá hvězdná velikost | +2,77[2] |
| ι Ori Ab | |
| Zdánlivá hvězdná velikost | ? |
| ι Ori B | |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 7,7 |
| Rektascenze | h m s |
| Fyzikální charakteristiky | |
| ι Ori Aa | |
| Spektrální typ | O9III |
| Hmotnost | 15 M☉ |
| Povrchová teplota | ~32 000 K |
| Stáří | 4 – 5,5 mil. let |
| Rychlost rotace | 122 km/s[3] |
ι Ori Ab | |
| Spektrální typ | B0,8III-IV |
| Povrchová teplota | ~27 000 K |
| Stáří | 9,4 ± 1,5 mil. let |
ι Ori B | |
| Spektrální typ | B8III |
| Systém1 | |
| Primární hvězda | ι Ori Aa |
| Průvodce | ι Ori Ab |
| Doba oběhu | 29,1338 dne |
| Excentricita dráhy | 0,764 |
| Systém2 | |
| Primární hvězda | ι Ori A (Aa+Ab) |
| Průvodce | ι Ori B |
| Doba oběhu | > 75 000 let |
| Označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 37043 |
| Bonner Durchmusterung | BD +06° 1241 |
| Bright Star katalog | HR 1899 |
| SAO katalog | SAO 132323 |
| Katalog Hipparcos | HIP 26241 |
| Tychův katalog | TYC 4778-1401-1 |
| General Catalogue | GC 6937 |
| Bayerovo označení | ι Ori |
| Flamsteedovo označení | 44 Ori |
| Synonyma | Na’ir al Saif, Hatsya, FK5 209 |
| Databáze | |
| SIMBAD | data |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
Hatysa (též Hatsya[4]) je hvězda v souhvězdí Orionu. Se zdánlivou hvězdnou velikostí 2,77[2] je osmou nejjasnější hvězdou tohoto souhvězdí a nejjasnější součástí asterismu Orionův meč. Arabský název Na'ir al Saif znamená „jasná (hvězda) meče“[5].
Vlastnosti hvězdy
[editovat | editovat zdroj]Hatysa je čtyřhvězda, jejíž hlavní složkou je hmotná spektroskopická dvojhvězda s velmi výstřednou (e=0,764) oběžnou drahou a oběžnou dobou 29 pozemských dní. Jejími složkami jsou hvězdy spektrálních tříd O9III a B0,8III/IV, druhá z nich je asi o 2m slabší.[6]
Srážka hvězdných větrů z obou složek způsobuje, že je systém silným zdrojem rentgenového záření. Tyto hvězdy jsou však různého stáří, vedlejší složka je asi dvakrát starší. Protože je excenricita oběžné dráhy velmi vysoká, je velmi pravděpodobné, že tato menší hvězda byla zachycena větší.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iota Orionis na anglické Wikipedii.
- ↑ a b VAN LEEUWEN, F. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy and Astrophysics. November 2007, s. 653–664. DOI 10.1051/0004-6361:20078357. Bibcode 2007A&A...474..653V. arXiv 0708.1752.
- ↑ a b NICOLET, B. Photoelectric photometric Catalogue of homogeneous measurements in the UBV System. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. 1978, s. 1–49. Bibcode 1978A&AS...34....1N.
- ↑ UESUGI, Akira; FUKUDA, Ichiro. Catalogue of rotational velocities of the stars. Contributions from the Institute of Astrophysics and Kwasan Observatory. University of Kyoto, 1970. Bibcode 1970crvs.book.....U.
- ↑ KUNITZSCH, Paul; SMART, Tim. A Dictionary of Modern Star Names. [s.l.]: Sky Publishing, 2006. ISBN 1931559449. S. 62. Kunitzsch traces the name to Becvar's Atlas Coeli (1951), where it appeared as "Hatysa", but was unable to find an older source.
- ↑ ALLEN, Richard Hinckley. Star-names and their meanings. [s.l.]: G. E. Stechert, 1899. Dostupné online. S. 317.
- ↑ BAGNUOLO, William G., Jr.; RIDDLE, Reed L.; GIES, Douglas R.; BARRY, Donald J. ι Orionis-Evidence for a Capture Origin Binary. The Astrophysical Journal. June 2001, s. 362–367. DOI 10.1086/321367. Bibcode 2001ApJ...554..362B.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Iota Irionis na stránkách Jima Kalera (anglicky)
