Přeskočit na obsah

Hans Magnus Enzensberger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hans Magnus Enzensberger
Hans Magnus Enzensberger (20. května 2006)
Hans Magnus Enzensberger (20. května 2006)
Narození11. listopadu 1929
Kaufbeuren
Úmrtí24. listopadu 2022 (ve věku 93 let)
Mnichov
PseudonymLinda Quilt
Povoláníbásník, spisovatel, překladatel, novinář, reportér, autor dětské literatury, dramatik a redaktor
Alma materFreiburská univerzita
Hamburská univerzita
Erlangensko-norimberská univerzita
Žánresej, próza a poezie
Témataněmecká literatura, německá poezie, esej, překlad, editace a německé drama
Významná dílaMatematický čert
Zánik Titaniku
The Short Summer of Anarchy
OceněníCena Huga Jacobiho (1956)
Cena Georga Büchnera (1963)
Cena města Norimberk (1966)
Zlatý věnec (1980)
Cena Heinricha Bölla (1985)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Dagrun Enzensberger
Masha Enzenberger
Katharina Enzensberger
DětiTheresia Enzensberger[1]
Tanaquil Enzensberger[1]
PříbuzníChristian Enzensberger a Ulrich Enzensberger (sourozenci)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hans Magnus Enzensberger, známý také pod pseudonymem Andreas Thalmayr, (11. listopadu 1929 Kaufbeuren – 24. listopadu 2022) byl německý básník, spisovatel, překladatel, publicista a dramatik.[2] Velmi oceňovaná byla jeho tvorba esejistická. Žil v Mnichově.

Používal i pseudonymy Linda Quilt, Elisabeth Ambras a Serenus M. Brezengang.[3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v roce 1929 ve švábském městě Kaufbeuren pod pohořím Allgäu. Od roku 1931 žila rodina v Norimberku. Po válce pracoval Enzensberger jako tlumočník u americké, pak anglické okupační armády. Maturitu složil na gymnáziu v Nördlingenu, poté studoval filozofii a filologii na univerzitách v Erlangenu, Freiburku a Hamburku. Rok strávil i na pařížské Sorboně a studium uzavřel roku 1955 doktorskou dizertací o poetice romantika Clemense Brentana[4] v Erlangenu. Pracoval krátce jako rozhlasový, pak nakladatelský redaktor, od roku 1957 žil jako spisovatel na volné noze.

Nespokojen se situací v poválečném Německu žil dlouhý čas v zahraničí, v Norsku a Itálii. Podnikl řadu cest, mimo jiné do Sovětského svazu, USA a Mexika, několikrát navštívil i Prahu. V době politického vření v roce 1965 se přestěhoval do Berlína, kde založil časopis Kursbuch, který řídil v letech 1965–1975. Postupně se víc a víc levicově politizoval, v roce 1968 dokonce strávil asi rok na socialistické Kubě, kde chtěl působit jako instruktor revoluční teorie. Fidela Castra, ale brzy z nadšení pro kubánský režim vystřízlivěl. Později jej otevřeně kritizoval, zvláště v souvislosti se zatčením jeho přítele, básníka Herberta Padillu, který byl přinucen po svém propuštění provést veřejnou sebekritiku podle starých stalinistických modelů. Později se Enzensberger od levicového smýšlení odklonil a ve svých pozdních esejích provokativně demontuje pojmy a ideály, které sám v 60. letech zastával a staví se za tradiční hodnoty, jako např. normálnost, či dokonce "prostřednost" ve smyslu střední pozice mezi extrémy.

Dílo (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrana vlků (Verteidigung der Wölfe, 1957) – sbírka básní
  • Zeměmluva (Landessprache, 1960) – sbírka básní
  • Zpěv z potopy. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1963. 119 S. Překlad: Josef Hiršal a Bohumila Grögerová (Pozn.: toto české dílo obsahuje výbor z poezie Verteidigung der Wölfe a Landessprache). Podle básně Pěna z tohoto výboru napsal symfonickou báseň český skladatel Svatopluk Havelka.
  • Slepecké písmo (Blindeschrift, 1964) – sbírka básní
  • Jednotlivosti I. a II. (Einzelheiten I 1962, II 1963) – eseje
  • Výslech v Havaně (Das Verhör von Habana, 1970) – dokumentární hra
  • Mauzoleum. Sedmatřicet balad z dějin pokroku (Mausoleum. Sibenunddreißig Balladen aus der Geschichte des Fortschritts, 1975) - sbírka básní
  • Zánik Titaniku: Komedie (Der Untergang der Titanic. Eine Komödie, 1978). Ve Zlíně: Archa, 2015. 141 S. Překlad: Pavel Novotný – (Pozn.: sbírka básní)[5]
  • Filantrop: hra o D. Diderotovi (Der Menschenfeind, 1979[6]). 1. vyd. Praha: Dilia, 1987. 88 S. Překlad: Hanuš Karlach - divadelní hra dle vzoru Molièra[7]
  • Ach, Evropo! (Ach Europa!, 1987) – politicko-kulturně-lyrické obrazy z cest
  • Létající Robert (Der fliegende Robert, 1989) – rozpravy, scény, eseje
  • Velké stěhování (Die große Wanderung, 1992) – esej
  • Diderotův stín (Diderots Schatten, 1994) – rozpravy, scény, eseje
  • Elixíry vědy. Pohledy na jinou stranu v poezii i próze (Die Elixiere der Wissenscßhaft. Seitenblicke in Poesie und Prosa, 2002) – kniha esejů a básní
  • Jed (Das Gift). Praha: Nakladatelství Vlasty Brtníkové: Festival spisovatelů Praha, 2006. 99 S. Překlad: Tomáš Kafka (dvojjazyčné vydání)
  • Matematický čert: kniha pod polštář pro všechny, kteří mají strach z matematiky (Der Zahlenteufel: ein Kopfkissenbuch für alle, die Angst vor der Mathematik haben). 1. vyd. Praha: Dokořán, 2006. 238 S. Překlad: Hermína Marxová
  • Historie mraků (Die Geschichte der Wolken). 2. vyd. Nakladatel Praha: Festival spisovatelů, 2010. 125 S. Překlad: Tomáš Kafka (dvojjazyčné vydání)
  • Rebus (2009) – sbírka básní
  • Blauwärts. Ein Ausflug zu dritt (2013) – básně
  • Tumult (2014) – próza
  • Verschwunden! (2014) – próza

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Dostupné online.
  2. ↑ JIČÍNSKÁ, Veronika. Enzensberger, Hans Magnus. iLiteratura.cz. 2004-03-21. Dostupné online [cit. 2016-11-13]. 
  3. ↑ Hans Magnus Enzensberger - Munzinger Biographie. www.munzinger.de [online]. [cit. 2016-11-13]. Dostupné online. 
  4. ↑ Hans Magnus Enzensberger — internationales literaturfestival berlin. www.literaturfestival.com [online]. [cit. 2016-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-11-14. 
  5. ↑ Hans Magnus Enzensberger: Zánik Titaniku. Literární noviny. 2015-04-27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-14.  Archivováno 14. 11. 2016 na Wayback Machine.
  6. ↑ Der Menschenfeind wählt Grüne Liste. www.spiegel.de [online]. DER SPIEGEL 50/1979, 1979-12-10 [cit. 2016-11-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ HENRICHS, Benjamin. Sieger durch K.o.: Hans Magnus Enzensberger. Die Zeit. 1979-12-07. Dostupné online [cit. 2016-11-13]. ISSN 0044-2070. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • NOVOTNÝ, Pavel. Lovím verše z přívalu. K eposu Zánik Titaniku Hanse Magnuse Enzensbergera. Slovo a smysl. 2014, čís. 1. 
  • NOVOTNÝ, Pavel. Lovím verše z přívalu [doslov]. In: ENZENSBERGER, Hans Magnus. Zánik Titaniku. Zlín: Archa, 2015.
  • NOVOTNÝ, Pavel. Pokrokáři s jedem pod jazykem [doslov]. In: ENZENSBERGER, Hans Magnus. Mauzoleum. Praha: Dybbuk, 2020.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hans_Magnus_Enzensberger&oldid=22875809“