Hans Knappertsbusch
| Hans Knappertsbusch | |
|---|---|
 Hans Knappertsbusch | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Hans Alfred Knappertsbusch |
| Narození | 12. března 1888 Elberfeld (dnes Wuppertal),  Německá říše |
| Úmrtí | 25. října 1965 (ve věku 77 let) Mnichov,  Západní Německo |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Místo pohřbení | hřbitov v Bogenhausenu |
| Žánry | klasická hudba, opera, symfonie a koncert |
| Povolání | dirigent |
| Nástroje | klavír, housle a kornet |
| Aktivní roky | 1913–1965 |
| Vydavatelé | Polydor Records Odeon Electrola Melodija Decca Records Philips Records Westminster Records |
| Ocenění | Válečný záslužný kříž (1943) Gottbegnadeten list (1944) Řád svatého Jakuba od meče (1944) Bavorský řád za zásluhy (1958) Zlatá čestná mince zemského hlavního města Mnichova (1958) … více na Wikidatech |
| Manžel(ka) | Ellen Selma Knappertsbusch (1918–1925) Marion Knappertsbusch (1926–1965) |
| Děti | Anita Clara Julie |
| Rodiče | Gustav Knappertsbusch a Julie Knappertsbusch |
| Příbuzní | Walter Knappertsbusch[1] a Margarete Emilie Julie[1] (sourozenci) Johann Heinrich Knappertsbusch (praděd) Friedrich Wilhelm Knappertsbusch (děd)[1] |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hans Knappertsbusch (12. března 1888 Elberfeld (dnes Wuppertal) – 25. října 1965 Mnichov) byl německý dirigent.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v německém Elberfeldu (dnes část města Wuppertal). Studoval filosofii na Univerzitě v Bonnu a dirigování u Fritze Steinbacha, pak několik let asistoval v Bayreuthu dirigentům Siegfriedovi Wagnerovi a Hansu Richterovi. Začátek jeho kariéry je spojen s dirigentským působením v Elberfeldu (1913-1918), Lipsku (1918-1919) a Dessau (1919-1922). Později nahradil Bruna Waltera, po jeho odchodu z Mnichova do New Yorku, coby doživotní umělecký ředitel Bavorského státního orchestru a Bavorské státní opery.
Nástup nacismu v Německu pro něj znamenal kariérní problémy. Nejdřív odmítl vstoupit do nacistické strany, pak si na sebe přivodil hněv Josepha Goebbelsa, když se u německého vyslance v Nizozemsku informoval, zda také vstoupil do NSDAP z kariérních důvodů. Výsledkem bylo zrušení jeho mnichovského angažmá[2] – o jeho propuštění rozhodl sám Hitler.[3] V roce 1936 jej anglický dirigent Thomas Beecham pozval dirigovat do Covent Garden, ale nebylo mu umožněno opustit Německo.[3] Koncem 30. let 20. století odešel dirigovat k Vídeňské státní opeře, ignoruje nacistickou politiku, zakazující německým umělcům působit v Rakousku. Ve stejné době se stal jedním z prvních umělců na Salcburském festivalu. Knappertsbusch pokračoval v jeho vídeňském a salcburském působení i během německé okupace Rakouska.
Po skončení druhé světové války se vrátil do Mnichova, ale zůstal působit jako hostující dirigent ve Vídni a nadále vystupoval na festivalu v Bayreuthu.[4] Byl jedním z nejoblíbenějších dirigentů Vídeňských firharmoniků, kterých vedl ve Vídni, Salcburku a na zahraničních turné, ačkoli jen zřídka opouštěl německy mluvící země. Neměl rád dlouhé hudební zkoušky, proto byl někdy považován za lenivého. Uměl dirigovat velmi pomalu, s důrazem na krásu a důstojnost, při zachování živosti díla.[5] Zemřel v roce 1965 v Mnichově.
Mnoho jeho nahrávek, včetně jeho historických stereo nahrávek pro společnost Decca, bylo znovu vydáno na kompaktních discích. Společnost v roce 1951 odešla do Bayreuthu nahrát Parsifala, ale nakonec se souhlasem Wielanda Wagnera a samotného Knappertsbuscha experimentálně zaznamenala také cyklus Prsten Nibelungův. Odpovědný zástupce firmy Decca, John Culshaw, byl prvními třemi kusy operní tetralogie zklamán, ale poslední částí, Soumrakem bohů (Götterdämmerung) byl, naopak, nadšen a nahrávku připravil k vydání, ačkoli jí společnost nakonec nevydala.[6] Knappertsbuschova provedení Wagnerova Parsifala z let 1951 a 1962 jsou vysoce ceněny.[7] V roce 1955 pořídil také Bavorský rozhlas další nahrávku Parsifala, zatím ale nebyla vydána.[8]
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
komtur Řádu svatého Jakuba od meče (Portugalsko, 24. května 1944)[9]
Bavorský řád za zásluhy (Bavorsko, 20. července 1958)[10]
Čestný odznak Za vědu a umění (Rakousko, 1963)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans Knappertsbusch na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c japonská Wikipedie.
- ↑ LEBRECHT, Norman. The Maestro Myth. [s.l.]: [s.n.] S. 103.
- ↑ a b HOLMES, John L. 'Conductors: a record collectors' guide. [s.l.]: Gollancz, 1988. S. 143.
- ↑ Obituary for Hans Knappertsbusch. The Musical Times. 1965, roč. 106, čís. 1474, s. 971.
- ↑ Classical Artist Biographies. All Media Guide, 2009. (Answers.com, 10. prosinec 2009).
- ↑ Letter of John Culshaw. Gramophone. Roč. 1974.
- ↑ GREENFIELD, Edward. Review of 1962 Philips recording of Parsifal. The Musical Times. 1965, roč. 106, čís. 1465, s. 210.
- ↑ BROWN, Jonathan. Hans Knappertbusch discography. [s.l.]: Great Wagner Conductors - a listener's companion, 2012. S. 705.
- ↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online.
- ↑ Bayerischer Verdienstorden: Startseite. www.bayerischer-verdienstorden.de [online]. [cit. 2019-10-03]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Parsifal
- Diskografie Hudebních slavností v Bayreuthu
- Seznam inscenací Hudebních slavností v Bayreuthu
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hans Knappertsbusch na Wikimedia Commons - (německy) Oficiální stránky Archivováno 6. 10. 2007 na Wayback Machine.
- Hans Knappertsbusch v Internet Movie Database (anglicky)
