Gilbert du Motier, markýz de La Fayette
Gilbert du Motier, markýz de La Fayette | |
---|---|
Narození | 6. září 1757 Chavaniac-Lafayette |
Úmrtí | 20. května 1834 (ve věku 76 let) bývalý 1. pařížský obvod |
Příčina úmrtí | zápal plic |
Místo pohřbení | Hřbitov Picpus |
Alma mater | Pařížská univerzita Lyceum Ludvíka Velikého Kolej Plessis |
Povolání | důstojník, politik, aristokrat a armádní důstojník |
Znám jako | America's Favourite Fighting Frenchman |
Ocenění | čestné občanství USA (2002) Kmotr podpory zvláštní vojenské školy Saint-Cyr rytíř Řádu svatého Ludvíka jména vepsaná pod Vítězným obloukem společník Americké akademie umění a věd |
Politické strany | Liberal Party (1815–1824) Doctrinaires (od 1824) Feuillanti |
Choť | Adrienne de La Fayette |
Děti | Georges Washington de La Fayette Henriette du Motier Anastasie Louise Pauline du Motier Marie Antoinette Virginie du Motier |
Rodiče | Michel du Motier, Marquis de La Fayette a Marie Louise Jolie de La Rivière |
Rod | House of La Fayette |
Příbuzní | François Claude Amour, marquis de Bouillé (druhý bratranec)[1][2] Oscar du Motier de La Fayette a Edmond du Motier de La Fayette (vnoučata) |
Funkce | poslanec francouzského Národního shromáždění |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gilbert du Motier, markýz de La Fayette ([žilbér dy motijé de lafajet; 6. září 1757, Chavaniac – 20. května 1834, Paříž) byl francouzský osvícenský šlechtic, voják a generál. Jako přesvědčený demokrat se významně podílel na americké válce za nezávislost, takže se stal blízkým přítelem George Washingtona a národním hrdinou. Měl velký vliv v počátečních fázích francouzské revoluce, protože se však ostře postavil proti jejím násilnostem, musel roku 1792 uprchnout do Belgie a poté byl vězněn v Olomouci. V roce 1797 byl na rozkaz Napoleona propuštěn a po jeho pádu se La Fayette ještě účastnil velké politiky za vlády Ludvíka Filipa.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z vysoké a majetné vojenské šlechty z Auvergne, narodil se na venkovském sídle Chavaniac, asi 60 km JZ od Saint-Étienne. Jeho otec padl 1759 u Mindenu a matka, také z vysoké šlechty, žila v soukromí v Palais du Luxembourg v Paříži. Když roku 1770 zemřela, bylo mladému La Fayettovi 12 let, byl však dědicem nesmírného jmění. Do roku 1771 studoval na College du Plessis a současně na vojenské akademii ve Versailles. Roku 1774 se oženil s Adrienne de Noailles, rovněž z velmi bohaté rodiny dvorské šlechty. Původně sjednané manželství bylo velmi šťastné a přivedlo na svět čtyři děti.
Tchán se pokusil uvést La Fayetta ke dvoru, ale dvorské prostředí mu nevyhovovalo a raději nastoupil jako plukovník k dragounům maršála de Broglie, blízkého přítele svého otce. Po vyhlášení americké války za nezávislost shromáždil skupinu dobrovolníků a přes velký odpor rodiny odplul 1777 do Ameriky. Zvláštním rozhodnutím Kongresu byl jmenován generálmajorem Kontinentální armády a přijat Washingtonem do zednářské lóže. Po kratším pobytu ve Francii v roce 1779 se vrátil do Ameriky a výrazně se podílel na porážce britské armády. Po její kapitulaci v Yorktownu (Virginie) se vrátil do Francie, kde byl triumfálně přijat králem Ludvíkem XVI. La Fayette, ač sám katolík, přesvědčil krále, aby 1787 vydal toleranční edikt.
Za revoluce
[editovat | editovat zdroj]Na počátku revoluce byl přívržencem jakobínů a důvěrným přítelem Robespierra, Dantona a Marata. Roku 1789 se stal poslancem Generálních stavů a důrazně prosazoval, aby se Francie řídila příkladem americké republiky. S Thomasem Jeffersonem, tehdy vyslancem ve Francii, vypracoval návrh Deklarace práv člověka a občana. 14. července 1789 byl zvolen místopředsedou Národního shromáždění a stal se velitelem Národních gard. Pod dojmem pouličních násilností se rozešel s jakobíny, založil v parlamentu klub umírněných feuillantů, přiklonil se k variantě konstituční monarchie podle britského vzoru a s Národní gardou se snažil chránit bezpečnost krále.
Při nepokojích v červenci 1791 s Národní gardou krvavě potlačil shromáždění na Martově poli. Byl za to ostře napadán a vzdal se velení gardy, král ho však jmenoval velitelem jedné ze tří francouzských armád, která 1792 válčila s Rakouskem. Když byl 10. srpna 1792 přepaden tuillerijský palác a král uvězněn, La Fayette hlasitě protestoval a jakobínský parlament ho označil za zrádce. Odjel do Flander a 19. srpna 1792 byl zadržen u belgického Rochefortu hlídkou pruské armády a předán Rakušanům.
Po revoluci
[editovat | editovat zdroj]Habsburkové mu přičítali spoluvinu na zavraždění francouzské královské rodiny a tak byl uvězněn nejdříve v Lucemburku, kde jej vyslýchal osobně arcivévoda Karel Ludvík Rakousko-Těšínský, a poté v pevnostním vězení ve Weselu. V květnu 1794 byl nejprve vězněn v pruské Nyse a následně byl vsazen do pevnosti Olomouc. V listopadu 1794 se během vězeňské projížďky podařilo La Fayettovi uprchnout, a to za pomoci v Anglii žijícího J. E. Bollmana a Američana Franka Hugera, kteří speciálně za tímto účelem dorazili až na Moravu. Všichni tři byli velmi rychle zadrženi, La Fayetta dostihla hlídka u Šternberka. Bollman a Huger byli vzhledem k protestům z Francie, Anglie a USA již za tři měsíce propuštěni. La Fayette dostal možnost sdílet další pobyt ve vězení se svými blízkými a manželka a dvě dcery za ním přijely 24. října 1795.[3]
Teprve po vítězství Napoleona Bonaparta a na jeho přímý rozkaz byl La Fayette v září 1797 i se svou rodinou z olomouckého vězení propuštěn. La Fayette odmítl funkce, které mu Napoleon nabídl a stáhl se do soukromí, protože s Napoleonem nesouhlasil. Po jeho pádu však byl členem parlamentu, v roce 1830 podporoval Ludvíka Filipa a stal se opět velitelem Národní gardy. Jako host zavítal ještě jednou do USA v roce 1824, jeho přítel Washington už však tehdy nežil. Zemřel roku 1834 v Paříži.
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]La Fayette je národním hrdinou ve Francii i ve Spojených státech amerických. Byl jmenován čestným občanem USA a několika států, nazývá se po něm řada obcí a měst. Má pomníky v Paříži, ve Washingtonu a v řadě dalších měst.
-
C. W. Peale: La Fayette (kolem 1779)
-
J. Opie: La Fayette (asi 1788)
-
J.-B. Weyler: La Fayette (kolem 1790)
-
J.-D. Cour: Gilbert du Motier, markýz de La Fayette (1792)
-
Adrienne de La Fayette (miniatura, kolem 1790)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ POLÁČEK, Michal. Za slavným útěkem Lafayetta z Olomouce stáli zednáři, odhalil historik. iDNES.cz [online]. 2014-11-12 [cit. 2019-03-28]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- TINKOVÁ, Daniela. ''Revoluční Francie 1787-1799.'' Praha: Triton, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7387-211-3.
- LENDEROVÁ, Milena. Markýzovo trojí zastavení. Historický obzor, 1995, 6 (5/6), s. 133-135.
- Ottův slovník naučný, heslo Lafayette. Sv. 15, str. 549
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Galerie Gilbert du Motier, markýz de La Fayette na Wikimedia Commons
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gilbert du Motier, markýz de La Fayette na Wikimedia Commons
- The Lafayette Collection (Cornellova univerzita, Ithaca, NY)
- Francouzští generálové
- Francouzští markýzi
- Američtí generálové
- Osobnosti Velké francouzské revoluce
- Osobnosti francouzských revolučních válek
- Osobnosti Americké revoluce
- Osobnosti na amerických poštovních známkách
- Čestní občané USA
- Francouzští svobodní zednáři
- Narození v roce 1757
- Narození 6. září
- Úmrtí v roce 1834
- Úmrtí 20. května
- Úmrtí v Paříži
- Pohřbení na Hřbitově Picpus
- Jména vepsaná pod Vítězným obloukem v Paříži
- Francouzské osobnosti 19. století
- Francouzské osobnosti 18. století