František Pečinka

František Pečinka
Narození	27. prosince 1869; Nový Bydžov; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	14. května 1917 (ve věku 47 let); Brno; Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Povolání	malíř a básník
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Pečinka (27. prosince 1869 Nový Bydžov^[1] – 14. května 1917 Brno^[2]^[3]) byl český malíř a básník, žák profesora Julia Mařáka na pražské malířské Akademii.

Život

František Pečinka se narodil 27. prosince 1869 v Novém Bydžově (č. p. 29) do rodiny sedláře Antonína Pečenky a jeho manželky Marie rozené Ryglové. Není známo, proč došlo ke změně jeho jména na Pečinka. Studoval na pražské malířské Akademii ve školních letech 1889–1892 u profesora Julia Mařáka. V roce 1894 odešel za dalším studiem na malířskou Akademii do Vídně k profesoru Eduardu Peithner von Lichtenfelsovi.

Ve druhé polovině devadesátých let 19. století žil v Novém Bydžově a v Nové Pace. Na podzim 1896 vystavuje souborně v Novém Bydžově. V návaznosti na tuto výstavu vychází v Rozhledech příznivý rozbor jeho díla od F. X. Jiříka, který jej řadí mezi představitele impresionismu. V prosinci 1899 vystavuje s Uměleckou besedou, jejímž je členem, a je pozitivně hodnocen jeho "rozhodný světlový kolorismus". Následně se stěhuje na Moravu, kam zřejmě zajížděl již v předchozích letech (Větřáky u Klobouk s datací 1896). Krátce bydlí ve Šitbořicích na Břeclavsku a později delší dobu v Kloboukách u Brna. Zde se v listopadu 1903 oženil s Růženou Vystavělovou, se kterou měl syna Vojtěcha. Postupně se účastnil významných moravských výstavních akcí – 1. umělecké výstavy slovenské v Hodoníně (1902), Hospodářsko-průmyslové a národopisné výstavy ve Vyškově (1902) a Jihomoravské hospodářské, průmyslové, živnostenské a národopisné výstavy v Kloboukách (1903).

Na popud MUDr. Františka Veselého se v březnu 1906 stěhuje do Luhačovic, kde v červenci téhož roku uspořádal úspěšnou soubornou výstavu. Podílel se na rozvoji kulturního a společenského života v Luhačovicích a byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně. V srpnu 1910 jeho ateliér v Luhačovicích navštívil švýcarský estetik a umělecký kritik William Ritter. V červenci 1911 uspořádal soubornou výstavu krajinářských prací spolu s obrazy Oty Ottmara a Karla Lehotského v přízemí Smetanova domu. Po roce 1910 se postupně začal zhoršovat jeho zdravotní stav. Celoživotně trpěl tuberkulózou, která v závěru života ovlivnila i jeho psychický stav. Již těžce nemocen se na podzim r. 1915 stěhuje do Brna do Laudonovy č. 2. V březnu 1917 byl hospitalizován v ústavu choromyslných, kde zemřel 14. května 1917.

Kromě malování se věnoval skládání básní. Jako básník se přihlásil ke generaci devadesátých let lyrickými verši. Je autorem tří básnických sbírek: Sešit veršů (1894), Dojmy z Paky (1897) a Vlčí mák (posmrtně, 1917). R. 1912 (31. prosince) se v Přerově účastnil ustavující schůze literárního spolku Moravské Kolo spisovatelů, jehož členem byl do své smrti.

Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně.

Dílo

František Pečinka jako jeden z prvních českých a moravských autorů experimentuje s impresionistickou a pointilistickou technikou malby. Zřejmě již jako studentovi pražské Akademie mu nebyla vlastní jemná hra valérů a J. Mařák jej kritizoval, že maluje příliš "barvířsky". Mistrovskými kousky v duchu malby druhé generace Mařákovců jsou Partie z Klobouk, Stavení a Větřák u Klobouk. Na základě dobové umělecké kritiky je možné usuzovat, že "čisté barvy" začíná používat od r. 1896 (Jindřich Imlauf, 1911). Na radu svého přítele lékárníka Františka Tichého "lámal barvu krapy se zemitou žlutí" (Jaroslav Kopa, 1934). F. X. Jiřík (1897) jeho dílo charakterizuje slovy: "Umění Pečinkovo má účel samo v sobě a plyne z impulsů smyslových. Reflexe a rozumové konstrukce logické a vypočítané u něho nenajdeme a také nikdy mechanického napodobení, kopírování přírody. P. jest umělec příliš citový, než aby nevtiskl kraji, jejž studuje, ráz svého měkkého senzitivního temperamentu." O několik let později v Rozhledech (28. 3. 1903) k příležitosti výstavy Mánesa K. Domorázek-Mráz píše: "Pečinkova Studie noci a Podzimní sad malovány jsou nejsytějšími barvami, jak jich jen možno v krajině užíti. Tu jako by hlasně říkal svoje heslo a zásady, že všech barev nejvyšší superlativy nestačí, aby dostihly nádhery barev přírody, když ona jimi hýří. Zdají-li se nám přehnanými tyto tóny nebo ne, - netáže se umělec; v své touze přiblížili se přírodě volil dle svého nejvěrnější." Jeho osobitou formu pointilismu, která zahrnuje ostré tóny barev červené, zelené, oranžové, žluté a tyrkysové, snad nanášených i přímo z tuby, můžeme pozorovat v obrazech Třešně, Břízky a zejména Pole. S oblibou požíval i výrazných modrých stínů (např. Kupky sena). Kontrapunktem jsou pak některé obrazy držené v šedozelených a v šedohnědých tónech, které vznikaly jako odraz momentálního duševního rozpoložení autora.

Zastoupení ve sbírkách

Národní galerie v Praze, obrazy Pohled do atelieru Julia Mařáka (1892), Chaloupka z Velké (1912) a Kupky sena (1912)
Moravská galerie Brno, obraz Partie z Klobouk
Muzeum umění Olomouc, obraz Větřák u Klobouk
Galerie výtvarného umění v Hodoníně, obrazy Motiv z Dalmácie (1908), Autoportrét (1911) a Žudro
Horácká galerie v Novém Městě na Moravě, obraz Zimní krajina
Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, obraz Chalupy na dědině
Památník národního písemnictví, obraz Krajina s močálem

Básně

Sešit veršů, Nový Bydžov: vlastním nákladem, 1894
Dojmy z Paky: 1894–1895, Praha: František Šimáček, 1897
Vlčí mák: 1895–1914, Přerov: Tiskařská a vydavatelská společnost, 1917
V sobě se jen ztrácím: výbor z básnických sbírek 1894–1917 (uspořádal, ediční poznámku a autorův medailon napsal Petr Fabian), Praha, Vlašim: Zapomenuté světlo, 2002
V sobě se jen ztrácím... (výbor z díla), Praha: Dybbuk, 2017

Galerie

František Pečinka Větřáky u Klobouk
František Pečinka Na podhájí (1897)
František Pečinka Podzimní les (1897)
František Pečinka Břízy na podzim
František Pečinka Břízky (Očov u Hodonína)
František Pečinka Třešně
František Pečinka Cesta ke stavením
František Pečinka Kupky sena
František Pečinka Pole
František Pečinka Podzim (okolo 1905)
František Pečinka Partie z Klobouk (kolem 1905)
František Pečinka Stavení
František Pečinka Chalupy
František Pečinka Za chalupou
František Pečinka Léto
František Pečinka Pod sněhem v Luhačovicích
František Pečinka Větřák u Klobouk (před 1906)
František Pečinka Větřáky
František Pečinka Břízová nálada
František Pečinka V polích
František Pečinka Podzimní krajina
František Pečinka Lesní interiér (1914)
František Pečinka Horská krajina
František Pečinka Zimní krajina (1916)

Odkazy

Reference

↑ SOA Zámrsk, matrika N index N 1861–1873 územní rozsah: Hradecké Předměstí + Nový Bydžov + Pražské Předměstí, str. 405. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
↑ Matrika 17430, sn. 150 [online]. MZA [cit. 2023-01-17]. Dostupné online.
↑ Matrika 17205, sn. 238 [online]. MZA [cit. 2023-01-17]. Dostupné online.

Literatura

Jiřík, F. X.: Výstava obrazů Františka Pečinky v Novém Bydžově. Rozhledy, roč. 6, č. 1, s. 33–35, 1. 10. 1896.
Kj.: Fr. Pečinka: Dojmy z Paky. Rozhledy, roč. 6, č. 23, s. 1090–1091, 1. 9. 1897.
Umělecká výstava slovenská v Hodoníně – Hodonín: 1902
Výstava v Jestřabí vile. Lidové noviny, 1906, roč. 14, č. 254, s. 6, 14. 9. 1906.
Imlauf, Jindra: Výtvarné umění v Luhačovicích. Čas, roč. 25, č. 242, s. 2, 2. 9. 1911.
Kopa, Jaroslav: Čeští malíři impresionisté. Brno: Globus, 1934 (s. 31–34).
Hrnčíř, Vladimír: Nepochopený básník štětce a barev. Lidové noviny, roč. 51, s. 5, 8. 8. 1943.
Kubíčková, Petra: František Pečinka: 1869–1917 (rukopis, diplomová práce). Brno: Masarykova univerzita, 2001.
Panenková, Duňa: Studoval jsem u Mařáka: Julius Mařák a jeho slavní žáci. Praha: Galerie České spořitelny, 2020
Fabian, Petr: A jen ta šeď se sráží na obzoru... Zapomenuté světlo, edice české poezie.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu František Pečinka na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Pečinka
František Pečinka v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
Zapomenuté světlo, František Pečinka – V sobě se jen ztrácím...
Hyper-pleinair, Dnes pozapomenutý malíř a básník František Pečinka ... Archivováno 6. 5. 2007 na Wayback Machine.
Galerie Národní 25 aukční síň, Pečinka František (1869–1917)
ART+ Pečinka František (1869–1917)
František Pečinka v informačním systému abART
František Pečinka v Encyklopedii dějin města Brna

[MatrN-1] SOA Zámrsk, matrika N index N 1861–1873 územní rozsah: Hradecké Předměstí + Nový Bydžov + Pražské Předměstí, str. 405. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.

[matrikaZ-2] Matrika 17430, sn. 150 [online]. MZA [cit. 2023-01-17]. Dostupné online.

[3] Matrika 17205, sn. 238 [online]. MZA [cit. 2023-01-17]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]