Přeskočit na obsah

František Ondříček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Ondříček
František Ondříček
František Ondříček
Základní informace
Narození29. dubna 1857
Praha-Hradčany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí12. dubna 1922 (ve věku 64 let)
Milán
Italské královstvíItalské království Italské království
Příčina úmrtísrdeční selhání
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel, hudební pedagog, houslista a učitel
Nástrojehousle
RodičeJan Ondříček
Příbuzníbratři Karel Ondříček
Emanuel Ondříček
a Stanislav Ondříček
sestry Marie Ondříčková
a Augusta Ondříčková
děd Ignác Ondříček
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Ondříček (29. dubna 1857 Praha-Hradčany[1] – 12. dubna 1922 Milán) byl český houslista, virtuos, hudební skladatel a pedagog. Přezdívalo se mu Král houslistů nebo také Český (Slovanský) Paganini.[2] Podnikal koncertní cesty po celém světě včetně evropského i asijského Ruska a Spojených států.

Hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze)

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v malém domku v Novém Světě na Hradčanech. Otec byl muzikant, vyučoval hru na housle a klavír, matka byla švadlena. František se narodil jako druhé dítě do početné rodiny, měl pět sourozenců. Od raného dětství projevoval hudební talent, první housle dostal v pěti letech. [3] S otcem hrával v hostincích a kavárnách, aby jako zázračné dítě zvyšoval příjmy otcovy kapely. Jeho technická pohotovost i geniální paměť ho předurčila k vyšším cílům. V 16 letech vstoupil na pražskou konzervatoř do třídy A. Bennewitze. Po absolvování konzervatoře v roce 1876 se jeho talentu ujal pražský mecenáš Alois Oliva a mladého Ondříčka poslal k dalšímu studiu do Paříže ke slavnému Josephu Lambertu Massartovi.[3][4] Po dva roky byl Ondříček jeho žákem, získával si jméno v pařížských salónech, mj. zvítězil v prestižní soutěži o cenu konzervatoře, kdy kromě diplomu obdržel i vzácné housle z dílny Gand & Bernardel frères.[5] Vystupoval též na slavných Pasdeloupových koncertech klasické hudby a na čas se stal i koncertním mistrem tohoto tělesa.[2][6]

Přesto v roce 1881 Ondříček opustil Paříž, aby se věnoval sólové dráze. Hrál v Praze a opět v Paříži, zajížděl i do Londýna, kde vzbudil pozornost královského dvora a vystupoval v St. James’s Hall. Jako Dvořák byl i on jmenován čestným členem Filharmonické společnosti v Londýně, což byl základ jeho častých návštěv Anglie. Ještě předtím však dobyl svým uměním Vídeň v roce 1882. Po interpretaci Mendelssohnova koncertu opěvoval jeho hru i přísný kritik Eduard Hanslick a otevřel mu cestu do vídeňského, českému umění málo přejícího prostředí. V Pešti se jeho koncertu zúčastnil Ferenc Liszt a jeho výkonem byl tak nadšen, že přišel na pódium, aby ho objal.

Osou jeho repertoáru byly zejména sólové skladby Johanna Sebastiana Bacha, houslové sonáty klasicismu (zejména Beethovenovy) a nejslavnější koncerty klasické a romantické éry. (Beethoven, Paganini, Mendelssohn, Bruch). Stěžejním dílem umělcova repertoáru se stal Dvořákův Houslový koncert a moll. Ač byl dedikován Josephu Joachimovi, Ondříček se ho s nadšením ujal a po premiéře ve Vídni položil základ jeho světové proslulosti. Pod dojmem Ondříčkovy nedostižné hry svěřil českému umělci svůj houslový koncert i Johannes Brahms. V roce 1888 byl jmenován císařsko-královským komorním virtuosem, čímž dosáhl prvenství mezi houslisty své doby.[2] Od té doby se usadil ve Vídni. Vždy se však hlásil k české národnosti, byl upřímný vlastenec.[6] Při vystupování v cizině dbal na přesný zápis svého jména s diakritickými znaménky. Přispěl k šíření české hudby ve světě. Často hrál na závěr svých koncertů vlastní úpravu písně Kde domov můj. [3] V roce 1885 se oženil s pěvkyní Annou Hlaváčkovou, která příležitostně zpívala na jeho koncertech hlavně klasické a národní písně. Dvořák věnoval Františku Ondříčkovi Romanci f moll a byl svědkem na jeho svatbě. [4]

Pamětní deska na rodném domě: Praha, Hradčany – Nový svět 25, U zlatého pluhu

Vrcholným obdobím jeho umělecké aktivity byla devadesátá léta 19. století. Ondříček koncertoval ve všech hlavních evropských střediscích, Itálie se mu obdivovala jako nástupci Paganiniho a v Římě se stal čestným členem Akademie sv. Cecilie. Často koncertoval i v Rusku. Projel je křížem krážem od Archangelska po Jaltu i sibiřský Irkutsk. V sezóně 1895–1896 uspořádal v Severní Americe 70 koncertů. Na prvním koncertě v Carnegie Hall hrál Dvořákův houslový koncert. Začátkem roku 1900 vystoupil před pražským publikem v Rudolfinu. Nadšení posluchači po koncertu vypřáhli koně od kočáru a sami ho dotáhli k hotelu na Václavském náměstí, kde Ondříček bydlel.[3]

Roku 1909 se stal profesorem a roku 1912 i ředitelem Nové vídeňské konzervatoře.[2] Na základě anatomických a fyziologických studií a svých rozsáhlých zkušeností vypracoval vlastní metodu houslové hry, která prokázala svými výsledky neobyčejnou úspěšnost. Tiskem vydal Elementární školu hry houslové, Denní cvičení, Novou metodu k osvojení mistrovské techniky hry houslové na podkladě anatomicko-fyziologickém. Mezi lety 1907–1911 vedl smyčcové kvarteto, které pro Oslavy výročí Josepha Haydna ve Vídni v pěti koncertech provedlo 20 Haydnových děl.[4] Nadále vystupoval i jako sólista, avšak jeho sláva se postupně vytrácela. Nastaly těžkosti i v osobním životě, kvůli dceři Lole se dostal do finančních problémů, musel prodat i své mistrovské housle

Po vzniku Československa se vrátil do Prahy a stal se profesorem mistrovské školy na pražské konzervatoři.[2] Po smrti své první manželky se v roce 1919 znovu oženil. Vzal si svou žačku, houslistku Ellu Stillerovou. Pokračoval v koncertní činnosti, v lednu 1922 měl poslední koncert v Brně.[3] Zemřel v 65 letech, čtyři dny po koncertě v Ženevě, ve vagóně na železniční stanici v Miláně.[4] Příčinou byla náhlá zástava srdce. Manželka Ella ho přežila jen o 3 týdny. Oba byli pochováni na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Posmrtný ohlas

[editovat | editovat zdroj]

Ondříčkovo jméno neslo v letech 1922 až 1958 smyčcové kvarteto, působící krátce před jeho smrtí pod názvem Umělecké smyčcové kvarteto.

Portrét Františka Ondříčka od Václava Brožíka je součástí československé známkové tvorby (emise Umění 1974 z 27. listopadu 1974).

Ke 100. výročí úmrtí Františka Ondříčka uspořádalo České muzeum hudby v Praze v roce 2022 výstavu připomínající osobnost tohoto českého umělce a vlastence. [2]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Kromě své koncertní a pedagogické činnosti se Ondříček věnoval i kompozici. Šlo nejen o četné vlastní kadence k houslovým koncertům, ale i o řadu velmi působivých houslových skladeb vynikajících svou virtuozitou i lidovou melodikou. Zvláště pozoruhodný je smyčcový kvartet As-dur, op. 22 komponovaný pro České kvarteto.

Skladby pro housle a klavír

[editovat | editovat zdroj]
  • Ballade (1877)
  • Dances bohemes, op. 3 (1883)
  • Fantasie na motivy Prodané nevěsty, op. 9 (1888)
  • Barcarole, op. 10 (1890)
  • Romance D-dur, op. 12 (1891)
  • A la Canzona, op. 13 (1894)
  • Fantasie na motivy Glinkovy opery Ivan Susanin, op. 16 (1889)
  • Nocturno, op. 17 (1900)
  • Scherzo caprizioso, op. 18 (1901)
  • Ukolébavka a Valse triste (1913)
  • Rhapsodie boheme, op. 21 (1906)
  • Koncertní etudy D-dur a Es-dur

Jiné skladby

[editovat | editovat zdroj]
  • Transkripce skladeb Bedřicha Smetany a Josefa Suka
  • Romance pro violoncello a klavír, op. 2
  • Dumka pro klavír
  • Smyčcový kvartet As-dur, op.22 (1907)

Pedagogické dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Elementarschule des Violinspiels
  • Mittelstuffe
  • Neue Meistertechnik des Violispiels
  • Tägliche Übungen
  • 15 Künstleretuden

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c d e f HAVLÍČEK, Zdeněk. Král houslistů František Ondříček. Vltava [online]. Český rozhlas, 2023-02-28 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e KRYŠTOF, Jan. Přemožitelé času sv. 3. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Nakladatelství MON, 1987. Kapitola František Ondříček, s. 123–126. 
  4. ↑ a b c d Český hudební slovník. slovnik.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  5. ↑ ŽŮRKOVÁ, Tereza. Housle Gand & Bernandel Frères českého virtuóza Františka Ondříčka. Národní muzeum [online]. 2021-09-23 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b VILÍMEC, Miroslav. Výročí Františka Ondříčka. www.casopisharmonie.cz [online]. [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Památce „krále českých houslistů“ mistra Františka, Sborník statí o 25leté činnosti Kruhu přátel, ctitelů a žáků Františka Ondříčka, 1936
  • Šich, Bohuslav: František Ondříček, Kdo je - sv. 48, Praha : Orbis, 1947
  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha
  • Žídek, František: Čeští houslisté tří století, Praha : Panton, 1979

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Ondříček&oldid=24355169“