Formule 1 v roce 1970
| 21. sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1970) | |
|---|---|
 Mistr světa Jochen Rindt | |
| Obecné informace | |
| Počet závodů | 13 |
| Počet pilotů | 43 |
| Počet týmů | 21 |
| Pohár jezdců | |
| První |  Jochen Rindt(Lotus–Ford) |
| Druhý |  Jacky Ickx(Ferrari) |
| Třetí |  Clay Regazzoni(Ferrari) |
| Pohár konstruktérů | |
| První |  Lotus–Ford |
| Druhý |  Ferrari |
| Třetí | March–Ford |
| Formule 1 | |
◄ 1969  1971 ► | |
Sezóna Formule 1 1970 byla 21. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 13. mistrovských a 3 nemistrovské závody. Mistrovství světa se konalo mezi 7. březnem a 25. říjnem.
Jochen Rindt, závodící za tým Lotus, vyhrál svůj první šampionát jezdců, ačkoli zemřel čtyři závody před koncem sezóny.[1] Získal tolik mistrovských bodů, že se žádnému jinému jezdci nepodařilo jeho celkový počet překonat. Je to dosud jediná sezóna, ve které byl šampionát jezdců udělen posmrtně. Jacky Ickx, závodící za Ferrari, dokončil sezónu s pětibodovou ztrátou. Pohár konstruktérů vyhrál Team Lotus se sedmi body před Ferrari.[2]
Bruce McLaren, zakladatel a majitel slavného týmu McLaren, zemřel 2. června při testování svého vozu McLaren M8D Can-Am na okruhu v Goodwoodu. Piers Courage, jezdec týmu Frank Williams Racing Cars, byl zabit během Grand Prix Nizozemska dne 21. června.
Týmy a jezdci
[editovat | editovat zdroj]
Změny před sezónou
[editovat | editovat zdroj]- Matra se rozešla s Kenem Tyrrellem a vstoupila do sezóny pod francouzskou licencí. Vůz MS120 byl poháněn vlastním dvanáctiválcovým motorem Matra. Tým Tyrrell přihlásil dva vozy March 701 s motory od Cosworth, než později v roce představil vůz Tyrrell 001, což bylo první šasi navržené týmem Tyrrell. Úřadující šampion Jackie Stewart a jeho týmový kolega z roku 1969 Johnny Servoz-Gavin se oba přestěhovali do Tyrrellu, zatímco jejich třetí týmový kolega Jean-Pierre Beltoise zůstal u Matry. Připojil se k němu Henri Pescarolo na jeho první plný závodní úvazek.
- Šampion ze sezóny 1968 Graham Hill byl přesunut z týmu Lotus jeho šéfem Colinem Chapmanem do týmu Rob Walker Racing Team. Walkerův jezdec ze sezóny 1969 Jo Siffert našel nový domov v týmu March. Tam se k němu připojil Chris Amon, který opustil tým Ferrari v polovině předchozí sezóny, jelikož byl zklamaný výkonem jejich motoru.
- Jacky Ickx, který skončil druhý v sezóně 1969, se vrátil do Ferrari poté, co strávil jeden rok v Brabhamu. Přechod Ferrari z V12 na motor F12 dal Belgičanovi naději na nový úspěch. Jeho místo v Brabhamu zaujal debutant Rolf Stommelen. Bývalý pilot Ferrari Pedro Rodríguez podepsal smlouvu s BRM.
- Šampion ze sezóny 1964 John Surtees závodil pro tým BRM v roce 1969. Ten na konci sezóny opustil a předtím než založil vlastní tým, tak řídil vůz McLaren M7C, než v polovině roku debutoval se svým vlastním šasi Surtees TS7.
- Andrea de Adamich, který byl sportovním jezdec Alfy Romeo, podepsal smlouvu s McLarenem, aby řídil třetí vůz poháněný Alfou Romeo V8.
- Frank Williams provozoval privatizovaný Brabham BT26C v roce 1969, ale spolupracoval s italským výrobcem automobilů De Tomaso. Výsledkem byl vůz De Tomaso 505/38, který nebyl konkurenceschopný a nikdy se nedokázal klasifikovat v mistrovském závodě.
Změny během sezóny
[editovat | editovat zdroj]- Jezdec týmu Tyrrell Johnny Servoz-Gavin odešel z Formule 1 tři závody do konce sezóny 1970.[3][4] Jeho místo zaujal François Cevert.
- Po smrti Bruce McLarena podepsal nový vedoucí týmu Teddy Mayer amerického jezdce Petera Gethina. Tři závody za tým McLaren odjel i veterán Dan Gurney.
- Ferrari rozšířilo své působení z jednoho na tři vozy, podporovalo svého úspěšného sportovního jezdce Ignazia Giuntiho a najalo Claye Regazzoniho. Švýcar také pokračoval v šampionátu Formule 2, který vyhrál.
- Piers Courage byl zabit při Grand Prix Nizozemska. Frank Williams najal Briana Redmana a poté Tima Schenkena.
- John Miles skončil se sportem po nehodě Jochena Rindta. Kvůli tomu zůstal majitel týmu Lotus Colin Chapman bez jezdců. Najal Emersona Fittipaldiho, v té době nadějného jezdce Formule 2, a Reine Wisella, dalšího debutanta, ale s bohatými zkušenostmi.[5]
Kalendář
[editovat | editovat zdroj]| Pořadí | Grand Prix | Okruh | Datum |
|---|---|---|---|
| 1 | Grand Prix Jihoafrické republiky |  Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand
|
7. březen |
| 2 | Grand Prix Španělska |  Circuito Permanente Del Jarama, Madrid
|
19. duben |
| 3 | Grand Prix Monaka |  Circuit de Monaco, Monte Carlo
|
10. květen |
| 4 | Grand Prix Belgie | Circuit de Spa-Francorchamps, Stavelot
|
7. červen |
| 5 | Grand Prix Nizozemska |  Circuit Zandvoort, Zandvoort
|
21. červen |
| 6 | Grand Prix Francie |  Charade Circuit, Clermont-Ferrand
|
5. červenec |
| 7 | Grand Prix Velké Británie | Brands Hatch, West Kingsdown
|
18. červenec |
| 8 | Grand Prix Německa |  Hockenheimring, Hockenheim[pozn. 1]
|
2. srpen |
| 9 | Grand Prix Rakouska | Österreichring, Spielberg
|
16. září |
| 10 | Grand Prix Itálie | Autodromo Nazionale di Monza, Monza
|
6. září |
| 11 | Grand Prix Kanady |  Circuit Mont-Tremblant, Mont-Tremblant
|
20. září |
| 12 | Grand Prix USA |  Watkins Glen International, New York
|
4. říjen |
| 13 | Grand Prix Mexika |  Magdalena Mixhuca, Mexico City
|
25. října |
Změny v kalendáři
[editovat | editovat zdroj]- Grand Prix Belgie se vrátila po zásadních bezpečnostních změnách na okruhu Circuit de Spa-Francorchamps. Jezdci bojkotovali závod v sezóně 1969 kvůli extrémnímu nebezpečí.
- Po jednorázové Grand Prix Rakouska v roce 1964 se akce vrátila do kalendáře a konala se na nově postaveném Österreichringu.
- Grand Prix Španělska se přesunula z Montjuïc do Jarama v rámci střídání události mezi dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie přesunuta ze Silverstone do Brands Hatch a Grand Prix Kanady byla přesunuta z Mosport Park do Circuit Mont-Tremblant.
- Grand Prix Německa se původně měla jet na Nürburgringu, ale jezdci odmítli na tomto okruhu závodit, pokud na něm nebudou provedeny zásadní bezpečnostní změny. Představitelé trati Nürburgring reagovali na seznam změn požadovaných jezdci negativně. Nakonec Hockenheimring hostil závod v sezóně 1970 v plánované datum původního okruhu.
Změny předpisů
[editovat | editovat zdroj]Technické předpisy
[editovat | editovat zdroj]- Kolem palivových nádrží byl zaveden „bezpečnostní měchýř“, aby se snížilo riziko požáru.[6][7]
- Maximální zdvihový objem pro stlačené motory, například turbomotory, byl snížen z 1500 cm³ na 500 cm³. Maximální zdvihový objem pro atmosféricky plněné motory zůstal na 3000 cm³.[6][8]
- Minimální hmotnost vozu byla zvýšena z 500 kg na 530 kg.[6][8]
Sportovní předpisy a předpisy akce
[editovat | editovat zdroj]- O startovním pořadí závodu obvykle rozhodoval nejrychlejší čas jezdců během kteréhokoli z tréninků. V některých případech však místo na startovním roštu mělo zaručeno pouze deset „vyvolených“ jezdců v pořadí podle jejich nejlepšího času. Zbývající jezdci si museli zasloužit svou účast ve třicetiminutové kvalifikaci: nejrychlejším jezdcům v této části bylo umožněno odstartovat do závodu a byli umístěni na rošt v pořadí podle jejich původního nejlepšího tréninkového času. To vedlo k tomu, že se jezdci nekvalifikovali do závodu, přestože byli v tréninku rychlejší než ostatní, kteří se kvalifikovali.[9][10][11] Tento systém byl zaveden krátce před druhým závodem sezóny, což vedlo k protestům mezi týmy a jezdci.[12]
Aby mohli jezdci závodit, museli v tréninku odjet alespoň pět kol.[13][pozn. 2]
FIA zveřejnila některé úvahy o designu okruhů a oznámila, že všechny okruhy budou muset projít kontrolou:[6][7]
- Výběhové zóny musely být široké alespoň 3 m.
- Dvojité mantinely byly nyní standardem. Používání slaměných balíků bylo zakázáno.
- Diváci se museli pohybovat alespoň 3 m za oplocením.
- Boxová ulička měla být oddělena od trati bariérou.
- Dále byly stanoveny předpisy o šířce trati, povrchu trati a maximální změně sklonu.
Výsledky a pořadí
[editovat | editovat zdroj]Grand Prix
[editovat | editovat zdroj]Bodový systém
[editovat | editovat zdroj]Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo šest nejlepších výsledků z kol 1-7 a pět nejlepších výsledků z kol 8-13.
Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:
| Umístění | 1. | 2. | 3. | 4. | 5. | 6. |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Body | 9 | 6 | 4 | 3 | 2 | 1 |
| Zdroj:[14] | ||||||
Pořadí jedzců
[editovat | editovat zdroj]
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
† Jochen Rindt utrpěl smrtelnou nehodu v tréninku před Grand Prix Itálie.
‡ Piers Courage utrpěl smrtelnou nehodu během Grand Prix Nizozemska.
Pořadí konstruktérů
[editovat | editovat zdroj]
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
- Tučné výsledky se započítávají do součtů šampionátu.
Nemistrovské závody
[editovat | editovat zdroj]Další závody Formule 1 pořádané v roce 1970, které se nepočítávaly do mistrovství světa. International Trophy a Gold Cup se konaly souběžně s vozy Formule 5000.
| Závod | Okruh | Datum | Vítěz závodu | Vítězný konstruktér |
|---|---|---|---|---|
| V Race of Champions
|
Brands Hatch | 22. březen | Jackie Stewart
|
March-Cosworth
|
| XXII BRDC International Trophy
|
Silverstone | 26. duben |  Chris Amon
|
March-Cosworth
|
| XVII International Gold Cup
|
Oulton Park | 22. srpen | John Surtees
|
Surtees-Cosworth
|
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Grand Prix Německa se původně měla jet na Nürburgringu, ale jezdci odmítli na tomto okruhu závodit, pokud na něm nebudou provedeny zásadní bezpečnostní změny. Představitelé trati Nürburgring reagovali na seznam změn požadovaných jezdci negativně. Nakonec Hockenheimring hostil závod v sezóně 1970 v plánované datum původního okruhu.
- ↑ Není jasné, zda toto pravidlo existovalo před tímto rokem.
- ↑ Body byly uděleny na základě 9–6–4–3–2–1 šesti nejlepším jezdcům umístěným v každém závodě. Započítávalo se 6 nejlepších výsledků z prvních 7 závodů a 5 nejlepších výsledků z posledních 6 závodů, i když toto pravidlo neovlivnilo body žádného jezdce v šampionátu 1970.
- ↑ Do šampionátu se započítávalo pouze 6 nejlepších výsledků z prvních 7 kol a 5 nejlepších výsledků z posledních 6 kol. Čísla bez závorek jsou body do mistrovství a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1970 Formula One season na anglické Wikipedii.
- ↑ 1970 Driver Standings [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online.
- ↑ 1970 Constructor Standings [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online.
- ↑ Steve Small. The Guinness Complete Grand Prix Who's Who. [s.l.]: Guinness, 1994. ISBN 0851127029. S. 351.
- ↑ HENRY, Alan. Johnny Servoz-Gavin. The Guardian. 26 July 2006. Dostupné online [cit. 14 September 2012].
- ↑ Reine WISELL [online]. [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Steven de Grootte. F1 rules and stats 1970-1979 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ a b Safety Improvements in F1 since 1963 [online]. [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ a b Steven de Grootte. F1 rules and stats 1960-1969 [online]. 1 January 2009 [cit. 2024-03-04]. Dostupné online.
- ↑ Denis Jenkinson. 1970 Monaco Grand Prix race report: Brabham bins it, Jochen wins it [online]. 10 May 1970 [cit. 2024-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 May 2023.
- ↑ Denis Jenkinson. 1970 Dutch Grand Prix race report: Sharp end of the wedge [online]. 21 June 1970 [cit. 2024-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 June 2023.
- ↑ Denis Jenkinson. 41st Italian Grand Prix [online]. 6 September 1970 [cit. 2024-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 June 2023.
- ↑ Poachers turned gamekeepers: how the FOCA became the new FIA - Part 1: Introduction and timeline [online]. 21 November 2007. Dostupné online.
- ↑ Denis Jenkinson. 1970 Belgian Grand Prix race report: Rodriguez reaps rewards [online]. 7 June 1970 [cit. 2023-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 April 2023.
- ↑ World Championship points systems [online]. Forix, 18 January 2019 [cit. 2020-12-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2019.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1970 na Wikimedia Commons
