Přeskočit na obsah

Felipe Meligeni Alves

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Felipe Meligeni Alves
Meligeni Alves během kvalifikace na Wimbledon 2023
Meligeni Alves během kvalifikace na Wimbledon 2023
StátBrazílieBrazílie Brazílie
Datum narození19. února 1998 (26 let)
Místo narozeníCampinas, Brazílie[1]
BydlištěCampinas, Brazílie[1]
Výška185 cm[1]
Hmotnost78 kg[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek807 714 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů5–8
Tituly0 ATP, 4 ITF
Nejvyšší umístění129. místo (19. června 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo kvalifikace (2021)
French Open3. kolo kvalifikace (2021, 2023)
Wimbledon3. kolo kvalifikace (2023)
US Open2. kolo (2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů15–9
Tituly1 ATP, 2 challengery, 16 ITF
Nejvyšší umístění75. místo (20. června 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo 2022)
French Open1. kolo (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231117a17. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Felipe Meligeni Rodrigues Alves (* 19. února 1998 Campinas, São Paulo) je brazilský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal čtyři tituly ve dvouhře a osmnáct ve čtyřhře.[2] V juniorském tenise vyhrál čtyřhru US Open 2016, když s Bolivijcem Juanem Carlosem Aguilarem ve finále přehráli Kanaďany Félixe Augera-Aliassimeho a Benjamina Sigouina.[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2023 na 129. místě a ve čtyřhře pak včervnu 2022 na 75. místě. Trénuje ho Marc Garcia Roman.[1] Starší sestra Carolina Meligeni Alvesová je také profesionální tenistka.[4] Strýc Fernando Meligeni, jemuž patřila 25. příčka žebříčku, si zahrál semifinále na French Open 1999.[5]

V brazilském daviscupovém týmu debutoval v roce 2020 adelaidským kvalifikačním kolem proti Austrálii, v němž s Marcelem Demolinerem vyhráli čtyřhru nad párem James Duckworth a John Peers. Australané zvítězili 3:1 na zápasy. Do dubna 2021 v soutěži nastoupil k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–0 ve dvouhře a 1–0 ve čtyřhře.[6]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v červnu 2016, když na turnaji v brazilském Itajaí, dotovaném 10 tisíci dolary, nastoupil do čtyřhry s krajanem Igorem Marcondesem. Až ve finále je zdolal brazilský pár Rafael Matos a Marcelo Zormann.[2] Dvouhru si poprvé zahrál o dva měsíce později, na srpnovém turnaji v Belému s rozpočtem 25 tisíc dolarů. V první fázi nestačil na krajana Marlona Oliveiru. Premiérový challenger ovládl na listopadovém São Paulo de Tênis 2020. Ve finále dvouhry přehrál portugalského hráče Frederica Ferreiru Silvu z počátku třetí světové stovky. Po boku Venezuelana Luise Davida Martíneze triumfoval i v saopaulské čtyřhře.[7][2]

Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval únorovým Rio Open 2020 v Riu de Janeiru, když jako 341. muž klasifikace obdržel divokou kartu. Na úvod jej vyřadila rakouská světová čtyřka Dominic Thiem po třísetovém průběhu. Jednalo se o jeho první zápas proti členu elitní světové osmdesátky.[8] Do kvalifikace grandslamu poprvé zasáhl na lednovém Australian Open 2021 v Dauhá. Po vítězství nad Slovákem Martinem Kližanem jej do melbournské dvouhry nepustil 199. hráč žebříčku Tomáš Macháč.[9][7] Premiérové finále na okruhu ATP Tour si zahrál ve čtyřhře únorového Córdoba Open 2021. Ve finále s krajanem Rafaelem Matosem zdolali monacko-francouzskou dvojici Romain Arneodo a Benoît Paire po dvousetovém průběhu a oba získali první trofej.[10][7]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (2–0 Č)

Čtyřhra: 2 (2–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. únor 2021 Córdoba, Argentina antuka Brazílie Rafael Matos Monako Romain Arneodo
Francie Benoît Paire 		6–4, 6–1
Vítěz 2. únor 2022 Santiago, Chile antuka Brazílie Rafael Matos Švédsko André Göransson

USA Nathaniel Lammons

7–6(10–8), 7–6(7–3)

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (2 D; 8 Č)
ITF (4 D. 0 Č)

Dvouhra (6 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. květen 2018 Káhira, Egypt antuka Brazílie Orlando Luz 7–6(7–3), 7–6(7–3)
2. únor 2019 Monastir, Tunisko tvrdý Spojené království Evan Hoyt 6–4, 6–3
3. březen 2019 Antalya, Turecko antuka Rusko Ivan Nedělko 6–7(5–7), 7–5 skreč
4. duben 2019 Antalya, Turecko antuka Belgie Clement Geens 6–3, 1–0 skreč
1. listopad 2020 São Paulo, Brazílie antuka Portugalsko Frederico Ferreira Silva 6–2, 7–6(7–1)
2. červenec 2022 Jasy, Rumunsko antuka Španělsko Pablo Andújar 6–3, 4–6, 6–2

Čtyřhra (8 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. listopad 2020 Guayaquil, Ekvádor antuka Venezuela Luis David Martínez Španělsko Sergio Martos Gornés
Španělsko Jaume Munar 		6–0, 4–6, [10–3]
2. listopad 2020 São Paulo, Brazílie antuka Venezuela Luis David Martínez Brazílie Rogério Dutra da Silva
Brazílie Fernando Romboli 		6–3, 6–3
3. červenec 2021 Jasy, Rumunsko antuka Brazílie Orlando Luz Španělsko Roberto Ortega Olmedo

Argentina Hernán Casanova

6–3, 6–4
4. červenec 2021 Terst, Itálie antuka Brazílie Orlando Luz Francie Antoine Hoang

Francie Albano Olivetti

7–5, 6–7(6–8), [10–5]
5. srpen 2021 Como, Itálie antuka Brazílie Rafael Matos Venezuela Luis David Martínez

Itálie Andrea Vavassori

6–7(2–7), 6–4, [10–6]
6. listopad 2021 Montevideo, Uruguay antuka Brazílie Rafael Matos Itálie Luciano Darderi

Uruguay Ignacio Carou

6–4, 6–4
7. listopad 2021 Campinas, Brazílie antuka Brazílie Rafael Matos Brazílie Gilbert Klier Júnior

Brazílie Matheus Pucinelli de Almeida

6–3, 6–1
8. duben 2022 Tigre, Argentina antuka Argentina Guillermo Durán Argentina Juan Bautista Torres

Itálie Luciano Darderi

3–6, 6–4, [10–3]

Finále na juniorském Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorů: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2016 US Open tvrdý Bolívie Juan Carlos Aguilar Kanada Félix Auger-Aliassime
Kanada Benjamin Sigouin		 6–3, 7–6(7–4)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Felipe Meligeni Alves na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e Felipe Meligeni Alves na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20210328a28. března 2021
  2. ↑ a b c Felipe Meligeni Alves na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210328a28. března 2021
  3. ↑ Estadão Conteúdo. Sobrinho de Fernando Meligeni conquista título de duplas juvenis no US Open [online]. Istoé, 2016-09-10 [cit. 2016-09-13]. Dostupné online. (portugalsky) 
  4. ↑ MERGUIZO, Marcel. "Nunca ninguém acreditou nela, só nós da família", diz Meligeni sobre sucesso da sobrinha Carol. Globo [online]. 2019-08-03 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. (portugalsky) 
  5. ↑ ARARIPE, João Victor. Trajetória de Meligeni à semi de Roland Garros teve bolada em torcedor e "vacilo" de Guga. Globo [online]. 2019-06-07 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. (portugalsky) 
  6. ↑ Felipe Meligeni Alves na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20210328a28. března 2021
  7. ↑ a b c Felipe Meligeni Alves | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-03-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Dominic Thiem Beats Felipe Meligeni Rodrigues Alves In Rio [online]. en: ATP Tour, Inc., 2020-02-18 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ BEŽÓ, Jan. Tomáš Macháč nepřipustil v kvalifikaci Australian Open žádné komplikace. Berounský deník [online]. 2021-01-13 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 
  10. ↑ Rafael Matos/Felipe Meligeni Rodrigues Alves Claim Cordoba Crown [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Felipe_Meligeni_Alves&oldid=23959579“