Drongovití

Drongovití
	Drongo černý (Dicrurus macrocercus) v severní Indii
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	pěvci (Passeriformes);
Čeleď	drongovití (Dicruridae); Vigors, 1825
Rody
	Chaetorhynchus; Dicrurus
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Drongovití (Dicruridae) jsou čeledí malých ptáků z řádu pěvců.

Drongové jsou většinou nevýrazní, černí nebo tmavě hnědí ptáci s krátkýma nohama a typickým vzpřímeným postojem. Živí se hmyzem, který chytají za letu a na zemi.

Systematika

Čeleď poprvé popsal popsal irský zoolog Nicholas Aylward Vigors v roce 1825. Zařazení druhů do čeledi bylo po dlouhou dobu předmětem vědeckých debat. V minulosti do čeledi náležely dva rody: Dicrurus a monotypický Chaetorhynchus. Právě druhý zmíněný rod byl ale přeřazen do čeledi pávíkovitých).^[1]

Seznam druhů

Celkem je popsáno 30 druhů.^[1]

Drongo africký (Dicrurus adsimilis)
Drongo indomalajský (Dicrurus aeneus)
Drongo aldaberský (Dicrurus aldabranus)
Drongo andamanský (Dicrurus andamanensis)
Drongo vraní (Dicrurus annectens)
Dicrurus atactus
Drongo lesklý (Dicrurus atripennis)
Drongo filipínský (Dicrurus balicassius)
Drongo vločkoprsý (Dicrurus bracteatus)
Drongo šedobřichý (Dicrurus caerulescens)
Drongo sundský (Dicrurus densus)
Dicrurus divaricatus
Drongo chocholatý (Dicrurus forficatus)
Drongo hnědokřídlý (Dicrurus fuscipennis)
Drongo vlasatý (Dicrurus hottentottus)
Drongo kouřový (Dicrurus leucophaeus)
Dicrurus lophorinus
Drongo lesní (Dicrurus ludwigii)
Drongo černý (Dicrurus macrocercus)
Drongo novoirský (Dicrurus megarhynchus)
Dicrurus menagei
Drongo principeský (Dicrurus modestus)
Drongo celebeský (Dicrurus montanus)
Dicrurus occidentalis
Dicrurus palawanensis
Drongo vlajkový (Dicrurus paradiseus)
Drongo dlouhoocasý (Dicrurus remifer)
Dicrurus sharpei
Drongo sumaterský (Dicrurus sumatranus)
Drongo mayottský (Dicrurus waldenii)

Popis

Tito hmyzožraví ptáci se běžně vyskytují v otevřených lesích nebo porostech keřů. Jsou černé až šedé barvy a některé druhy mají též kovový odlesk. Díky dlouhým vidlicovitým ocasům je možné snadno je odlišit od jiných druhů ptáků, asijské druhy drongů navíc mívají výrazné zdobná ocasní pera. Mají krátké nohy a vzpřímený postoj, podobně jako ťuhýkovití (Laniidae). Svoji kořist loví ve vzduchu ale i na zemi: záleží na jednotlivém druhu a příležitosti. Některé druhy drongů, například drongo vlajkový (Dicrurus paradiseus), dokáží napodobovat zvuky jiných druhů zvířat, dokonce i savců.

Etologie

Hnízda si staví většinou na vysokých stromech, kam pak samičky nakladou dvě až čtyři vejce. Navzdory své velikosti, tito ptáci dokáží být, nejen při obraně hnízda, velmi agresivní a útoční. Nebojí se ani útočit na daleko větší druhy zvířat, pokud jsou v ohrožení jejich potomci.

Krom toho, že dokáží napodobovat i zvuky některých savců, dokáže například drongo africký (Dicrurus adsimilis) vyvolat falešný poplach, tedy i v případě, že v blízkosti není žádný dravec nebo predátor. Využívá toho například v situaci, kdy se na mraveništi krmí jiné druhy hmyzožravých ptáků a oni také chtějí získat nějakou potravu. Spustí proto falešný poplach a čekají, až se ostatní rozlétnou.^[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Drongo na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b Orioles, drongos, fantails [online]. IOC World Bird List v11.2, 2022 [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Archivovaná kopie. www.stoplusjednicka.cz [online]. [cit. 2021-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-04.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu drongovití na Wikimedia Commons

[IOC-1] Orioles, drongos, fantails [online]. IOC World Bird List v11.2, 2022 [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. (anglicky)

[2] Archivovaná kopie. www.stoplusjednicka.cz [online]. [cit. 2021-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-04.

[1]

[2]