Carol Gilligan

Carol Gilligan
Carol Gilligan
	Carol Gilligan (27. května 2011)
Narození	28. listopadu 1936 (88 let); New York
Alma mater	Radcliffové kolej; Harvardova univerzita; Swarthmore College
Povolání	psycholožka, filozofka, aktivistka za práva žen a spisovatelka
Zaměstnavatelé	Harvardova univerzita; Newyorská univerzita; Univerzita v Cambridgi
Ocenění	Kenneth D. Herman, Ph.D., J.D. Career Contribution Award (1984); Grawemeyerova cena (1992); čestný doktor Svobodné univerzity v Bruselu (2013)
Choť	James Gilligan
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carol Gilligan (* 28. listopadu 1936 New York, stát New York) je americká psycholožka, jedna z průkopnic etiky péče a zastánkyně feministického hnutí.

Život

Narodila se 28. listopadu 1936 jako jedináček do židovské rodiny žijící v New Yorku. Otec William Friedman byl právník a matka Mabel Kaminez byla učitelkou v mateřské škole. Bakalářský titul získala Gilliganová z anglické literatury na Swarthmore College. Magisterský titul pak získala v oboru aplikované psychologie, kterou studovala na Radcliffe College. Titul Ph.D. získala v oboru sociologie na Harvardově univerzitě.

Gilliganová učí v současné době^[kdy?] na Newyorské univerzitě, ale svou kariéru začínala jako vyučující na Harvardu, kde pracovala od roku 1967 až do roku 2002. Jejím kolegou byl psycholog Lawrence Kohlberg.

Teorie etiky péče

Gilligan spolupracovala s Kohlbergem při vytváření jeho teorií morálního vývoje, nicméně v průběhu rozhovorů si všimla nesrovnalostí mezi chlapci a dívkami. V reakci na to sepsala svou nejznámější knihu – Jiným hlasem, kde uvádí kritiku Kohlbergovy vývojové teorie a zároveň prezentuje vlastní pětistupňovou vývojovou teorii morálky péče, která má být typická pro ženy, a která se stává základem pro dále rozvíjenou etiku péče.

V kritice Kohlberga poukazuje i na takové paradoxy, jako že u dívek by způsob morálního uvažování regredoval. Také ilustruje, že dívky vnáší do příběhu vlastní interpretace a hledají možnosti řešení mimo zadané téma a objasňuje, že fakt, že z hlediska Kohlbergovy stupnice je to hodnoceno jako nižší stádium, je chyba v porozumění.

Předkonvenční stádium

V tomto stadiu je orientace na individuální přežití. Péče je zaměřena výhradně na sebe a hlavní hodnotící princip je založen na tom, co je nejlepší pro mě.

První přechodné stádium

V tomto stádiu by si žena měla začít uvědomovat existenci spojitosti s druhými a svou zodpovědnost vůči nim. Své předchozí uvažování kritizuje jako sobecké.

Konvenční stádium

V reakci na uvědomění si předchozí sobeckosti svého jednání se žena ztotožní s mateřskou rolí a začne pečovat o druhé. Péče o sebe je však v důsledku předchozích úvah v přechodném stádiu vnímána jako sobecká a proto je zde extrémní koncentrace na péči o druhé na vlastní úkor, což je vnímáno za nesobecké.

Druhé přechodné stádium

V této fázi nastane konflikt s faktem, že péče o druhé na svůj úkor je nelogická, jelikož připisuje ostatním větší hodnotu. Dochází zde ke konfliktu potřeb a představ a žena řeší, zda je možné skloubit péči o ostatní s péčí o sebe, aniž by byla sobecká. Podle knihy dochází k tomuto stádiu často po selhání vztahu, v němž byla žena v pečující roli ve smyslu konvenčního stádia.

Postkonvenční stádium

V tomto stádiu dochází žena k pochopení, že uspokojovat vlastní potřeby není v rozporu s ženskou rolí a není to sobecké a péče o sebe a péče o ostatní se odehrává souběžně. Žena je schopna péči neposkytnout, jelikož si uvědomuje, že její prvotní zodpovědnost je vůči sobě samé.

Odkazy

Literatura

GILLIGAN, Carol. 2001. Jiným hlasem: o rozdílné psychologii žen a mužů. Vyd. 1. Praha: Portál, 192 s. ISBN 80-717-8402-8.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Carol Gilligan na Wikimedia Commons
Profil na Famous psychologists.org Archivováno 13. 6. 2015 na Wayback Machine.