Bertha Wehnert-Beckmann
| Bertha Wehnert-Beckmann | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. ledna 1815 Chotěbuz |
| Úmrtí | 6. prosince 1901 (ve věku 86 let) Lipsko |
| Povolání | umělkyně |
| Manžel(ka) | Eduard Wehnert |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bertha Wehnert-Beckmann (25. ledna 1815, Chotěbuz Německo – 6. prosince 1901 Lipsko) byla jedna z prvních německých profesionálních fotografek. Společně s manželem si v roce 1843 v Lipsku otevřeli ateliér, který fungoval až od jeho smrti v roce 1847.[1]
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v roce 1815 v německé Chotěbuzi. V roce 1839 pracovala jako kadeřnice v Drážďanech. Tam se v roce 1940 potkala se svým budoucím mužem, fotografem Eduardem Wehnertem (1811–1847)[2], který ji zasvětil do tajemství umění daguerrotypie a tehdy nedávno zavedeného procesu skleněných negativních desek, které umožňovaly vyrobit neomezený počet kopií. V roce 1843 společně otevřeli vlastní fotografický ateliér v Lipsku, a ona se tak stala první profesionální fotografkou v Německu. Po smrti svého manžela v roce 1847 pokračovala v podnikání sama. V roce 1849 odjela do USA, kde otevřela studia v New Yorku, nejdříve na White Street 62 a později na Broadway 385. Během pobytu v Americe získala diplom za speciální služby v oblasti portrétní fotografie. Do Lipska se vrátila v roce 1851 poté, co převedla newyorské podnikání na svého bratra. V roce 1866 přestěhovala ateliér na lipskou Elsterstraße, kde měla několik zaměstnanců. Její studio se stalo jedním z nejvýznamnějších adres ve městě. Aktivně fotografovala až do roku 1883, do svých 68 let.[1][3]
Výstavy
[editovat | editovat zdroj]Wehnert-Beckmann byla jednou ze dvou fotografů ze Saska, kteří vystavovali v roce 1854 na první všeobecné průmyslové výstavě Erste Allgemeine Deutsche Industrieausstellung v Mnichově. Tam, kromě daguerrotypií, předvedla tisky na papíru.[2] Dnes je možné její díla vidět v lipském městském muzeu Stadtgeschichtliches Museum.[1]
Posouzení
[editovat | editovat zdroj]Její práce v sobě spojuje lidský přístup s vysokou úrovní technické a umělecké kvality.[2] Specializovala se na portréty, její nejpůsobivější díla jsou snímky dětí. Její zájem o technické inovace, její použití moderních reklamních metod a její smysl pro podnikání, to vše přispělo k jejímu mimořádnému úspěchu fotografky.[1]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Carl Lampe -
Friedrich Gerstäcker -
Anton Rubinstein -
Elsterstraße 38, 1866 -
Große Gemeindesynagoge, Lipsko -
Konzertsaal Altes Gewandhaus, 1870 -
Stereofotografie neznámé budovy
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Nicole Schönherr, Straßennamen in Dresden – Reine Männersache? Landeshauptstadt Dresden. Der Oberbürgermeister, Gleichstellungsbeauftragte für Frau und Mann, Dresden 2005, page 32. (německy) Retrieved 8 March 2013.
- ↑ a b c "Bertha Wehnert-Beckmann (1815 –1901)" Archivováno 5. 10. 2013 na Wayback Machine., Deutsches Historisches Museum. (dánsky) Retrieved 8 March 2013.
- ↑ "Bertha Wehnert-Beckmann", Luminous Lint. Retrieved 8 March 2013.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Wehnert-Beckmann, Bertha, geb. Beckmann In: Nicole Schönherr: Straßennamen in Dresden – Reine Männersache? (PDF; 219 kB) Landeshauptstadt Dresden. Der Oberbürgermeister, Gleichstellungsbeauftragte für Frau und Mann, Drážďany 2005, s. 32
- Jochen Voigt (a kol.): Der gefrorene Augenblick. Daguerreotypie in Sachsen 1839-1860, Chemnitz 2004, ISBN 978-3-9808878-2-3
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bertha Wehnert-Beckmann na Wikimedia Commons - Examples of Wehnert-Beckmann's work at Stadgeschichtliches Museum, Leipzig[nedostupný zdroj]
