Přeskočit na obsah

Bílov (okres Nový Jičín)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bílov
kostel sv. Vavřince
kostel sv. Vavřince
Znak obce BílovVlajka obce Bílov
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecBílovec
Obec s rozšířenou působnostíBílovec
(správní obvod)
OkresNový Jičín
KrajMoravskoslezský
Historická zeměSlezsko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°44′3″ s. š., 18°0′6″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel588 (2024)[1]
Rozloha10,41 km²[2]
Katastrální územíBílov
Nadmořská výška347 m n. m.
PSČ743 01
Počet domů168 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduBílov č.p.5
743 01 Bílovec 1
[email protected]
StarostaZdeněk Fusik
Oficiální web: www.bilov.cz
Bílov
Bílov
Další údaje
Kód obce546984
Kód části obce4405
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bílov (v místním nářečí Bílovo[4], německy Bielau;[5] ve starých listinách psán jako Bělov či Byelow) je obec v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Žije zde 588[1] obyvatel. Bílov je situován jako obec na kopci, který je osídlen směrem k jihu. Stejný letopočet má ve štítě dům č.p. 1, což je budova fojtství.

Geografie

[editovat | editovat zdroj]

Vznik obce nelze přesně datovat. Podle nálezů z různých míst na katastru obce, kdy byly nalezeny předměty z mladší doby kamenné (hlíněná cívka, broušené a štípané kamenné nástroje tzv. pazourky). Lze usoudit, že toto území byl osídleno lidmi, kteří žili na nedalekém území Štramberka – Šipka (jeskyně). Obec patří do území přírodního parku Oderské vrchy.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Jméno obce bylo odvozeno od majitele obce, tedy jím mohl být člověk, který se jmenoval Bilo nebo Biel (Běl).

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1329, kdy je v latinsky psaných dokumentech uveden název obce ve tvaru Below, od roku 1517 pak v současném tvaru Bílov.

Obec patřila do majetku rodu pánů z Kravař. V roce 1316 získal Vok I. z Kravař od krále Jana Lucemburského Fulnek a k tomu Klimkovice a Bílovec.[6] Dalšími majiteli byli jeho synové, bratři Jan I. řečený Jašek z Kravař a Drslav z Kravař. V tomto období zesnul rychtář Rudlin,[7] vdova Bořislava získala fojství jako dědičné.[8]

„ Dne 16. dubna 1329, Jan z Kravař, nejvyšší komorník olomoucký, spolu s bratrem Drslavem dává Bořislavě, vdově po svém fojtu v Bílově Rudlinovi, rychtu s příslušenstvím v Bílově místo dvou lánů v Skrbeni (Pohořílkách), jež Rudlin do své smrti držel. “
— Listina - Augustiniáni kanovníci Fulnek [9]

V roce 1389 založil Beneš z Kravař a Krumlova ve Fulneku klášter zákoníků svatého Augustýna.[10] V roce 1391 daroval Lacek z Kravař a Helfštejna tomuto klášteru obec Bílov a Starou Ves.[11] V roce 1421 si vzal Jan z Kravař Anežku, dceru Přemka Opavského a nechal ji zapsat statky Fulnecko-Bílovské.[12]

Za husitských válek se zde vystřídalo několik majitelů. Jedním z nich byl Vaněk Třicátník z Vojetína a po něm jeho syn Jan Třicátník, ten až do roku 1480.[13] Po nich pak Jan ze Žerotína a jeho syn Bernart z Žerotína do roku 1520, kdy po soudním sporu museli panství vrátit.[14] Od 16. století byla obec opět součásti Fulneckého kláštera sv. Augustýna. Po jeho zrušení v roce 1784 se obec stala součásti Pustějovského panství.

V 19. století byl na jižním konci vystavěn hospodářský dvůr znám jako Blücherův dvůr (německy Blücherhof).[15] Místně označován jako Dolní dvůr, Spodní dvůr. Ten byl součásti majetku Gebharda II. Blüchera z Wahlstadtu. Souřadnice 49°42'52.0"N 17°59'27.9"E. Dnes již neexistuje.

Součástí Bílova byla do roku 1947 osada Labuť (německy Wipplarsdorf).

Sudety

[editovat | editovat zdroj]

Obec náležela do územního celku Sudety s převahou obyvatel s česky psaným příjmením. Seznam obyvatel z roku 1590 byl: 15 s českým příjmením, 13 s německým, jeden byl neurčen. Nejstarší pozemková kniha z let 1656–1707, která byla vedena do roku 1682 česky.

Mezi léty 1610–1621 byl poměr Čechů a Němců obyvatel vyvážený, tedy 50:50. Mnoho rodin bylo jistě smíšených a se znalostí obou jazyků. Fojtství byly převážně v českém držení. Na počátku 18. století došlo k posílení německého vlivu ze strany území Kravařska.

Při sčítání lidu 15. února 1921 bylo:[16]

obec jména osad počet osob počet domů bytové strany
Bílov (Bileau) Bílov (Bileau) 742 103 169
Labuť (Wipplarsdorf) 122 21 32
CELKEM 864 124 201

Po osvobození 2. května 1945 a odsunu německého obyvatelstva, byla obec osídlena českými obyvateli hlavně z Bílovecka, Valašska, Jablunkovsko a ze Slovenska.

Obec 1948-1989

[editovat | editovat zdroj]

Většina dosídlených obyvatel našla uplatnění v zemědělských podnicích (JZD Bílov [17], Státní statek Bílovec [18], Velkovýkrmny Velké Albechtice), v bíloveckém podniku Koh-i-noor, průmyslových podnicích ve Fulneku, Odrách a Ostravě.

Místopis

[editovat | editovat zdroj]

V obci je řada míst, která jsou po staletí známá a slouží jako identifikační body v krajině:

  • Drgův kopec, tzv. Drgač, vedoucí od kostela k domu č.p. 75
  • Les Hubleska (1720–1793 Oblaska, 1829–1844 Ubleska), leží severně od obce
  • Les Kaní Hůra (od roku 1622 Kanehura), leží východně od centra obce
  • Les Buš, leží severovýchodně od centra obce
  • Bártkův rybník, tzv. Bartkáč, je dnes soustava dvou rybníků
  • Skalka, lokalita bývalého lomu
  • Pískovna,[19]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[20][21]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 736 726 698 756 768 726 805 595 594 545 542 475 539 575 594
Počet domů 107 120 110 114 136 139 161 152 128 121 122 138 148 156 168
  • Věková struktura obyvatel obce Bílov roku 2011
    Věková struktura obyvatel obce Bílov roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce Bílov roku 2011
    Rodinný stav obyvatel obce Bílov roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce Bílov roku 2011
    Vzdělání obyvatel obce Bílov roku 2011

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1850–1976 Bílov byl obcí v okrese Opava (1869–1890), poté v okrese Bílovec (1900–1950) a později v okrese Nový Jičín. Od 1. dubna 1976 do 31. prosince 1992 patřil jako část města k Bílovci a od 1. ledna 1993 je opět samostatnou obcí.[22] Obecní znak vychází z pečetidla, které je datováno k roku 1706.

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 26. listopadu 1999.[23]

Společnost

[editovat | editovat zdroj]

V obci je řada možností pro společenské a kulturní využití, včetně přístupu k orgánům samosprávy. Přehled lze nalézt i na obecní mapě.[24]

Školství

[editovat | editovat zdroj]

Vznik školy je doložen k roku 1605.[25] Do konce 18. století se vyučovalo v domě č.p. 34. Na počátku 19. století byla postavena nová škola s č.p. 99 (dnes mateřská škola). Počátkem 20. století, tedy v roce 1900, byla postavená jednopatrová škola č.p. 5 (tzv. německá škola). Od roku 1926 byla zřízena v jedné z budov statku jednotřídní česká škola. V roce 1927 se výuka přesunula do budovy č.p. 99. Vedle sebe byly tedy dvě školy – německá v č.p. 5 a česká v č.p. 99.

Po Mnichovské dohodě, přesněji 7. října 1938, byla česká škola uzavřena a učilo se pouze německy.[26] Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945, bylo zahájeno české vyučování. Prvním českým učitelem byl dne 16. června 1945 jmenován Miloslav Kašpar Pilich (* 7. února 1902, Chudobín u Litovle č.p. 31 tj. budova školy, jeho otec Jan Pilich byl nad-učitel v Chudobíně). Od roku 1945 byla škola tzv. dvojtřídka, kdy v jedné třídě se učili žáci 1. a 3. ročníku, a v další třídě 2. a 4. ročníku.

Základní škola byla zrušena k 31. lednu 2018, rozhodnutím ZO obce.

V obci je také mateřská školka.[27]

Víceúčelové sportovní zařízení Bílov

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 bylo dostavěno víceúčelové sportovní zařízení s hřištěm, tenisovým kurtem s umělým povrchem.[28]

Vodní nádrž Hubleska

[editovat | editovat zdroj]

Nedaleko cesty Bílovec – Fulnek byla vystavěna vodní nádrži jménem Hubleska, která slouží místnímu rybářskému spolku.[29]

Další vybavenost

[editovat | editovat zdroj]
  • Knihovna [30]
  • Kulturní dům [31]
  • Dům s pečovatelskou službou [32]
  • Prodejna potravin firmy Coop

Obecní spolky

[editovat | editovat zdroj]

Doprava

[editovat | editovat zdroj]

Územím obce prochází tyto komunikace:

  • Dálnice D1 s exitem 335-Butovice a silnice I/47 v úseku Fulnek–Bílovec.
  • Silnice I/47, která se s dálnicí spojuje v silnici II/464, která dále pokračuje na Studénku.
  • Silnice III/46421 Bílov–Pustějov.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Fojství

[editovat | editovat zdroj]

První dům v obci byl vždy rychta (při zahájení číslování domů v roce 1771 dostala číslo 1), nebo také fojství. V opavských zemských deskách je Bílov zapsán s privilegiem na fojství z roku 1572.[38] Známými fojty v obci byli členové rodu Schenků (česky Šenků), kteří nechali před kostelem vysadit lípu.[39]

Církevní památky

[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatého Vavřince

[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Vavřince[40] byl původně dřevěnou stavbou. V kostele je zvon s latinským nápisem pochází z roku 1495. V letech 1709–1731 byla dřevěná stavba nahrazena kamennou. V roce 1733 byla postavena věž. V roce 1771 byl rozšířen a zvednut o jedno patro. V roce 2012 došlo k rekonstrukci střechy věže.

Kolem kostela byl hřbitov. V roce 1915 byl zakoupen pozemek za obcí poblíž lesa, který je znám jako Buš. Za dob socialismu, byl hřbitov zlikvidován (kříže a náhrobky byly zbořeny, hroby byly zavezeny vrstvou zeminy). Od kostela byla možnost sejít na hlavní cestu, po kamenných schodech. Průchod je zazděn, zůstaly jen schody.

V kostele je dřevěný betlém, který je instalován vždy na období Vánočních svátků.

Fara

[editovat | editovat zdroj]

První fara byla v obci zřízena za působení probošta Tomáše Šilera (†1624), kdy obce Bílov, Stará Ves a Pustějov zakoupily selský dvůr a udělaly z něj faru.[41] V roce 1814 byla v obci vystavěna nová fara s číslem popisným 100. Stála hned vedle domu rychtáře (fojtství) s číslem popisným 1.[40] Dnes na tomto místě stoj dům č.p. 98.

Farářem v obci po roce 1910 byl Emil Pilich (* 29. srpen 1881, Chudobín u Litovle č.p. 31 tj. budova školy, jeho otec Jan Pilich byl nadučitel v Chudobíně). Na faře mu byla hospodyní jeho sestra Františka Maria Pilchová (* 14. únor 1895). Provdána dne 4. leden 1919, za Františka Schenka (* 21. březen 1891, Bílov č.p. 1, rychta). Manželství bylo bezdětné.

Dnes bohuslužby zajišťuje Farnost Bílovec.[42]

Boží muka

[editovat | editovat zdroj]

Boží muka se nacházení na silničním tahu Bílovec–Fulnek, při sjezdu do obce.[43]

Kamenné kříže

[editovat | editovat zdroj]
  • Kříž u kostela svatého Vavřince.[43]
  • Kříž na silniční tahu Bílovec–Fulnek.[43]
  • Kříž u autoservisu (poblíž domu č.p. 159).[43]

Morový sloup

[editovat | editovat zdroj]

Morový sloup z roku 1549 se nachází na horním konci obce.

Mnišské sklepy

[editovat | editovat zdroj]

Pod budovou č.p. 123 (bývalá hospoda) se nachází staré sklepy datované do počátku 16. století, byly součásti Fulneckého kláštera sv. Augustýna.

Mlýny

[editovat | editovat zdroj]

V obci bylo několik mlýnů[44], z nichž se dochovaly pouze mlýnské kameny, které jsou poblíž Božích muk.

Památník obětem válečných konfliktů

[editovat | editovat zdroj]

V první světové válce padlo celkem šest obyvatel Bílova za C. K. mocnářství: Petr Barta ročník 1894, Rudolf Böhm ročník 1884, Josef Brosmann ročník 1892, Josef Domes ročník 1890, Franz Holan ročník 1888, Emil Staněk ročník 1888.[45]

Jeden obyvatel byl příslušníkem Československých legií: Adolf Hekur ročník 1897.[46]

Naproti škole je památník obětem druhé světové války.[47]

Památné lípy

[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází dvě památné lípy, které byly vysázeny po ukončení druhé světové války po stranách kříže, který je umístěn u kostela svatého Vavřince.

Rozhledna

[editovat | editovat zdroj]

Na katastru obce je postavena rozhledna v lokalitě zvaná Kanihůra. Vyhlídková plošina je umístěna ve výšce 26,25 metru a vede k ní venkovní ocelové schodiště se 137 schody.

Vila rodiny Massagů

[editovat | editovat zdroj]

V katastrálním území obce, v lese Hubleska se nachází vila rodiny Mathiase Salchera zakladatele společnosti Massag [48] (č.p. 111).

Obecní studny

[editovat | editovat zdroj]

Na místě, kde je dnes sportovní centrum byl podzemní rezervoár vody pro obec a hospodářské dvory.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Boží muka
    Boží muka
  • Kostel svatého Vavřince (pohled od Drgova kopce)
    Kostel svatého Vavřince (pohled od Drgova kopce)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ TUREK, Adolf. Místopisný rejstřík obcí českého Slezska a severní Moravy. Opava: Zemský archiv v Opavě, 2004. 979 s. Dostupné online. ISBN 80-86388-23-9. Heslo Bílov, s. 35. 
  5. ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 770. 
  6. ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. O starožitném panském rodě Benešoviců. Čásť II, O rodě pánů z Kravař. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
  7. ↑ Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Historický místopis země Moravskoslezské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
  9. ↑ Digitální archív Opava, http://digi.archives.cz/da/permalink?xid=F6551558237A11E4B501000C29D8B843
  10. ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK, INCAD. Paměti Opavské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
  11. ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Vlastivěda Slezská.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
  12. ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Moravské Kravařsko. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
  13. ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Fulnecko. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
  14. ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Paměti Opavské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
  15. ↑ BERAN, Ing. Pavel. www.zanikleobce.cz. www.zanikleobce.cz. 2006-02-27. Dostupné online [cit. 2018-07-02]. 
  16. ↑ Obyvatelstvo Slezska a Hlučínska v několika důležitějších směrech na základě sčítání lidu ze dne 15. února 1921 se zvláštním ohledem na předešlá sčítání lidu = Die Bevölkerung Schlesiens und des Hultschiner Gebietes in einigen wichtigeren Beziehungen auf Grund der Volkszählung vom 15. Februar 1921 mit besonderer Berücksichtigung der vorhergegangenen Volkszählungen. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
  17. ↑ DIGITÁLNÍ ARCHÍV MSK. Ostravsko včera a dnes. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
  18. ↑ PAVELEK, Ivan. Miloslav Pilich si prožil život plný kotrmelců. Novojičínský deník. 2009-11-30. Dostupné online [cit. 2018-07-02]. 
  19. ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Geologie a petrografie země moravskoslezské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
  20. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  21. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  22. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 18. 
  23. ↑ Udělené symboly – Bílov [online]. 1999-11-26 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  24. ↑ Mapa obce. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-02. 
  25. ↑ Základní škola v Bílově - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  26. ↑ PAVELEK, Ivan. Válečné události byly hodně kruté. Novojičínský deník. 2010-05-04. Dostupné online [cit. 2018-07-02]. 
  27. ↑ Mateřská škola - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  28. ↑ Restaurace - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. 
  29. ↑ Vodní nádrž - Hubleska - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-29. 
  30. ↑ Knihovna - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  31. ↑ Kulturní dům - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  32. ↑ Dům s pečovatelskou službou - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. 
  33. ↑ Spolek rybářů - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  34. ↑ Myslivecké sdružení - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  35. ↑ Klub motorkářů - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  36. ↑ Fotbalový klub Bílov - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  37. ↑ Slezský věstník hasičský: orgán Zemské hasičské jednoty slezské. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
  38. ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Soupis urbářů ostravského kraje. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
  39. ↑ Archivovaná kopie. camea2.svkos.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-02. 
  40. ↑ a b Kostel sv. Vavřince - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  41. ↑ DIGITÁLNÍ KNIHOVNA MSK. Památky Pustějova a dědin k proboštství Fulneckému příslušných. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-02.  Archivováno 2. 6. 2020 na Wayback Machine.
  42. ↑ Farnost Bílovec. www.farnostbilovec.cz [online]. Farnost Bílovec [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  43. ↑ a b c d Církevní památka - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  44. ↑ Mlýn - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-29. 
  45. ↑ Databáze VHA | VOJENSKÝ ÚSTŘEDNÍ ARCHIV. www.vuapraha.cz [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. 
  46. ↑ Detail legionáře | Legie 100. legie100.com [online]. [cit. 2018-07-02]. Dostupné online. 
  47. ↑ Památník 2. světové války - Bílov. www.bilov.cz [online]. [cit. 2018-06-29]. Dostupné online. 
  48. ↑ MASSAG - Matyáš Salcher a synové, a.s.. Uniformní knoflíky. Dostupné online [cit. 2018-07-02]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Města, městyse a obce okresu Nový Jičín
Albrechtičky • Bartošovice • Bernartice nad Odrou • Bílov • Bílovec • Bítov • Bordovice • Bravantice • Frenštát pod Radhoštěm • Fulnek • Heřmanice u Oder • Heřmánky • Hladké Životice • Hodslavice • Hostašovice • Jakubčovice nad Odrou • Jeseník nad Odrou • Jistebník • Kateřinice • Kopřivnice • Kujavy • Kunín • Libhošť • Lichnov • Luboměř • Mankovice • Mořkov • Mošnov • Nový Jičín • Odry • Petřvald • Příbor • Pustějov • Rybí • Sedlnice • Skotnice • Slatina • Spálov • Starý Jičín • Studénka • Suchdol nad Odrou • Šenov u Nového Jičína • Štramberk • Tichá • Tísek • Trnávka • Trojanovice • Velké Albrechtice • Veřovice • Vražné • Vrchy • Závišice • Ženklava • Životice u Nového Jičína
legenda: město, městys.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bílov_(okres_Nový_Jičín)&oldid=24438901“