Abchazské království

Dějiny Gruzie
	PRAVĚK;
	Kultura Šulaveri-Šomu;
	DOBA BRONZOVÁ;
	Kura-arakská kultura; Trialetská kultura; Kolchidská kultura; Diaochie;
	STAROVĚK A ANTIKA;
	Kolchida; Ibérské království; Lazika; Římská nadvláda nad Gruzií;
	RANÝ STŘEDOVĚK;
	Iberské knížectví; Argvetie; Heretie; Tbiliský emirát; Arabská vláda v Gruzii;
	VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK;
	Abchazské království; Tao-Klardžetie; Gruzínské království;
	NOVOVĚK;
	Kartlijské království; Kachetské království; Imeretské království; Kartlijsko-kachetské království;
	RUSKÁ NADVLÁDA;
	Kutaiská gubernie; Tbiliská gubernie; Gruzínské národní obrození;
	MODERNÍ DĚJINY;
	Gruzínská demokratická republika; Invaze Rudé armády do Gruzie; Srpnové povstání;
	Gruzínská SSR;
	Gruzie;
	z • d • e;

Geografie	; Vrcholná rozloha království (tmavě zelená) mezi lety 850–950 s jeho sférou vlivu (světle zelená), tj. státy poplatné či jinak podřízené
	; Vrcholná rozloha království (tmavě zelená) mezi lety 850–950 s jeho sférou vlivu (světle zelená), tj. státy poplatné či jinak podřízené
Hlavní město	Anacopia (778–786); Kutaisi (786–1008)
	Obyvatelstvo
Jazyky	abcházština, gruzínština, řečtina (liturgický do 10. století)
Náboženství	ortodoxní
	Státní útvar
Státní zřízení	feudální dědičná monarchie
Měna	byzantské a arabské mince
	Státní útvary a území
	Knížectví Abasgia
	Království Egrisi
	Gruzínské království

Království Abcházie (gruzínsky აფხაზთა სამეფო; apchazta samepo) také známé jako Abasgie či Egrisi-Abcházie byl středověký feudální kavkazský stát. Vznik království se datuje k roku 778, v roce 1008 bylo dynastickým spojením sjednoceno s Kartvelským královstvím, aby utvořilo nový státní útvar Gruzínské království.

Historie

Abcházie byla během období Byzantské říše knížectvím. Toto knížectví leželo podél pobřeží Černého moře, kde se nachází v současné době severozápadní část Gruzie (Autonomní republika Abcházie) a dále bylo sahající severně do současného Krasnodarského kraje (Rusko). Jeho hlavním městem byla Anacopia. Abcházii vládl dědičný archón, který vládl jako byzantský místokrál. Země byla převážně křesťanská a město Pityus bylo sídlem arcibiskupa, který byl podřízen konstantinopolskému patriarchovy. Dalším abchazským biskupským sídlem byl Soteropolis.^[1]

Roku 735 byla proti gruzínským knížectvím zahájena velká výprava vedená arabským generálem Marvánem II. Arabové kteří pronásledovali gruzínská knížata Miriana a Archila vyrazili roku 736 do Abcházie. Úplavice a povodně v kombinaci s tvrdohlavým odporem archóna Leona I., knížectví Ibérie a Lazika přiměli útočníky k ústupu. Leon I. si vzal za ženu dceru Miriana a tím nabyl nové území Lazika (Egrisi).

Úspěšná obrana proti Arabům a nabytí nového území poskytlo abchazským knížatům dostatek moci aby si mohli od Byzantské říše vyžádat větší autonomii. K roku 778 získal Leon II. pomocí Chazarů nezávislost a tím získal titul král Abcházie a hlavní město přenesl do západogruzínského města Kutaisi. Leon rozdělil své království do osmi vévodství: Cchumi, Bedia, Gurie, Rača, Takveri, Svanetie, Argvetie a Kutatisi.^[2] Během jeho vlády se abchazské království nacházelo ve fázi budování státu a bylo méně aktivní v otázce šíření hranic království na východ. Po získání státní nezávislosti se hlavním problémem stala otázka církevní nezávislosti. Na počátku 9. století se abchazská církev odtrhla od Konstantinopole a uznala autoritu katolikátu Mccheta, tím se stala církevním jazykem místo řečtiny gruzínština.^[3]

Nejvíce prosperující období abchazského království bylo mezi lety 850 a 950. Král Jiří I. Abchazský (864–871) vedl výpravy na východ aby rozšířil svou říší. Králové ovládali vévodství Kartli (střední a část východní Gruzie) a tím zasahovali do záležitostí arménských a gruzínských Bagrationů. Kolem roku 908 král Konstantin III. Abchazský přenesl své hranice až k emirátu Tbilisi. Na krátkou dobu uznala svrchovanost abchazských králů i Kachetie a Heretie. Konstantin III. se také pokusil rozšířit jeho vliv nad Alanií. Král Jiří II. (923–957) dosáhl vrcholu moci a prestiže. Byl známým propagátorem pravoslaví a byl patronem gruzínské křesťanské kultury. Pomohl ustanovit křesťanství jako oficiální náboženství v Alanii. Gruzínské zdroje jej označují jako „stavitele kostelů“. Jeho nástupci nedokázali udržet sílu a integritu království. Během vlády Leona III. (957–967) ztratilo království kontrolu nad Kachetií a Heretií. Následující občanská válka a feudální vzpoury dovedly království do naprosté anarchie.

Nadvláda nad Zakavkazskem přešla k Bagrationům z Tao-Klardžetie. Roku 978 bagratidský princ Bagrat III., synovec dědice trůnu Theodosia obsadil abchazský trůn pomocí svého adoptivního otce Davida III. Bagratův původ z Bagratidské i Abchazské dynastie z něj učinil přijatelného vládce. Roku 1008 získal po smrti svého otce Gurgena titul "král Ibérie". Tak se tato dvě království sjednotila dynastickou posloupností a staly se Gruzínským královstvím.

Panovníci

Tento seznam pochází od gruzínského historika Kirilla Tumanova (1913–1997).

Panovníci
Král	Období vlády	Dynastie
Leon II.	780–828	Ačba
Theodosius II.	828–855	Ačba
Demetrius II.	855–864	Ačba
Jiří I.	864–871	Ačba
Jan	871–873	Shavliani
Adarnase	887–893	Shavliani
Bagrat I.	882–894	Ačba
Konstantin III.	894–923	Ačba
Jiří II.	923–957	Ačba
Leon III.	957 – 967	Ačba
Demetrius III.	967–975	Ačba
Theodosius III.	975–978	Ačba
Bagrat II.	978–1008	Bagrationové

Galerie

Bedijský kalich darovaný králem Bagratem Bedijskému monastýru, asi rok 999.
Mokvijská katedrála postavená v 10. století během vlády Leona III.
Chrám svatého Šimona Kananejského postavený během 9.-10. století, Nový Athos.
Bzybský chrám postavený ve druhé polovině 9. století.
Katedrála svatého Ondřeje postavená na konci 10. století králem Bagratem III., Picunda
Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice postavený v 10. století, Lychny
Monastýr v Martvili postavený v 10. století králem Jiřím II., Martvili
Kříž Jiřího II., 10. století
Zřícenina Bagratova hradu
Katedrála v Kumurdu postavená roku 964 biskupem Ioanem během vlády krále Leona III., Kumurdo

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kingdom of Abkhazia na anglické Wikipedii.

↑ Annuario Pontificio 2013 (Libreria Editrice Vaticana, 2013, ISBN 978-88-209-9070-1), str. 975
↑ Bagrationi Vachušti, The History of Egrisi, Abkhazeti or Imereti, part 1.
↑ RAPP, Stephen H., Jr. The Blackwell Companion to Eastern Christianity. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-4443-3361-9. S. 145. (angličtina)

Bibliografie

Graham Smith, Edward A Allworth, Vivien A Law, Annette Bohr, Andrew Wilson, Nation-Building in the Post-Soviet Borderlands: The Politics of National Identities, Cambridge University Press (10. září 1998) ISBN 0-521-59968-7)
Hewitt, George, ed. (2013). The Abkhazians: A Handbook. Routledge. ISBN 978-1136802058)
Georgiy I Mirsky, G I Mirskii, On Ruins of Empire: Ethnicity and Nationalism in the Former Soviet Union (Contributions in Political Science), Greenwood Press (30. leden 1997) ISBN 0-313-30044-5)
Ronald Grigor Suny, The Making of the Georgian Nation: 2. edice (prosinec 1994), Indiana University Press, ISBN 0-253-20915-3, str. 45
Robert W. Thomson (překladatel), Rewriting Caucasian History: The Medieval Armenian Adaptation of the Georgian Chronicles: The Original Georgian Texts and Armenian Adaptation (Oxford Oriental Monographs), Oxford University Press, USA (27. červen 1996) ISBN 0-19-826373-2
Kirill Tumanov Chronology of the Kings of Abasgia and other Problems // Le Muséon, 69 (1956), str. 73-90.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Abcházské království na Wikimedia Commons
(anglicky) Contested Borders in the Caucasus
(anglicky) Aspects of the Georgian-Abkhazian Conflict
(rusky) Historie gruzínského království
(anglicky) Conflicting Narratives in Abkhazia and Georgia
(anglicky) The Role of Historiography in the Abkhazo-Georgian Conflict Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.
(anglicky) History of Abkhazia. Medieval Abkhazia: 620-1221

[1] Annuario Pontificio 2013 (Libreria Editrice Vaticana, 2013, ISBN 978-88-209-9070-1), str. 975

[2] Bagrationi Vachušti, The History of Egrisi, Abkhazeti or Imereti, part 1.

[3] RAPP, Stephen H., Jr. The Blackwell Companion to Eastern Christianity. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-4443-3361-9. S. 145. (angličtina)

[1]

[2]

[3]