24. dynastie ze staroegyptských dynastií je řazena egyptology do historického období Třetí přechodné doby. Vládla přibližně v letech 727–715 př. n. l.[1][2] Tato dynastie, vlastně jen posloupnost zakladatele Tefnachta a jeho bratra Bakenrenefa, vládla velmi krátkou dobu, přibližně dvanáct 12–13 let.[3] Hlavním sídlem bylo město Sau v západní části nilské delty.[pozn. 1]
Poražení vládci Osorkon IV, Iuput II. a Peftdžaubast přijímají vazalství od núbijského krále Pianchi; v zápisu kartuše krále „Piye-Mery-Amun“
Koncem 23. dynastie pokračovala expanze núbijských králů do severního Egyptu a postupně dosáhla až k Vesetu. Aby zabránila jejich postupu dále k severu do nilské delty, vytvořila se z lokálních vládců koalice Osorkona IV. z Džanetu, Peftdžaubasta z Herakleopolisu, Nimlota III. z Chemenu a Iuputa II. z Taremu (Leontopolis). Velení se ujal Tefnacht první král a zakladatel 24. dynastie. Proti nim se postavil vládce Núbie Pianchi (747–713 př. n. l.).[2][4] Po počátečních vojenských úspěších severní koalice, núbijský král Pianchi s koncentrovaným vojskem koalici porazil, avšak diplomaticky ponechal poražené vládce u moci v jejich sídlech. Zavázal je ale vazalským vztahem s povinností odvádět tribut. Dokumentuje to scéna na stéle, nalezené v Džebel Barkal,[pozn. 2] na které Nimlot III. držící koně, představuje klečící poražené vládce Osorkona IV., Iuputa II. a Peftdžaubasta núbijskému králi Pianchimu, jak potvrzují svůj vazalský vztah. Pianchi se stal zakladatelem „núbijské“ 25. dynastie.
Bakenrenef, nástupce Tefnachta setrval v Sau, pozici lokálního vládce si udržel asi 5 let. Žádné významnější památky po něm nebyly nalezeny, snad až na nepatrnou zmínku na stéle nalezené v Serapeu, pohřebišti posvátných býků Apisů v Gíze[6] symbolů boha Ptaha.[7] Na stéle pojmenované Padiusir-Pawahje je hieroglyfický zápis:[8][9]
↑SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Překlad Daniela Feltová. 2. vyd. Praha: BB/art, 2010. 525 s. ISBN978-80-7381-860-9. Kapitola Chronologická tabulka, s. 500.
↑ abBUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30. (anglicky)
↑JAMES, Peter. Deconstructing Manetho’s 21st Dynasty [online]. London: University of Exeter UK, 2013. S. 218–252. Dostupné online. (anglicky)
↑CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs: The Reign-by-Reign Record of the Rulers and Dynasties of Ancient Egypt [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 171–173. Dostupné online. (anglicky)