Šóhei Imamura
| Šóhei Imamura | |
|---|---|
 Šóhei Imamura (1963) | |
| Narození | 15. září 1926 Tokio  Japonské císařství |
| Úmrtí | 30. května 2006 (ve věku 79 let) Tokio  Japonsko |
| Příčina úmrtí | rakovina jater |
| Alma mater | Univerzita Waseda |
| Povolání | scenárista, filmový režisér, filmový producent, učitel a režisér |
| Děti | Daisuke Tengan |
| Ocenění | Modrá stuha pro nejlepšího nováčka (1959) Modrá stuha pro nejlepšího režiséra (1964) Mainichi Film Award for Best Screenplay (1969) Modrá stuha pro nejlepšího režiséra (1980) Japan Academy Prize for Director of the Year (1980, 1990 a 1998) Zlatá palma (1983) Filmová cena Nikkan Sports pro nejlepšího režiséra (1989) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šóhei Imamura (15. září 1926 Tokio – 30. května 2006 Tokio) byl japonský filmový režisér a scenárista. Bývá označován za klíčového představitele japonské Nové vlny, neboli „Nuberu bagu“ (spolu s Nagisou Ošimou či Masahirem Šinodou).[1] Typickými náměty jeho „antropologických“ děl zkoumajících skrývanou tvář japonské společnosti je život lidí na okraji (prostitutek, tvůrců pornografie, zločinců) či temné vášně a touhy (incest apod.) Za film Balada o Narajamě získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes roku 1983, stejného ocenění se roku 1997 dostalo jeho snímku Úhoř. Na Zlatou palmu byly nominovány i jeho snímky Kuplíř (1987), Černý déšť (1989) a Vlažná voda pod červeným mostem (2001). Na Zlatého medvěda na Berlinale byly nominovány filmy Můj druhý bratr (1960) a Záznam o japonském hmyzu (1964). Na Césara pak snímek 11'09'01 (2003). Ke klasickým dílům japonské nové vlny patří i „šedesátnické” snímky jako Rudá vražedná touha (1964), Úvod do antropologie (1966) či Hluboká touha po božstvu (1968). Vystudoval dějiny na Univerzitě Waseda, absolvoval roku 1951. Lákal ho však film, a tak po škole dělal asistenta Jasudžiró Ozuovi.[2] Roku 1958 natočil první vlastní film, v roce 1965 založil vlastní produkční společnost, roku 1975 filmovou školu. Jeho syn Daisuke Tengan se stal scenáristou a spolupracoval s otcem na některých jeho filmech.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BERGAN, Ronald. Obituary: Shohei Imamura. The Guardian. 2006-05-31. Dostupné online [cit. 2019-03-12]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ Shohei Imamura | Japanese film director. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šóhei Imamura na Wikimedia Commons - Šóhei Imamura v Česko-Slovenské filmové databázi
- Šóhei Imamura v Internet Movie Database (anglicky)
