Pistoia

Pistoia ; Città di Pistoia
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	43°56′ s. š., 10°55′ v. d.
Nadmořská výška	67 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas); UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Itálie
Region	Toskánsko
Provincie	Pistoia
Administrativní dělení	Bargi, Bonelle, Bottegone, Cassarese, Chiazzano, Cireglio, Collina, Capostrada, Candeglia, Gello, Le Grazie, Le Piastre, Masiano, Orsigna, Piazza, Piteccio, Pontelungo, Pontenuovo, Pracchia, Ramini, San Felice, Sanmommè, Santomato, Saturnana, Spazzavento, Valdibrana, Vicofaro
	Pistoia
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	236 km²
Počet obyvatel	89 309 (2023)
Hustota zalidnění	378,4 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.comune.pistoia.it
Telefonní předvolba	+39 573
PSČ	51100
Označení vozidel	PT
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pistoia je italské město v oblasti Toskánska, hlavní město stejnojmenné provincie, vynikající historickými památkami a vinařstvím. Ve městě žije přibližně 89 tisíc^[1] obyvatel.

Historie

Původním jménem Pistoria (latinsky také Pistorium nebo Pistoriae) byla sídelním střediskem několika osad Galů, Ligurů a Etrusků již před příchodem Římanů. Ti ve 2. století před Kristem vystavěli oppidum (dnešní historické centrum) s osou v podobě silnice Via Cassia. Roku 62 před Kristem Pistoiu obsadil demagog Catilina a jeho spiklenci, o jejich spiknutí pojednává latinský spis De coniuratione Catilinae. Krátce na to byl Catilina v čele svého vojska zabit.

Roku 406 Pistoiu při nájezdu zničili Germáni Ostrogóti. Během 5. století bylo město pod byzantskou vládou znovu vystavěno a stalo se sídlem biskupa s biskupským chrámem sv. Zena, jehož zbytky se dochovaly v podobě sloupů mezilodní arkády a v základovém zdivu krypty. V této době Lombardského království byla Pistoia královským městem, nadaným několika privilegii.

Roku 1177 byla Pistoia prohlášena svobodným městem, vybudovala si kamenné hradby s branami, správní budovy a stala se významným politickým i náboženským centrem. Bohatla také z poutních cest, protože byla křižovatkou na cestě poutníků ze Říma do Španělska ke hrobu sv. Jakuba v Santiago de Compostela.

Roku 1254 byli zde vládnoucí ghibelini poraženi florentskými guelfy. Krátkou výjimkou z nesmiřitelného souboje černých ghibellinů proti bílým guelfům bylo 14. století, kdy nejprve v čele města stál Ormanno Tedici, a později je ovládl Castruccio Castracani a podřídil je Lucce. Dante v Božské komedii svobodné město Pistoiu zmínil jako rodiště Vanniho Fucciho v Pekle a Michelangelo nazval obyvatele Pistoie „nepřáteli nebes“.

Oficiálně byla Pistoia připojena k Florencii roku 1530. V téže době se zde začaly vyrábět krátké palné zbraně, které se podle města původu nazývaly a dodnes nazývají pistole. Etymologický původ slova pistole je ale z češtiny.

Roku 1786 byl do města svolán Jansenistický biskupský synod. Od 19. století se město zásadně rozrostlo, zejména průmyslovou výrobou. V roce 2001 zde byla otevřena první fakulta univerzity, sdružené s univerzitou ve Florencii.

Dodnes se tu pořádají proslulé květinové trhy, podobně jako je má nedaleká Pescia.

Památky

Dóm Sv. Zenona; na základech římské stavby z 5. století, pobořené Germány, byla postavena do roku 1109 románská trojlodní bazilika s šikmou věží, oltáře gotické a renesanční, jeden navrhl Filippo Brunelleschi. Základy a krypta s hrobem sv. Zenona pocházejí z 5. století. Před hlavním oltářem je vztyčen románský kříž s byzantinizující malbou ukřižovaného Krista mezi pašijovými scénami, z 12. století; na stěnách zbytky gotických fresek, mj. sv. Agáta a Eulálie.
Baptisterium, románská stavba osmiboké křestní kaple proti dómu, uvnitř pulpit z bílého carrarského mramoru s figurální výzdobou evangelistů vytesal slavný sochař Giovanni Pisano kolem roku 1310
Chrám Panny Marie Pokorné, renesanční stavbu projektoval architekt Giorgio Vasari roku 1509; má osmibokou kupoli o výšce 59 metrů, tj. třetí největší v Itálii
Bazilika sv. Pavla románská trojlodní bazilika s románským tympanonem na západním portálu, s reliéfem stojící postavy sv. Pavla s mečem, mezi anděly.
Chrám Sv. Jana za městem raně gotická stavba (1263)obložená bílými a zelenými mramorovými deskami, adaptovaná v 17. století; uvnitř gotický oltář Panny Marie se sv. Jakubem namaloval Taddeo Gaddi, sochy tesal Giovanni Pisano, další oltář zdobí polychromovaný fajánsový reliéf Zvěstování, která vytvořil Lucca della Robbia koncem 15. století
Chrám sv. Ondřeje, románsko-gotická stavba, gotickou kazatelnu z bílého mramoru s figurální sochařskou výzdobou tesal slavný Giovanni Pisano kolem roku 1310
chrám Sv. Františka z Assisi řádu minoritů, stavba zahájena roku 1289, fasáda nebyla dokončena, cyklus fresek v hlavní kapli ze života sv. Františka pochází ze 14.–15. století
Chrám sv. Benedikta ze 14. století, přestavěn kolem 1630. Vnitřní výzdoba: 1390 Zvěstování P.M., vytvořil Giovanni di Bartolomeo Cristiani, a Škola sv. Benedikta s klásřerem, barokní vyobrazení dějin řádu rytířů sv. Benedikta maloval Giovanni Battista Vanni (1660).

Nemocnice (Ospedale del Ceppo), renesanční stavba prvního městského špitálu, keramické reliéfy s pestrobarevnou glazurou na fasádě loggie a v předsíni vytvořil florentský sochař Giovanni della Robbia; nyní muzeum chirurgických nástrojů
Villa Celle v místní části Santomato, z 19. století, v parku renesanční kaple, novogotický čajový pavilon a dvě desítky soch (kolekce současného umění)
Budova prokuratury, původně radnice (Pallazzo del Commune), gotická kvádrová stavba na náměstí naproti dómu, vstupní hala s monumentálním schodištěm má stěny obloženy deskami se znaky soudců od roku 1330 do sklonku 18. století; sídlo městského muzea (Museo civico)
Pallazzo Fabroni - renesnční palác s expozicí současného umění
Palác rodiny Podesta
Budova spořitelny – novorenesanční stavba s kamennou bosovanou rustikou, z přelomu 19. a 20. století

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel

Osobnosti města

Klement IX., vlastním jménem Giulio Rospigliosi, (1600–1669), papež
Francesco Onofrio Manfredini (1684–1762), houslista a hudební skladatel pozdního baroka
Filippo Pacini (1812–1883), anatom
Marino Marini (1901–1980), sochař a grafik
Mauro Bolognini (1922–2001), filmový režisér
Christian Orlandi (* 1998), herec
Ardico Magnini, (1928–2020), fotbalista a trenér

Partnerská města

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pistoia na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Pistoja v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Galerie Pistoia na Wikimedia Commons
Oficiální stránky

[50ba2a0696e3e0b504e077eb3817e967237e10cd-1] Dostupné online.

[1]