Zobrazení zdroje stránky Hovno

{{Polozamčeno}}
{{Různé významy|tento=vulgárním slovu|druhý=věci samé|stránka=Výkal}}
[[Soubor:Husinec (PV), hovnocuc.jpg|náhled|Fekální vůz s&nbsp;nápisem „Vaše hovna – naše radost“]]
'''Hovno''' (v&nbsp;severoslezských oblastech '''guvno''', v&nbsp;jihočeských a východočeských dialektech '''houno''',<ref>Hugo, Jan a kol. Slovník nespisovné češtiny, Praha : Maxdorf, c2006, 2. rozš. vyd., {{ISBN|80-7345-098-4}}</ref> Jungmann uvádí též '''hůvno'''<ref name="jungmann">JUNGMANN, J. Slovník česko-německý. Díl 1., A-J, Praha : J. Fetterlová, 1835, str. 740. {{Kramerius|ABA001|10291503|Dostupné online.}}</ref>) je [[čeština|český]] (a v&nbsp;různých variantách všeslovanský) [[vulgarismus]] [[praslovanština|praslovanského]] původu a různého významu (základní význam je [[exkrement]], velmi rozšířený je druhotný význam ''nic'', vycházející<ref name="machek"/> z toho, že lejno je věc bezcenná a nepoužitelná, slovo je také užíváno v různých ustálených [[frazeologismus|frazeologismech]], je možné ho použít také jako samostatné [[citoslovce]] ve významu velmi intenzivního záporu). Slovo je odvozeno od [[praslovanština|praslovanského]] kořene ''*gov-'', což znamená [[dobytek]], původně slovo označovalo pouze lejno hovězího dobytka, na výkaly obecně se význam rozšířil až později. Ve slušnější řeči se slovo někdy nahrazuje slovem ''houby'' ve funkci [[eufemismus|eufemismu]]<ref name="obratil">OBRÁTIL, K. J., Velký slovník sprostých slov. Praha : Lege Artis 1999, ISBN neuvedeno, str. 64</ref> nebo zdrobnělinou ''hovínko'', která není míněna natolik vulgárně{{Fakt/dne|20100717235834}}.

== Etymologie ==
Slovo má obdoby ve všech slovanských jazycích (například [[ruština|rusky]] a [[bulharština|bulharsky]] ''говно'', [[polština|polsky]] ''gówno'', [[Srbochorvatština|srbochorvatsky]] ''govno'', česky a [[slovenština|slovensky]] ''hovno''). Ve slovanských jazycích se vyvinul z&nbsp;[[praslovanština|praslovanského]] ''*govьno'' (hvězdička znamená, že jde o&nbsp;hypotetický, v&nbsp;praxi nedoložený tvar), což je původně [[adjektivum|adjektivní]] odvozenina patrně od základu ''*gov''- ve významu [[dobytek]], zejména [[Tur domácí|skot]] (srovnej česká slova ''hovězí'', ''hovado''). Termín tedy původně označoval výlučně [[lejno]] hovězího dobytka, později se význam přenesl na exkrementy dalších zvířat i lidí.<ref>{{Citace monografie
 | příjmení = Rejzek
 | jméno = Jiří
 | titul = Český etymologický slovník
 | vydavatel = Leda
 | místo = Voznice
 | rok = 2001
 | isbn = 80-85927-85-3
}}</ref> Starší etymologie operují s původem v [[sanskrt]]ském termínu ''gúvati'' („cacat“)<ref name="machek">{{Citace monografie
 | příjmení = Machek
 | jméno = Václav
 | titul = Etymologický slovník jazyka českého
 | vydavatel = Academia
 | místo = Praha
 | rok = 1968
}}</ref> či ''góhanna'' / ''gúvana'' (tj. zvířecí hnůj, [[Josef Jungmann|Jungmannův]] slovník česko-německý<ref name="jungmann"/>).

== Základní význam ==
Slovo hovno má základní, prvotní význam '''výkal''', ''exkrement'', jejich vulgární ekvivalent. Některé [[slovník]]y<ref name="psjč">Příruční slovník jazyka českého, dostupné online:http://bara.ujc.cas.cz/psjc/search.php</ref> zdůrazňují, že jak výkal [[člověk|lidský]] (ten ovšem zejména) tak i [[zvíře]]cí.

== Přenesený význam ==
 [[Soubor:Pierre Cambronne.jpg|náhled|Francouzský důstojník [[Pierre Cambronne]]]]
Z&nbsp;prvotního je odvozen druhotný význam, totiž vyjádření velmi intenzivního a vulgárního [[zápor]]u, synonymum k&nbsp;''ne'' nebo ''nic''. A to jako
* samostatný zápor, odmítnutí, zamítavá odpověď
* jako větný zápor,
* jako [[synonymum]] slova ''nic'', například ''vědět hovno'' (nevědět nic), ''být na hovno'' (nebýt k&nbsp;ničemu); pak ovšem ve větě s kladným přísudkem (slovesem),
* přídavné jméno, významem ''žádný'', ''nijaký'', ''zcela špatný''
* v&nbsp;jiných [[frazeologismus|frazeologismech]], např. jako citoslovce, viz níže.
Takové přenesené užití má obdobu v&nbsp;řadě dalších jazyků.

Tento význam (nic) může být dále zdůrazněn a stupňován některými spojeními (např. ''velký hovno'', ''těžký hovno'', ''kulový hovno''), v&nbsp;nichž se zčásti odráží původní význam slova. Zvláště „kulový“ pak bývá používáno samostatně jako eufemistická náhrada, s menší intenzitou vulgarity, např. „Víš (velký) kulový.“

U&nbsp;jiných stupňování je tento původní význam naopak zastřen a s výrazem hovno se po vzoru slova ''nic'' pracuje jako se zájmenem, které nemůže být doplněno adjektivem, ale [[adverbium|adverbiem]] (''lautr hovno'').

Výraz hovno může být použit jako samostatný větný zápor, tedy jako ekvivalent samostatné větné odpovědi „Ne!“ Užívá se tedy jako výraz silného odmítnutí výzvy.<ref name="psjč"/> Toto použití má svůj ekvivalent i v jiných jazycích, např. ve francouzštině. (Srovnej [[Bitva u Waterloo#„Merde!“|příběh o&nbsp;bitvě u&nbsp;Waterloo]], podle kterého na výzvu kteréhosi anglického generála, aby se jeho jednotka vzdala, odpověděl francouzský důstojník Pierre Cambronne: „Merde!“ – „Hovno!“, načež se jeho vojáci vrhli do boje. [[Victor Hugo]] při popisu této epizody v románu [[Bídníci]] napsal, že jde o „nejkrásnější slovo, jaké kdy Francouz řekl“. Ve francouzštině se podle této historky začal užívat eufemismus pro slovo merde "''mot de Cambronne''" – Cambronnovo slovo<ref>http://fr.wiktionary.org/wiki/mot_de_Cambronne</ref> a sloveso ''„cambronniser“'' – cambronnovat, tj. říkat "hovno".<ref>http://fr.wiktionary.org/wiki/cambronniser</ref>)

Dále může výraz ''hovno'' i ''houby'' fungovat v&nbsp;platnosti [[přídavné jméno|přídavného jména]] ve významu „''žádný''“ či „''k ničemu''“ (''Slovník nespisovné češtiny'' uvádí příklady z&nbsp;[[Ota Pavel|Oty Pavla]]: „''Proti Jardovi seš houby řidič''“ a „''Já jsem ti hovno přítel.''“) a rovněž jako [[citoslovce]] překvapení.<ref name="hugo">HUGO, J. a kol., Slovník nespisovné češtiny: argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost: historie a původ slov, Praha: Maxdorf, c2006, 2. rozšířené vydání, {{ISBN|80-7345-098-4}} (váz.)</ref>

Některé frazeologismy se ovšem vymykají i těmto významům:
* ''sežrat Šalamounovo hovno'' znamená pokládat se za moudrého<ref>OUŘEDNÍK, Patrik. Aniž jest co nového pod sluncem. Praha : Mladá fronta, 1994. Vydání první. Strany 13/33. {{ISBN|80-204-0469-4}}</ref>).
* ''házet hovny'' má význam nadávat, mluvit vulgárně, kde je význam slova autoreferenční – slovo odkazuje na slovo samo.
Nadměrné, nepřiměřené užívání vulgarizmů je podle řeckého ekvivalentu ''kopros'' nazývá [[koprolálie]]. Stejného původu je i rčení ''jít do kopru'', jež má i jadrnou podobu „jít do hoven“ (jen mn.&nbsp;č.), tj. úplně (se, věc) pokazit, zkazit.

== Frazeologismy ==
Sbírka '''Lidová rčení''' (první vydání 1947), sestavená významným překladatelem [[Jaroslav Zaorálek|Jaroslavem Zaorálkem]], uvádí následující úsloví, v&nbsp;nichž výraz figuruje: ''mít / dostat hovno (''tj. nic), '' zaplatit to i s&nbsp;hovnama'' (zaplatit vše, do haléře),'' mazat se s&nbsp;hovnem'' (zabývat se něčím nepříjemným), ''nemá něco, ani co by hovno osolili'' (má něčeho velice málo), ''má v&nbsp;sobě ještě civilní hovno'' (o&nbsp;nováčkovi na vojně),'' musí vidět každé hovno'' (je příliš zvědavý), ''podávali jsme si hovno přes plot'' (jsme vzdálení příbuzní), ''jedno oko má rybí a druhým hovno vidí'' (je [[krátkozrakost|krátkozraký]]), ''myší hovno za [[pepř]] udávat'' (klamně vydávat něco špatného za něco dobrého), ''bere každé hovno dvakrát na vidličku'' (je puntičkářský), ''hovno by po sobě sežral'' (je lakomec), ''plést z&nbsp;hovna bič'' (dělat něco marného), ''vzduch namazaný od hovna'' (vzduch páchnoucí [[větry]]). S názvem byliny ''čertovo hovno'' dále operuje frazeologismus ''toho nevykouříš ani čertovým hovnem'' (o neodbytném člověku).<ref>ZAORÁLEK, J., Lidová rčení, Praha : Levné knihy, 2009, 5. vydání, {{ISBN|978-80-7309-753-0}} (brož.)</ref>

'''Slovník české idiomatiky a frazeologie''' z&nbsp;roku 1983 editovaný [[František Čermák (jazykovědec)|Františkem Čermákem]] uvádí [[přirovnání]]: ''být zmrzlý jako hovno'', ''držet se někoho / někoho jako hovno košile'' (popř. ''lepit se na někoho jako hovno na košili'', tj. být nesamostatný, případně vtíravý), ''maže se to jako hovno'' (o&nbsp;mazlavé hmotě), ''nese se jako hovno na lopatě / v oleji'' (o nafoukaném člověku), ''smrdět jako hovno'', ''mít peněz jako hoven'' (ev. ''jako sraček''), ''mazat se s&nbsp;něčím jako s&nbsp;hovnem / s&nbsp;malovaným hovnem'' (chovat se s přehnanou uctivostí),<ref>ČERMÁK, F. a kol.: Slovník české frazeologie a idiomatiky. 1, Přirovnání, Praha :Leda, 2009, 2. přepracované a doplněné vydán {{ISBN|978-80-7335-215-8}}
</ref> výraz ''šlápnout do hovna'' (dostat se do problémů)<ref>ČERMÁK, F. a kol.: Slovník české frazeologie a idiomatiky. 3, Výrazy slovesné,Leda, 2009, 2. přepracované a doplněné vydání, {{ISBN|978-80-7335-215-8}}</ref> a větné výrazy „''Z hovna bič neupleteš''“, „''Hovno mu líže košili''“ (o&nbsp;někom, kdo náhle pocítil tělesnou potřebu), „''Je mu to hovno / prd platný''“, „''Všechno je na hovno, akorát včely na med, a ten je taky na hovno''“, „''Do toho je mu hovno''“, „''Kdo dlouho líhá, hovno mívá''“, „''Čím víc se s&nbsp;hovnem mažeš, tím víc smrdí''“, „''Do hovna se nemá šlapat''“, „''hovno by pod sebou sežral''“, „''Víš co znamená myslet? Hovno vědět''“, „''Až pokvetou hovna''“.<ref>ČERMÁK, F. a kol.: Slovník české frazeologie a idiomatiky. 4, Výrazy větné, Leda, 2009, 2. přepracované a doplněné vydání, {{ISBN|978-80-7335-215-8}}</ref>

'''[[Šmírbuch jazyka českého]]''' [[Patrik Ouředník|Patrika Ouředníka]] (první, exilové vydání 1988) uvádí následující výrazy a obraty: ''mít štyry voči a hovno vidět'' (nosit brýle), ''bejt chytrej jak hovno, jak Šalamounovo hovno, myslí si, že jeho hovno nesmrdí, nýst se jak hovno ve voleji, jak hovno na lopatě'' (b. domýšlivý), ''tlustý hovno'' (doutník), ''posílat hovno poštou, srát se s tim jak s hovnem'' (b. puntičkářský), ''čumět jak zmrzlý hovno'' (nevlídně, nevraživě hledět), ''čumět jak hovno u patníku, jak hovno do fotobuňky'' (hledět hloupě, vyjeveně), ''bejt blbej jak hovno, mít místo mozku hovno'' (b. hloupý), ''bejt tlustej jak z hovna bič'' (b. hubený), ''srát'' (na koho) ''jak hovno pod Petřínem'' (ignorovat, přehlížet), ''táhnout se jak hovno po silnici'' (jít pomalu), ''hovno mu líže trencle'' (mít puzení), ''hovno jak bič, cep, kábel, svorník, větrník'' ("druhy" výkalu), ''žrát vlastní hovna'' (b. lakomý), ''hodit, klopit na to hovno'' (ztratit, nemít zájem), ''bejt'' (komu) ''hovno na vidličce'' (lhostejné), ''tahat se o Leninovo hovno'' (přít se o malichernost), ''"poser se a budeš mít hovno"'' (marné, zbytečné), ''bejt na hovno, k hovnu, hovnový, bejt platný jak myší hovno v kroupách, jak nahýmu hovno v kapse'' (k ničemu), ''mít hovno u prdele, bejt zelenej jak spařený hovno'' (b. mladý, nezkušený), ''dělat z prdu velký hovno, plíst z hovna bič'' (zveličovat), ''bejt nenápadnej jak třímetrový, pětimetrový hovno na silnici, hovno na dálnici'' (b. nápadný), ''dostat hovnem mezi voči'' (nepochodit, b. odmítnut), ''bejt příjemný jak hovno na hlavě'' (b. nepříjemné), ''rozumět tomu jak hovno vejcím'' (nerozumět), ''bejt po kolena v hovnech'' (b. v nesnázích), ''bejt zelenej jak zpuchřelý hovno'' (b. nemocný), ''bejt jak syrový hovno'' (b. nevýrazné), ''"v prdeli byl, hovno zažil"'' (nezkušený), ''kulový, velký, těžký, lautr hovno, ani hovno, hovno celá, nula desetina'' (nic), ''lepit se jak mokrý hovno, držet se jak hovno košile, trenclí'' (obtěžovat, dotírat), ''"zalez do boudy a sežer hovno"'' (odbýt, odmítnout), ''šlápnout do hovna'' (dopustit se přehmatu), ''motat se jak na zmrzlym hovně'' (b. opilý), ''mít hovno v botě'' (b. nemajetný), ''rozvalit se jak hovno po koberci'' (pohodlně se posadit), ''nechodit vokolo hoven, kolem horkýho hovna'' (nebrat si ubrousky), ''dát si hovno se smetanou'' (praktikovat koitus analis), ''uhánět jak s teplým hovnem, letět jak hovno za stíhačkou'' (spěchat), ''fík jako hovno'' (stejné, shodné), ''klepat se jak hovno v rosolu, jak hovno na vidličce'' (mít strach), ''nevysrat eště civilní hovno'' (b. krátce na vojně), ''odeslat hovno potrubní poštou'' (vykálet se), ''smrad jako dyž se hovna pečou, smrdět jak hovno v troubě'' (o zápachu), ''umět šlapat v hovnech'' (b. zkušený, protřelý), ''bejt zmrzlej jak hovno za polárním kruhem'' (chvět se zimou).<ref name="#1">OUŘEDNÍK, Patrik. Šmírbuch jazyka českého. Praha : Paseka, 2005. Třetí, doplněné a rozšířené vydání. {{ISBN|80-7185-638-X}}</ref>

== Odvozeniny ==
Existuje také celá řada odvozenin od tohoto výrazu ve formě různých slovních druhů.

Již Jungmannův slovník uvádí krom základního tvaru též varianty ''hovniště'' (= hnojiště), ''hovnivý'' ("kde hovna jsou"), ''hovnivec'' (ve Slovníku přeloženo pouze latinským ''merdifex'' – „tvůrce hoven“) a ''hovnový'' („hovna se týkající“, např. zápach). Uvádí také regionální variantu ''hůvno'' a eufemizující "''ono neb enono''".<ref name="jungmann"/>

Obrátil uvádí odvozeniny ''hovnajs'' (dle Obrátila zmírněný výraz), ''hovnivál'' (také ve variantách ''hovnál'', ''hovnoval'', ''hovnivár''), ''hovník'' (zadnice, řiť – v jiném významu také botanický termín), ''hovnisko'' (velké lejno), ''hovniti se'' (mazlit se s někým, snad souvisí spíše se slovem ''hovět''), ''hovnocuc'' (krom "přístroje na vysávání kalu" uvádí také frázi "''doktor Hovnocuc''" ve smyslu střevní specialista), ''hovnostář'' (ironická zkomolenina od ''hodnostář'') a ''hovnovozič'' ("kdo vozí na trakaři hnůj na pole"). Dále uvádí onomatopoickou variantu ''hovíno'' a [[středověk]]é osobní jméno ''Hovnojedek''.<ref name="obratil"/>

''Slovník nespisovné češtiny'' uvádí odvozeniny ''hovňous'', ''hovňousek'' (zbabělec, bezvýznamný, směšný člověk), ''hovnosběrka'', ''hovnolapka'' (bota se vzorkem traktorové pneumatiky), ''hovnivál'' (chrobák, hloupý muž) a ''hovnocuc'' (fekální vůz).<ref name="hugo" />

''Šmírbuch jazyka českého'' [[Patrik Ouředník|Patrika Ouředníka]] uvádí: ''hovnajs'' (používáno jako zaklení, jde o překlad [[francouzština|francouzského]] neologismu ''merdre'' z divadelní hry [[Alfred Jarry|Alfreda Jarryho]] ''Král Ubu''), ''hovňajs'', ''hovnáles'', ''hovnink'', ''hoviš'' (nic), ''hovník'', ''hovnovod'' ([[řiť]]), ''hovnochcap'', ''hovnivál'' (zbabělec), ''hovnonosky'', ''hovnošlapky'' (boty), ''hovnový'' (zbytečný, marný), ''balada hovnová'' (nuda), ''hnát'' (koho) ''hovnovou holí'' (vykázat, vyhnat někoho odněkud), ''zhovnit'' (změšťáčtět), ''zhovnit'', ''pohovnit'' (zkazit, pokazit).<ref name="#1"/>

== Eufemismy ==
[[Soubor:Ferula assa-foetida - Köhler–s Medizinal-Pflanzen-061.jpg|náhled|Rostlina ''[[Asa foetida]]'', známá jako ''čertovo hovno'']]
Ve slušnější řeči je namísto termínu samotného užíván [[aliterace|aliterující]] [[eufemismus]] ''houby'' (''houbičky'', ''houbičko'', ''houbec'', ''houbelec'', ''houbeles'' a podobně), a to především ve smyslu vyjádření záporu (tj. nikoli pro exkrement).<ref name="machek"/> Tento druh formulace se z češtiny přenesl i do [[Sudety|sudetské]] [[němčina|němčiny]], kde se bezvýznamná věc označovala jako ''Schwamm'', tedy (mycí) houba.<ref name="machek"/> V kontextu vulgarismů jde o obvyklý jev, v češtině existuje ještě např. náhrada ''kurňa'', "kurník" za ''kurva''. Tento jev nahrazování jazykových [[tabu]] podobně znějícími slovy je běžný i v jiných jazycích.

Některé z výrazů odvozených od výrazu ''hovno'', které se používají pro označení různých skutečností různých oborů, už nemají expresivní funkci nebo jen velmi mírnou:
* ''[[hovnivál]]''&nbsp;– [[chrobák]], kladoucí vajíčka do trusu,
* ''[[hovník]]''&nbsp;– rod jednoděložných rostlin ''Ascobolus'',
* ''čertí hovno''&nbsp;– koření {{Cizojazyčně|la|[[asa foetida]]}},<ref>{{Citace monografie
 | editoři = František Bartoš
 | titul = Dialektický slovník moravský, čásť&nbsp;I.
 | vydavatel = Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění
 | místo = Praha
 | rok = 1905
 | kapitola = čertí
 | typ kapitoly = heslo
 | url = http://www.archive.org/stream/dialektickyslov00bartgoog/dialektickyslov00bartgoog_djvu.txt
 | formát = TXT
 | strany = 47
}}</ref>
* ''[[medvědí hovno]]''&nbsp;– dlouhodobě lepivý těsnicí [[tmel]] na bázi [[butylkaučuk]]u,<ref>{{Citace elektronické monografie
 | titul = Butylplast 5N
 | url = http://209.85.135.132/search?q=cache:MJXw026hv08J:www.trigacolor.cz/eos/dokumentace/BL%2520po%25201.5.2004/Silit%C4%9Bs/BL%2520BUTYLPLAST%2520SILIT%C4%9AS.doc+%22medv%C4%9Bd%C3%AD+hovno%22&cd=8&hl=cs&ct=clnk&gl=cz
 | datum vydání = 2000-6-28
 | datum aktualizace = 
 | datum přístupu = 2010-3-7
 | vydavatel = Triga&nbsp;– velkoobchod barvy laky
 }}{{Nedostupný zdroj}}</ref> 
* ''[[hovnocuc]]'' – [[fekální vůz]],
* ''vraní hovno'' – houba [[pýchavka obecná]]<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.houbar.cz/default.aspx?show=3&text=37 |datum přístupu=2010-07-18 |url archivu=https://web.archive.org/web/20100922123720/http://houbar.cz/default.aspx?show=3&text=37 |datum archivace=2010-09-22 |nedostupné=ano }}</ref>.

== Kultura ==
Slovo hovno je používáno v [[Kultura|kultuře]], zejména v [[literatura|literatuře]] a [[film]]u, většinou v přímé řeči jako prostředek jazykové [[charakterizace postavy]]<ref>http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=4920</ref> či prostředí, prostředek k šokování veřejnosti, prostředek pro zvětšení drsnosti či realističnosti textu. Někdy mají též vulgarismy čistě komickou funkci. (Všechny tyto možnosti použití v sobě spojují např. [[Jaroslav Hašek|Haškovy]] [[Osudy dobrého vojáka Švejka]]).<ref>[[Radko Pytlík|PYTLÍK, Radko]]. Kniha o Švejkovi. Praha : Československý spisovatel, 1983. 1. vydání.</ref>

Termín hovno je doložen už ve středověku (například v nejstarším českém dramatu [[Mastičkář]] – „''o svém pánu i hovna netbáš''“). původně bylo slovo hovno pociťováno bezpříznakově ([[Jan Hus]] jej dokonce užívá v [[kázání]]ch a parafrázích [[bible]] v čistě náboženském kontextu: „''Proto váží sobě Buoh kněžské svátky za hovno, že opúštějí nábožnů modlitbu.''“), vulgární vnímání se vyvinulo až později<ref name="obratil"/> (stejně tak slovo ''kurva'' bylo ve středověké češtině zcela bezpříznakovým označením [[prostitutka|prostitutky]]<ref>Obrátil, str. 104</ref>). V renesanční literatuře je možné termín najít v ''Prostopravdě'' [[Mikuláš Dačický z Heslova|Mikuláše Dačického z Heslova]] (v básni [[Marná sláva a paní Pejcha tohoto světa]] je dvojverší: „''Nemůžť nijakž jabku hovno / ve všem všudy býti rovno''“), v období barokním u [[Jan Amos Komenský|Jana Amose Komenského]] ([[Dvéře jazyků odevřené]], 268: „''Neb žilky mlíčné zažitost vysávají a ji (zbytků hustších skrze střeva a řit ven vybývajíc, jenž lejna a hovna slovou) donášejí k játrám: kdež se znovu děje oddělení.''“), v té době je již doloženo především ve [[folklorní slovesnost]]i a jejích záznamech{{Fakt/dne|20100717235834}}, například u [[Jan Jeník z Bratřic|Jana Jeníka z Bratřic]], což může svědčit o jisté tabuizaci{{Fakt/dne|20100717235834}}, je ale doloženo i u barokních kazatelů{{Fakt/dne|20100717235834}}.

Jungmannův Slovník sice slovo uvádí, ale označuje ho již za „břidké“ a uvádí k němu již některé dnes již zapomenuté eufemismy,<ref name="jungmann" /> doklady z literatury ale existují, např. ve ''[[Křest svatého Vladimíra|Křtu svatého Vladimíra]]'' [[Karel Havlíček Borovský|Karla Havlíčka Borovského]] či v „neoficiálních“ dílech Jaroslava Vrchlického<ref>například v rozsáhlé [[pornografie|pornografické]] romanci ''[[s:Rytíř Smil|Rytíř Smil]]'' či v krátké reflexivní básni ''Hovno'', v níž básník ironicky povyšuje lejno na symbol lidské rovnosti, viz [http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/jaroslav-vrchlicky/balada-o-hovne.html text básně] a [http://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/sbirka-basni-od-vrchlickeho poznámky k autorství]</ref>).

Výraz je také používán poměrně často v české literatuře 20. století, z poesie např. u [[Egon Bondy|Egona Bondyho]], který v rozsáhlé básni ''Pražský život'' zlehčuje realitu [[Československá socialistická republika|ČSSR]]: "''...Avšak všechno si to bude stejně rovno. / Na Hradčanech přesto stojí psáno: Hovno / Hovno vláda hovno demokracie a hovno svoboda / hovno skvělá hospodářská prosperita národa...''",<ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.a-kontra.net/egon-bondy-je-mrtev-jeho-dilo-ne |datum přístupu=2011-03-16 |url archivu=https://web.archive.org/web/20100703062636/http://a-kontra.net/egon-bondy-je-mrtev-jeho-dilo-ne |datum archivace=2010-07-03 |nedostupné=ano }}</ref> ve vážnějším kontextu v závěru básně [[Vladimír Holan|Vladimíra Holana]] Nepřátelům: "Být není lehké... Lehká jsou jen hovna..."<ref>http://www.divokevino.cz/1605/holan.php</ref> Věta ''„Hovno je vždycky jenom hovno.“'' je také posledním zápisem v denících básníka a disidenta [[Jan Zábrana|Jana Zábrany]].<ref>ZÁBRANA, J. Celý život. 2, Výbor z deníků 5. listopadu 1976 – červenec 1984. Praha : Torst, 1992. {{ISBN|80-900149-9-2}}</ref>

Prvním použitím v názvu knihy{{Fakt/dne|20100717235834}} (nepočítáme-li samostatný [[bibliofilie|bibliofilský]] tisk [[Jaroslav Vrchlický|Vrchlického]] již zmiňované básně z roku [[1932]]<ref>[http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=001276612&local_base=nkc Záznam v katalogu NK ČR]</ref> byla sbírka povídek [[Hovno hoří]] [[Petr Šabach|Petra Šabacha]] z roku [[1994]], na jejíž motivy později vznikl film [[Pelíšky]] (název knihy je odvozen z [[prolog (literatura)|prologu]], v němž autor popisuje zcela vážnou diskusi dvou mladíků, zda hovno hoří, či nikoli).

== Reference ==
<references />

== Související články ==
* [[Fekální vůz|Hovnocuc]]
* [[Lidský výkal]]
* [[Výkal]]

== Externí odkazy ==
* {{Wikicitáty|téma=Hovno}}
* {{Wikislovník|heslo=hovno}}
{{Autoritní data}}

[[Kategorie:Sprostá slova]]